HMS Vanguard (23)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
HMS Vanguard v roce 1946
Základní údaje Vlajka
Typ: bitevní loď
Číslo trupu: 23
Objednána: 14. března 1941
Zahájení stavby: 2. října 1941
Spuštěna na vodu: 30. listopadu 1944
Uvedena do služby: 9. srpna 1946
Osud: vyřazen 1960
Předchůdce: třída Lion
Takticko-technická data
Výtlak: 44 500 t (standardní)
51 420 t (plný)[1]
Délka: 248,2 m (max.)
Šířka: 32,9 m
Ponor: 9,38 m
Pohon: 4 turbínová soustrojí
8 tříbubnových kotlů
4 lodní šrouby
130 000 hp
Rychlost: 30 uzlů
Posádka: 1893
Pancíř: až 356mm boky
až 330mm barbety
330mm čela věží
152mm hlavní paluba
76mm velitelská věž
Výzbroj: 381mm kanón BL Mk I (4×2)
16× 133mm kanón (8×2)
4× 47mm kanón (4×1)
73× 40mm kanón (10×6, 1×2, 11×1)

HMS Vanguard byla bitevní loď britského královského námořnictva. Ve službě byla v letech 1946–1960.[1] Byla to poslední postavená britská bitevní loď a ve své době též největší válečná loď britského námořnictva.[2]

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Vanguard

Projekční práce na nové bitevní lodi, která měla pomoci zmírnit japonskou převahu na Dálném východě, probíhaly od roku 1939. K realizaci byl přijat projekt označený 15E. Výsledné plavidlo mělo výtlak okolo 40 000 t, rychlost 30 uzlů, přičemž k jeho vyzbrojení byly využity dělové věže s 381mm kanóny pocházející z lehkých bitevních křižníků HMS Courageous (50) a HMS Glorious (77), které byly ve 20. letech přestavěny na letadlové lodě.[2] Loď konstrukčně navazovala na předchozí třídu King George V, zároveň u ní byly reflektovány válečné zkušenosti. Její stavba byla objednána 14. března 1941 u britské loděnice John Brown & Co. v Clydebanku. Kýl Vanguardu byl založen 2. října 1941. V průběhu stavby však došlo ke zničení britského Svazu Z japonským letectvem, což znamenalo velké úpravy původního projektu (především zvětšení ochrany proti torpédům a zesílení protiletadlové výzbroje) a následně zdržení stavby.[2] Plavidlo tak bylo na vodu spuštěno 30. listopadu 1944 a do služby bylo přijato až po skončení války 9. srpna 1946.[1]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Vanguard a bitevní loď HMS Howe (32) uložené v rezervě

Hlavní výzbroj tvořilo osm 381mm kanónů BL Mk I ve čtyřech dvoudělových věžích.[3] Sekundární výzbroj představovalo šestnáct dvouúčelových 133mm kanónů ve dvoudělových věžích.[4] Doplňovaly je čtyři 47mm kanóny a sedmdesát tři 40mm kanónů. Pohonný systém tvořilo osm tříbubnových kotlů Admiralty a čtyři turbíny Parsons, o výkonu 130 000 hp, pohánějící čtyři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 30 uzlů. Dosah byl 8250 námořních mil při rychlosti 15 uzlů.[1]

Služba[editovat | editovat zdroj]

V roce 1956 byla loď převedena do rezervy, přičemž byly odstraněny všechny 40mm kanóny. Přechodně byla zvažována její přestavba na nosič řízených střel. V roce 1960 byla prodána do šrotu.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d VANGUARD battleship (1946) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. (česky) 
  3. 15-inch (38.1 cm) Mark I [online]. Navweaps.com [cit. 2019-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. 5.25"/50 (13.4 cm) QF Mark I [online]. Navweaps.com [cit. 2019-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 226. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]