Třída Emerald

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Emerald
HMS Emerald
Obecné informace
Uživatelé Royal Navy
Typ lehký křižník
Lodě 3 plánovány
2 postaveny
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud vyřazeny
Předchůdce třída Danae
Následovník třída Leander
Technické údaje Emerald (1926)
Výtlak 7312 t (standardní)
9450 t (plný)
Délka 173,8 m
Šířka 16,6 m
Ponor 5 m
Pohon 4 turbínová soustrojí
8 kotlů
80 000 shp
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 30 uzlů
Dosah
Posádka 572
Výzbroj 7× 152mm kanón (7×1)
3× 102mm kanón (3×1)
2× 40mm kanón (2×1)
12× 533mm torpédomet (4×3)
Pancíř boky 76 mm
věže a paluba 25,4 mm
Letadla
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje Emerald (1943)
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj 6× 152mm kanón (6×1)
3× 102mm kanón (3×1)
8× 40mm kanón (2×4)
12× 20mm kanón (6×2)
16× 533mm torpédomet (4×4)
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Emerald (jinak též třída E) byla třída lehkých křižníků Royal Navy, přijatých do služby v roce 1926. Třídu tvořily dvě jednotky. Křižníky se účastnily druhé světové války, přičemž krátce po jejím skončení byly vyřazeny.

Ve Španělsku byly postaveny tři jednotky modifikované třídy Almirante Cervera.

Pozadí vzniku[editovat | editovat zdroj]

152mm kanón

Stavba tří lehkých křižníků byla objednána v březnu 1918. Po skončení první světové války byla stavba třetí jednotky Euphrates zrušena. Dvojice postavených křižníků byla do služby zařazena v roce 1926. Plavidla dostala jména HMS Emerald a HMS Enterprise.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Dvoudělová věž HMS Enterprise

Výzbroj tvořilo sedm 152mm kanónů BL 6-inch L/45 Mk XII, které byly u Emeraldu lafetovány po jednom a případě Enterprise byly dva z nich umístěny v pokusné příďové dvoudělové věži Mk.XXI (později použité u tříd Leander a Arethusa). Další výzbroj představovaly tři protiletadlové 102mm kanóny QF 4 in L/45 Mk.V, dva 40mm kanóny QF 2 pdr Mk.II a dvanáct 533mm torpédometů. Na sklonku 20. let přitom byly trojhlavňové torpédomety vyměněny za čtyřhlavňové a jejich celkový počet se tak zvýšil o čtyři. Během války se složení, především lehké výzbroje, dále měnilo. Pohonný systém tvořila čtyři turbínová soustrojí a osm kotlů. Nejvyšší rychlost dosahovala 30 uzlů.

Operační služba[editovat | editovat zdroj]

Oba křižníky byly nasazeny v druhé světové válce. Žádný nebyl ztracen.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha : Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3. (česky) 
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha : Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389.