Třída Avenger (1940)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Třída Avenger
USS Charger (CVE-30)
USS Charger (CVE-30)
Obecné informace
Uživatelé United States Navy
Royal Navy
Francouzské námořnictvo
Typ eskortní letadlová loď
Lodě 4
Osud vyřazeny
Předchůdce třída Nairana
Nástupce třída Attacker
Technické údaje
Výtlak 10 366 t (standardní)
15 125 t (plný)[1]
Délka 150 m
Šířka 21,2 m (na vodorysce)
23,7 m (max.)
Ponor 7,67 m
Pohon 4 diesely
1 lodní šroub
8500 shp
Rychlost 16,5 uzlu
Dosah 15 000 nám. mil při 15 uzlech
Posádka 555
Výzbroj 3× 102mm kanón (3×1)
15× 20mm kanón (4×2, 7×1)
6× 12,7mm kulomet (6×1)
Letadla 15
Radar typ 79, typ 271

Třída Avenger byla třída eskortních letadlových lodí z období druhé světové války. Společně s třídou Long Island (Archer) to byly první eskortní letadlové lodě objednané pro britské královské námořnictvo na základě zákona o půjčce a pronájmu. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Jedna byla bezprostředně po dokončení předána americku námořnictvu. Ve službě byly v letech 1941–1945. Za války byly dvě potopeny. Jedna byla po vyřazení provozována francouzským námořnictvem.[1]

Pozadí vzniku[editovat | editovat zdroj]

Stavba této třídy určené pro Velkou Británii byla objednána v amerických loděnicích na základě zákona o půjčce a pronájmu. Plavidla byla postavena s využitím trupů transportních lodí typu C3, rozestavěných loděnicí Sun Shipbuilding & Drydock Co. v Chesteru.[1]

Jednotky třídy Avenger:[1]

Jméno Loděnice Založení kýlu Spuštění na vodu Přijetí do služby Osud
HMS Avenger (D14) (ex Rio Hudson) Bethlehem 1939 27. listopadu 1940 2. března 1942 Dne 15. listopadu 1942 torpédována poblíž Gibraltaru německou ponorkou U 155. Potopila se během tří minut. Zemřelo 505 členů posádky.
HMS Biter (D97) (ex Rio Parana) Atlantic Basin Iron Works 1939 18. prosince 1940 1. května 1942 Roku 1945 vrácena USA. Dne 9. dubna 1945 zařazena francouzským námořnictvem jako Dixmude, nasazena v Indočíně, od roku 1949 sloužila k transportu letadel, od roku 1960 plovoucí kasárna, roku 1966 vrácena do USA.[2]
USS Charger (CVE-30) (ex Rio de la Plata, ex HMS Charger, D27) Newport News 1940 1. března 1941 2. října 1941 (UK)
3. března 1942 (USA)
Dne 4. října 1941 předána USA, vyřazena roku 1946.[3] Přestavěna na obchodní loď Fairsea, vyřazena 1969.[4]
HMS Dasher (D37) (ex Rio de Janeiro) Tietjen & Lang 1940 12. dubna 1941 1. července 1942 Dne 27. března 1943 byla na řece Clyde zničena vnitřním výbuchem. Zemřelo 378 lidí.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

USS Avenger (D14)

Plavidla měla klasické uspořádání s průběžnou palubou a malým ostrovem na pravoboku (pouze Avenger měl hladkopalubové uspořádání). Neměla žádné pancéřování, ani protitorpédovou ochranu. Letovou palubu s hangárem spojoval jeden výtah. Jedna loď nesla 15 letadel. Například nesl v srpnu 1942 dvanáct stíhaček Sea Hurricane a tři bombardéry Swordfish. V dubnu 1944 nesl Bitter sedm stíhaček Wildcat a jedenáct Swordfishů. Ty startovaly pomocí jednoho katapultu H-II. Obrannou výzbroj tvořily tři 102mm kanóny, patnáct 20mm kanónů a šest 12,7mm kulometů. Pohonný systém tvořily čtyři diesely Sun-Doxford o výkonu 8500 hp, pohánějící jeden lodní šroub. Nejvyšší rychlost dosahovala 16,5 uzlu. Dosah byl 15 000 námořních mil při rychlosti 15 uzlů.[1]

Operační služba[editovat | editovat zdroj]

Plavidla byla nasazena ve druhé světové válce.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f AVENGER escort aircraft carriers (1941-1942) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-02-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. DIXMUDE escort aircraft carrier (1942/1945) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-02-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. CHARGER escort aircraft carrier (1942) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-02-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. (BAVG-4) / HMS CHARGER (D27) / USS CHARGER (AVG-30) (later ACV-30 and CVE-30) [online]. Navsource.org [cit. 2019-02-03]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]