Třída O (1926)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Třída O
HMS Otway
HMS Otway
Obecné informace
UživateléBritské královské námořnictvo
Australské královské námořnictvo
Typponorka
Lodě9
Osud6 ztraceno
3 vyřazeny
Předchůdcetřída L
Nástupcetřída P
Technické údaje podtřídy Oberon
Výtlak1598 t (na hladině)
1831 t (pod hladinou)[1]
Délka82,19 m
Šířka8,53 m
Ponor7,72 m
Pohondiesel-elektrický
Rychlost13,75 uzlu (na hladině)
7,5 uzlu (pod hladinou)
Posádka54
Výzbroj1× 102mm kanón
8× 533mm torpédomet
Technické údaje podtřídy Odin
Výtlak1781 t (na hladině)
2038 t (pod hladinou)[2]
Délka86,41 m
Šířka9,12 m
Ponor4,9 m
Pohondiesel-elektrický
Rychlost17,5 uzlu (na hladině)
8 uzlů (pod hladinou)
Posádka53
Výzbroj1× 102mm kanón
8× 533mm torpédomet

Třída O byla třída diesel-elektrických oceánských ponorek postavených pro britské královské námořnictvo a australské královské námořnictvo. Vyvinuty byly pro službu na Dálném Východě.[3] Třídu tvořily tři mírně odlišné skupiny ponorek, postavené v počtu devět kusů. Derivátem třídy O byly tři další ponorky chilské třídy Capitan O'Brien.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Pro britské námořnictvo bylo postaveno devět ponorek této třídy. První skupinu tvořila prototypová ponorka Oberon, která byla dokončena roku 1927. Byla první britskou ponorkou vyprojektovanou od konce první světové války.[4] Druhou skupinu tvořily ponorky Otway a Oxley, navržené loděnicí Vickers pro Austrálii a dokončené rovněž roku 1927. Velké Británii byly předány roku 1931.[1] Třetí, mírně zvětšená, skupina třídy O byla tvořena ponorkami Odin, Olympus, Orpheus, Osiris, Oswald a Otus.[4]

Jednotky třídy O:[1][5][6][7]

Jméno Podtřída Loděnice Založení kýlu Spuštění na vodu Přijetí do služby Status
Oberon (P21, N21 ex O1) Oberon Chatham Dockyard březen 1924 24. září 1926 srpen 1927 Vyřazena 1944. Prodána do šrotu 1945.
Otway (P51, N51, ex AO2) Oxley Vickers, Barrow srpen 1925 7. září 1926 září 1927 Postavena pro Austrálii, roku 1931 převedena do britského námořnictva. Prodána do šrotu 1945.
Oxley (P55, ex AO1) Oxley Vickers, Barrow srpen 1925 29. června 1926 červenec 1927 Postavena pro Austrálii, roku 1931 převedena do britského námořnictva. Dne 10. září 1939 poblíž Norska omylem potopena ponorkou HMS Triton.
Odin (P84, N 84) Odin Chatham Dockyard červenec 1927 5. května 1928 prosinec 1929 Dne 13. června 1940 byla v centrálním Středomoří potopena italským torpédoborcem Strale.
Olympus (P35, N35) Odin William Beardmore and Co. duben 1927 11. prosince 1928 červen 1930 Dne 8. května 1942 poblíž Malty potopena minou.
Orpheus (P46, N46) Odin William Beardmore and Co. duben 1927 26. února 1929 září 1930 Dne 19. června 1940 byla u Tobruku potopena italským torpédoborcem Turbine.
Osiris (P67, N67) Odin Vickers, Barrow květen 1927 19. května 1928 únor 1929 Prodána do šrotu 1946.
Oswald (P58, N58) Odin Vickers, Barrow květen 1927 19. června 1928 květen 1929 Dne 1. srpna 1940 byl ve Středomoří potopena italským torpédoborcem Ugolini Vivaldi.
Otus (P92, N92) Odin Vickers, Barrow květen 1927 31. srpna 1928 červenec 1929 Vyřazena a roku 1946 potopena.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Podtřída Oberon[editovat | editovat zdroj]

HMS Osiris
HMS Oberon

Výzbroj tvořil jeden 102mm/40 kanón QF Mk.IV (později Mk.XII) a osm 533mm torpédometů (šest příďových a dva záďové). Neseno bylo celkem 16 torpéd Mk.IV, později Mk.VIII. Pohonný systém tvořily dva diesely Admiralty o výkonu 2950 hp a dva elektromotory o výkonu 1350 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 13,75 uzlu na hladině a 7,5 uzlu pod hladinou. Operační hloubka ponoru byla 200 stop.[1]

Podtřída Oxley[editovat | editovat zdroj]

Ponorka byla mírně větší (83,82 x 8,42 x 4,79 m) a s větším výtlakem (1636/1872 t). Díky lepšímu tvarování trupu dosahovaly vyšší rychlosti. Výzbroj tvořil jeden 102mm/40 kanón QF Mk.IV (později Mk.XII) a osm 533mm torpédometů (šest příďových a dva záďové). Pohonný systém tvořily dva diesely Vickers o výkonu 3100 hp a dva elektromotory o výkonu 1350 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 15 uzlů na hladině a 8,5 uzlu pod hladinou.[1]

Podtřída Odin[editovat | editovat zdroj]

Pozornost byla věnována dalšímu zvýšení rychlosti ponorek. Ponorka byla mírně větší (86,41 x 9,12 x 4,9 m) a s větším výtlakem (1781/2038 t). Výzbroj tvořil jeden 102mm/40 kanón QF Mk.IV (později Mk.XII) a osm 533mm torpédometů (šest příďových a dva záďové). Neseno bylo celkem 14 torpéd Mk.IV, později Mk.VIII. Přebít přitom šlo pouze přední torpédomety. Pohonný systém tvořily dva diesely Admiralty o výkonu 4520 hp a dva elektromotory o výkonu 1390 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 17,5 uzlu na hladině a 8 uzlů pod hladinou. Operační hloubka ponoru byla 300 stop.[2]

Modifikace[editovat | editovat zdroj]

Za války byla výzbroj přeživších ponorek posílena o jeden 20mm kanón.[4]

Operační služba[editovat | editovat zdroj]

Britské námořnictvo své ponorky nasadilo ve druhé světové válce. Šest ponorek bylo za války ztraceno.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1922–1946. Annapolis: Naval Institute Press, 1980. S. 47. (anglicky) 
  2. a b Gardiner, 1980, s. 48.
  3. MCCARTNEY, Innes. British submarines 1939-45. Oxford: Osprey Publishing, 2006. 19 s. Dostupné online. ISBN 978-1-84603-007-9. (anglicky) 
  4. a b c d PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 60 s. ISBN 80-206-0357-3. 
  5. OBERON submarine (1, 1927) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-05-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. OXLEY submarines (2, 1927) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-05-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ODIN submarines (6, 1929 - 1930) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-05-29]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]