Třída Bittern

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Třída Bittern
HMS Stork (U81)
HMS Stork (U81)
Obecné informace
UživatelBritské královské námořnictvo
Typšalupa
Lodě3
Osudvyřazeny
Předchůdcetřída Kingfisher
Nástupcetřída Egret
Technické údaje Bittern a Stork
Výtlak1190 t (standardní)
1790 t (plný)
Délka86 m
Šířka11,3 m
Ponor3,48 m
Pohon2 kotle, 2 parní turbíny, 3300 hp
Rychlost18,75 uzlu
Posádka156
Výzbroj6× 102mm kanón (3×2)
2× 47mm kanón (2×1)
4× 12,7mm kulomet (1×4)
15 hlubinných pum
2 vrhače, 1 skluzavka
Technické údaje Enchantress
Výtlak1085 t (standardní)
1650 t (plný)
Délka86 m
Šířka11,3 m
Ponor3,3 m
Pohon2 kotle, 2 parní turbíny, 3300 hp
Rychlost18,75 uzlu
Posádka128
Výzbroj2× 120mm kanón (2×1)
4× 47mm kanón (4×1)
4× 12,7mm kulomet (1×4)
15 hlubinných pum
2 vrhače, 1 skluzavka

Třída Bittern byla lodní třída britských protiletadlových šalup z období druhé světové války. Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy. Za druhé světové války byla jedna potopena. Zbylé byly později vyřazeny.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Oproti předcházející třídě Grimsby měly tyto šalupy větší výtlak, vyšší rychlost a silnější výzbroj. Původně měly nést čtyři 120mm kanóny, přednost ale dostala dvouúčelová 102mm děla. V letech 1934–1938 byly postaveny tři jednotky této třídy. Šalupa Enchantress sloužila jako admirálská jachta, proto se její podoba i výzbroj lišila. Na počátku války sloužila jako výzkumná loď a ozbrojena byla až po jejím vypuknutí.[1]

Jednotky třídy Bittern:[1]

Jméno Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Status
HMS Enchantress (U56, ex Bittern) 1934 1934 duben 1935 Vyřazena.
HMS Stork (U81) 1935 1936 září 1936 Vyřazena 1946.
HMS Bittern (U07) 1936 1937 březen 1938 Dne 30. dubna 1940 byla v Namsosu potopena německými bombardéry.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

HMS Enchantress (U56) v roce 1945
HMS Bittern (U07) před potopením

Bittern a Stork[editovat | editovat zdroj]

Výzbroj tvořilo šest dvouúčelových 102mm kanónů ve dvoudělových věžích, které doplňovaly dva 47mm kanóny a čtyřhlavňový 12,7mm kulomet Vickers .50. Plavidla nesla dva vrhače a jednu skluzavku hlubinných pum, kterých bylo neseno celkem 15 kusů. Pohonný systém tvořily dva tříbubnové kotle Admiralty a dvě parní turbíny Parsons, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 18,75 uzlu.[1]

Roku 1939 byly odstraněny 47mm kanóny. V letech 1942–1943 byla demontována jedna dělová věž, přičemž kulomety nahradily čtyři 20mm kanóny Oerlikon. Protiponorkovou výzbroj posílil salvový vrhač hlubinných pum Hedgehog. Počet nesených hlubinných pum byl zvýšen na 60 kusů.[1]

Enchantress[editovat | editovat zdroj]

Výzbroj tvořily dva 120mm kanóny, čtyři 47mm kanóny a čtyřhlavňový 12,7mm kulomet Vickers .50. Plavidlo dále neslo dva vrhače a jednu skluzavku hlubinných pum, kterých bylo neseno celkem 15 kusů. Pohonný systém tvořily dva tříbubnové kotle Admiralty a dvě parní turbíny Brown-Curtis, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 18,75 uzlu.[1]

V letech 1936–1937 loď nějakou dobu nesla ještě třetí 120mm kanón. Roku 1939 byly odstraněny 47mm kanóny. Roku 1940 byl přidán 76mm kanón a druhá čtveřice kulometů. Roku 1942 všechny kulomety nahradily čtyři 20mm kanóny Oerlikon. Počet nesených hlubinných pum byl zvýšen na 60 kusů.[1]

Služba[editovat | editovat zdroj]

Třída byla velmi intenzivně nasazena ve druhé světové válce.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f BITTERN sloops (1935 - 1938) [online]. Navypedia.org [cit. 2017-08-27]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 369. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]