Třída Lion (1939)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Třída Lion
Obecné informace
Uživatelé Royal Navy
Typ bitevní loď
Lodě 4 (plánováno)
Osud stavba zrušena
Předchůdce třída King George V
Nástupce Vanguard
Technické údaje
Výtlak 40 550 t (standardní)
46 300 t (plný)[1]
Délka 239,3 m (max.)
Šířka 31,7 m
Ponor 9,14 m
Pohon 4 parní turbíny, 8 kotlů
4 lodní šrouby
130 000 hp
Rychlost 30 uzlů
Posádka 1680
Výzbroj 9× 406mm kanón (3×3)
16× 133mm kanón (8×2)
48× 40mm kanón (6×8)
Pancíř až 381mm boky
374mm barbety
374mm čela věží
152mm paluba
114mm velitelská věž
Letadla hydroplán

Třída Lion byla nerealizovaná třída bitevních lodí britského královského námořnictva z období druhé světové války. Plánována byla stavba celkem čtyř plavidel. První pár byl rozestavěn roku 1939, po vypuknutí války byly práce přerušeny a později byl celý program zrušen.[1]

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Práce na třídě Lion byly zahájeny roku 1937. Pro realizaci byl vybrán projekt z označením 16F/38. V červnu a červenci 1939 byly v loděnicích Vickers-ArmstrongsNewcastle upon Tyne a Cammell LairdBirkenheadu rozestavěny první dvě jednotky Lion a Temeraire. Později byl objednán ještě druhý pár. Conqueror měla postavit loděnice John Brown & Co. v Clydebanku a Thunderer loděnice Fairfield Shipbuilding and Engineering Co. v Govanu. Následně však vypukla druhá světová válka a práce byly v říjnu 1939 pozastaveny. Kýly druhého páru ani nebyly založeny. Projektové práce ještě nějaký čas pokračovaly, plavidla však zůstala nedokončena.[2]

Jednotky třídy Lion:[1]

Jméno Loděnice Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Poznámka
Lion Vickers-Armstrong 4. července 1939 Stavba zrušena.
Temeraire Cammell Laird 1. června 1939 Stavba zrušena.
Conqueror John Brown Stavba zrušena.
Thunderer Fairfield Stavba zrušena.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Boční pancéřový pás měl sílu až 381 mm, hlavní paluba měla sílu 152 mm a čela věží 374 mm.[1] Plánovanou hlavní výzbroj tvořilo devět 406mm/45 kanónů BL Mk.II a III umístěných ve třech třídělových věžích.[3] Sekundární výzbroj představovalo šestnáct dvouúčelových 133mm kanónů QF Mk.I ve dvoudělových věžích.[4] Křižníky měly dále nést čtyřicet osm 40mm kanónů. Na palubě se měly nacházet dva hydroplány, startující pomocí jednoho katapultu. Pohonný systém tvořilo osm kotlů Admiralty a čtyři parní turbíny Parsons o výkonu 130 000 hp, pohánějící čtyři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost měla dosahovat 30 uzlů. Plánovaný dosah byl 14 000 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e LION battleships [online]. Navypedia.org [cit. 2019-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 12 s. ISBN 80-206-0357-3. (česky) 
  3. 16"/45 (40.6 cm) Marks II, III and IV [online]. Navweaps.com [cit. 2019-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. 6"/50 (15.2 cm) BL Mark XXII [online]. Navweaps.com [cit. 2019-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3. (česky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • WRIGHT, Matthew. The slow death of the Lion class – Britain’s never-built battleships [online]. navygeneralboard.com, 2018-11-10 [cit. 2019-01-10]. Dostupné online. (anglicky)