Syrská revoluce (1925)
| Syrská revoluce | |||
|---|---|---|---|
 Sultán al-Atraš, vůdce povstalců, v roce 1926 | |||
| Trvání | červenec 1925–červen 1927 | ||
| Místo | Francouzský mandát Sýrie a Libanonu | ||
| Výsledek | Francouzské vítězství | ||
| Strany | |||
| |||
| Velitelé | |||
| |||
| Síla | |||
| |||
| Ztráty | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
.svg){kind=small}
Syrská revoluce (arabsky: الثورة السورية الكبرى) nebo Velké syrské povstání či také Velká drúzská vzpoura bylo povstání v Sýrii a Libanonu během francouzské správy této oblasti. Zároveň to byla nejdelší a největší vzpoura v koloniích na Středním východě mezi světovými válkami.[2] Vzpoura vypukla s cílem odstranit francouzský vliv v této oblasti, který trval od roku 1920.[3] Ten byl způsoben Společností národů, která v poválečných letech předala blízkovýchodní území pod francouzskou správu. Revoluce skončila neúspěchem kvůli nejednotnosti povstalců. Jednalo se totiž o společnou iniciativu nejen Drúzů, ale i sunnitů a křesťanů.[4] Společná vzpoura byla ale Francouzi potlačena.
Pozadí[editovat | editovat zdroj]
Během první světové války se Osmanská říše přidala na stranu Rakouska a Německého císařství a proto se po porážce Centrálních mocností státy Dohody domluvily na rozdělení vlivu na území bývalé Osmanské říše. Svá ujednání Británie s Francií stvrdily roku 1916 Sykesovou–Picotovou dohodou a později ještě Sèvreskou smlouvou v roce 1920. Dohoda obou států zněla ve smyslu, že severní část (část dnešního Turecka, dnešní Libanon a dnešní Sýrii) Osmanské říše převezme do své sféry vlivu Francie a jihovýchodní část (dnešní Izrael, Jordánsko, Irák, část dnešní Saúdské Arábie a několik emirátů Spojených arabských emirátů) převezme do své sféry vlivu Velká Británie.[5] Francie tato území převzala pod svou správu roku 1920. Vznik revoluce v Libanonu zapříčinilo to, že generál Sarrail jmenoval roku 1923 francouzským guvernérem v Libanonu kapitána Gabriela Carbilleta.[1] Tím byla porušena libanonská autonomie z roku 1921, kdy se Francouzi s Libanonci dohodli na volbě tamějšího guvernéra z libanonských řad. Když pak tento nový guvernér začal stíhat drúzské vůdce v Damašku, revoluce se rozhořela.[6]
Průběh revoluce[editovat | editovat zdroj]
V době vypuknutí revoluce byly počty francouzských vojsk velice malé – skoro 14 400 mužů a důstojníků a něco málo přes 5 900 syrských pomocných sil. Oproti roku 1920, kdy bylo v Sýrii umístěno 70 000 vojáků, je tedy vidět velice znatelný pokles.[3]
Dne 23. srpna 1925 vyhlásil sultán al-Atraš oficiálně revoluci vůči Francii. Díky tomu, že se již dlouhý čas ozývalo z různých koutů Sýrie od různých etnik volání po odstranění nadvlády cizí země, se vzpoura brzy rozšířila po celé Sýrii a byla vedena tehdy velice významnými osobami, jako byli Hasan Al-Kharrat, Nasib al-Bakri, Abdul Rahman ash-Shahbandar či Fauzí al-Kaukdží.
Boje začaly bitvou u al-Kafru 21. července 1925, další boje probíhaly u al-Mazraa, Salkhadu a u Suvajdy. Povstalci sice zpočátku vítězili, ale později Francie vyslala do Sýrie a Libanonu tisícovky vojáků z Maroka a z Senegalu byli vysláni Senegalští střelci (Tirailleurs sénégalais).[7] Tyto nové síly byly oproti rebelům daleko moderněji vybaveny. Příjezd nových jednotek zároveň obrátil průběh války a Francouzům se podařilo dobýt mnoho měst. Přesto však válka neskončila, odpor povstalců trval až do jara 1927. Povstalci byli poraženi a vůdcové revoluce v čele se sultánem al-Atrašem byli odsouzeni k trestu smrti. Podařilo se jim ale utéct do Transjordánského emirátu (dnešní Jordánsko) a později přešli do Hidžázu (dnešní Saúdská Arábie).[8]
Výsledek revoluce[editovat | editovat zdroj]
Ačkoliv byli někteří z povstalců potrestáni na životě a vůdčí postavy povstání byly v exilu, byla v březnu 1928 vyhlášena v Sýrii všeobecná amnestie, která se týkala všech uvězněných rebelů. Toto nařízení ale obsahovalo dodatek o tom, že vůdčí osoby revoluce by se do Sýrie vrátit neměly. Toto nařízení se týkalo například al-Atraše či Abd al-Rahman Shahbandara. Navrátit se mohli až po deseti letech, v květnu 1937, po podepsání Francouzsko-syrské smlouvy o nezávislosti a byli vřele uvítáni.[9] Amnestie se například týkala Jamila Mardama Beye, zakladatele opoziční strany Al-Fatat.[10]
Potlačení revoluce mělo velice negativní dopad na Sýrii. Více než 6 000 povstalců přišlo o život a 100 000 osob přišlo o své domovy. Dvouletá válka zdevastovala Sýrii a město Hamá bylo velice zpustošeno. Francouzský generál Sarrail navíc nařídil dvoudenní[7] ostřelování Damašku[11], který byl také zdevastován. Citelné škody utrpěla také ostatní města a tamější farmy. Zemědělství a obchod dočasně ustaly. Na svou nezávislost si Syřané museli počkat až do roku 1946.[12]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Great Syrian Revolt na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e France Syria Lebanon Druse Revolt 1925-1927 [online]. www.onwar.com, 2000-12-16 [cit. 2013-01-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-13. (anglicky)
- ↑ THE BURNS ARCHIVE. The Burns Archive: The Syrian-Druse Rebellion of 1925 [online]. theburnsarchive.blogspot.cz, 2011-08-19 [cit. 2013-01-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b MILLER, Joyce Laverty. The Syrian revolt of 1925. Cambridge: Cambridge University Press, 1977. (anglicky)
- ↑ DI GIOVANNI, Janine. Mountaintop Town Is a Diverse Haven From Syria’s Horrors [online]. New York: New York Times, 2012-11-21 [cit. 2013-01-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BBC. Israel and the Palestinians [online]. news.bbc.co.uk [cit. 2013-01-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ 3. kapitola [online]. libanonsky.klub.sweb.cz [cit. 2013-01-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-25.
- ↑ a b Slovník pojmů [online]. www.syrskarevoluce.cz [cit. 2013-01-19]. Dostupné online.
- ↑ Sultan Pasha al-Atrash [online]. nsw.druze.org.au [cit. 2013-01-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-04-10. (anglicky)
- ↑ COMMINS, David. Historical Dictionary of Syria. [s.l.]: Scarecrow Press, 2004. 376 s. Dostupné online. ISBN 978-08-108-4934-1. (anglicky)
- ↑ MOUBAYED, Sami. Steel & Silk. [s.l.]: Cune, 2005. 621 s. ISBN 978-18-859-4241-8. (anglicky)
- ↑ Syrian History - General Maurice Sarrail [online]. Haykal Media, 2012 [cit. 2013-01-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-02-10. (anglicky)
- ↑ KOPECKÝ, René. Sýrie v letech 1915 až 1946 a úloha československé jednotky za 2. světové války na jejím území [online]. www.opusarabicum.org [cit. 2013-01-19]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ATIYEH, George. Arab Civilization. New York: State University of New York Press, 1988. 380 s. ISBN 978-08-870-6699-3. (anglicky)
- ATRASH, Sultan. Sultan Pasha Al-Atrash and the Great Syrian Revolt. Londýn: Druze Heritage Foundation, 2008. 728 s. ISBN 978-190-48-5015-1. (anglicky)
- BARR, James. A Line in the Sand. New York: W. W. Norton & Company, 2012. 464 s. Dostupné online. ISBN 978-03-930-7065-1. (anglicky)
- COMMINS, David. Historical Dictionary of Syria. New York: Scarecrow Press, 2004. 376 s. Dostupné online. ISBN 978-08-108-4934-1. (anglicky)
- KAHANA, Ephraim. The A to Z of Middle Eastern Intelligence. New York: Scarecrow Press, 2009. 406 s. ISBN 978-08-108-7157-1. (anglicky)
- MOUBAYED, Sami. Steel and Silk. Seward: Cune, 2005. 624 s. ISBN 978-18-859-4240-1. (anglicky)
- PROVENCE, Michael. The Great Syrian Revolt and the Rise of Arab Nationalism. Austin: University of Texas Press, 2005. 223 s. Dostupné online. ISBN 978-02-927-0680-4. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Syrská revoluce na Wikimedia Commons - Stránka s fotkami z revoluce Archivováno 24. 5. 2013 na Wayback Machine.
