Sylvestr Krnka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sylvestr Krnka

Sylvestr Krnka (kresba Jana Vilímka, 1884)
Narození 29. prosince 1825
Velký BorHoražďovic, Rakouské císařství
Úmrtí 4. ledna 1903 (ve věku 77 let)
Michle, Rakousko-Uhersko
Místo odpočinku Hřbitov Nusle na Zelené Lišce (50°2′43,75″ s. š., 14°26′26,52″ v. d.)
Povolání puškař
Znám jako vynálezce pušky-zadovky
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sylvestr Krnka (29. prosince 1825 Velký BorHoražďovic[1]4. ledna 1903 Michle [2]) byl český puškařvynálezce.

Život[editovat | editovat zdroj]

Náhrobek Sylvestra Krnky na hřbitově Nusle
Příbuzenstvo
syn Karel Krnka

Ve třinácti letech nastoupil tento syn vesnického koláře do učení ke známému puškařskému mistru Mathiasi Nowotnému (1805–1857) ve Vídni (budoucí firma Springer), později se stal měšťanem ve Volyni, kde měl vlastní dílnu a od roku 1848 zde působil jako městský puškař a dodavatel zbraní pro národní gardu.[3] Garda však byla záhy po revolučních událostech v letech 18481849 rozpuštěna a Krnka začal mít existenční problémy. Svoji konstrukci zadovky s otočným záklopkovým závěrem předložil k vyzkoušení pražskému velitelství Polní dělostřelecké brigády v prosinci 1849, avšak zbraň byla zamítnuta. V letech 1854–1867 sloužil jako puškař u 10. pluku hulánů hraběte Clam-Gallase (des Graf Clam-Gallas 10. Uhlanen-Regiment), poté se usadil ve Vídni. Zadovku a jednotný náboj jeho konstrukce zavedly v roce 1869 do výzbroje ruská carská armáda a Černá Hora. Pušky systému Krnka se později také dostaly do výzbroje bulharské a rumunské armády. V roce 1871 se vrátil z Petrohradu do Prahy, kde na Vinohradech zakoupil vilu. O pět let později přesídlil do Michle (tehdy vesnice za Prahou), kde si zařídil puškařskou dílnu. V Michli pracoval nejen na konstrukcích svých zadovek a tzv. zrychličích střelby, ale také zde vyráběl od roku 1883 na zakázku vozíky, poháněné lidskou silou. Zrychliče střelby, jež měly přechodně vyřešit problém rychlopalby jednoranových zadovek, neúspěšně nabízel ve Francii, v Belgii, v Německu a ve Švédsku. Během let 1887–1889 spolupracoval se svým synem Karlem Krnkou na konstrukcích opakovacích pušek. Snahy o jejich prosazení do výzbroje některých evropských armád však byly neúspěšné. Poslední významnou konstrukci Sylvestra Krnky představovala hydraulická tramvaj, prezentovaná na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze roku 1895. Konstrukcemi zbraní se zabýval jeho syn Karel Krnka (18581926).

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Dle náhrobku byl nositelem těchto vyznamenání:

  • ruského rytířského Řádu sv. Stanislava,
  • velké zlaté medaile Alexandra II. na stuze Řádu sv. Stanislava
  • černohorského Řádu knížete Danila
  • švédsko-norské zlaté čestné medaile s korunou a řádovou stuhou

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  3. libri.cz

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, díl XV. 1900. Str. 229–230
  • Kvítek, Martin: Průkopníci vědy a techniky v českých zemích. Praha, Fragment. 1999. 2., opravené vydání. Str. 32. ISBN 80-85768-30-5 (1. vyd.), ISBN 80-7200-037-3
  • Slanina, Miroslav: Krnkové a vývoj palných zbraní 1848–1926. Praha, Agentura Pankrác s. r. o. 2001. ISBN 80-902873-1-X
  • Skramoušský, Jan: Mýtus jménem Krnka. Praha. Ministerstvo obrany České republiky - VHÚ Praha, 2016. ISBN 978-80-7278-680-0
  • Pazdera, David: Vynálezce ručních palných zbraní a nábojů Sylvestr Krnka. Výběr 37, 2000, č. 2 (1. část, str. 140–158), č. 3 (dokončení, str. 228–256)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]