Anton Vincenz Lebeda
| Anton Vincenz Lebeda | |
|---|---|
| Narození | 1. května 1798 Černošice  České království |
| Úmrtí | 2. července 1857 (ve věku 59 let) Praha  Rakouské císařství |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Povolání | puškař |
| Choť | 1. Anna 2. Alžběta |
| Příbuzní | Antonín a Ferdinand
 Obrázky, zvuky či videa k tématu Anton Vincenz Lebeda na Wikimedia Commons |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Anton Vincenz Lebeda (také Antonín Vincenc Lebeda, 1. května 1798 Černošice[1] – 2. července 1857 Praha[2]) byl významný český puškař a konstruktér.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se jako nejmladší syn v rodině rolníka Matěje Lebedy v Černošicích. Vyučil se na Smíchově v roce 1813, poté krátce pracoval v Německu a ve Vídni v dílně proslulého puškaře Josefa Contrinera.[3] Svoji první vlastní puškařskou dílnu v Praze v Ostrovní ulici převzal po zesnulém Matěji Brandejsovi v roce 1821, kdy byl prohlášen mistrem.
Byl dvakrát ženat, poprvé se oženil roku 1821 nebo 1822 s Annou Stumpfovou (1801–1854),[4] dcerou pražského obchodníka s ovocem[5], s níž měl dva syny, Antonína (* 1823) a Ferdinanda (* 1824), kteří pokračovali v otcových podnikatelských aktivitách. Druhá manželka se jmenovala Alžběta (1806–1884).
Rodina vlastnila v Praze postupně čtyři novoměstské domy, ve čtyřicátých letech měla Anna svůj dům v Široké (=Jungmannově) ulici a Antonín v Masné ulici.[6] Asi nejdelší dobu bydleli v Praze v nárožním domě čp. 284/II, Myslíkova 32, Spálená 1, který dal roku 1800 na místě dvou stržených menších domů postavit a dekorovat svým erbem Vilém z Auerspergu. Po Lebedových se tam nic nedochovalo, protože dům byl při asanaci staré Prahy zbořen a nahrazen novostavbou podle projektu Osvalda Polívky z let 1905–1906.[7] Čtvrtý dům, čp. 170/II stál blízko předchozího, v Černé ulici, tradičně nazývaný Na smetisku; zdědil ho syn Ferdinand Lebeda.[8]
Lebeda se tituloval Gewehrfabrikant a jeho dílna nazývána továrnou, podle pobytových přihlášek se v ní vystřídaly na dvě desítky tovaryšů, kteří v Lebedovic domě také bydleli[4].
Zámky Lebedových zbraní byly značeny A.V. LEBEDA – IN PRAG nebo A. V. LEBERDA A PRAGUE, nebo jen Lebeda rytou s běžící liškou či zajícem. Letopočet vzniku bývá vyryt uvnitř zámku a dá se přečíst teprve po rozmontování zbraně. Pro všechny zbraně užíval jednotné pořadové číslo, celkový počet dosáhl přes 7500 kusů. Synové pokračovali podobným tempem až do krize v roce 1872.[9] Ve slonovině nebo dřevě byla někdy řezaná figurální výzdoba pažby pušky či rukojeti pistole, nejčastěji byla zámková deska zdobená rytinou v oceli. Na loveckých zbraních byly časté lovecké motivy, na vojenských alegorie válečné. Tato výzdoba založila tradici a věhlas tzv. Pražské práce. Lebeda se přátelil a spolupracoval s výtvarnými umělci, například s malířem Josefem Mánesem, který mu dodával kresby s náměty z českých dějin, či s Josefem Navrátilem a Václavem Sekalem.
Podnikatelské úspěchy[editovat | editovat zdroj]
První český patent v oboru puškařství získal roku 1829, když se v nemocnici zotavoval ze zranění po nehodě v kočáru. Tehdy zjednodušil konstrukci zámků dvouhlavňové pušky, dva zámky nahradil jedním.[10] Pušky zvané „Lebedovky“ s charakteristickou bohatou a výtvarně vynikající výzdobou se staly pojmem nejen mezi šlechtici; Lebedovým protektorem byl kníže Camillo Rohan. V roce 1835 továrna dosáhla jmenování Císařským a královským dvorním dodavatelem s povolením používat spolu s označením firmy i rakousko-uherský znak dvouhlavého orla a prodávat své výrobky po celém území říše bez cechovních omezení.
Sehrál rovněž pozoruhodnou roli při vyšetřování případu zastřelení kněžny Marie Eleonory Windischgrätzové během pražské demonstrace v červnu 1848.[11] V něm figuroval jako hlavní podezřelý Maxmilián Maux, student a člen českého spolku Slávie, který byl na shromáždění podle svědků ozbrojen puškou. Maux bil uvězněn, následně čelil bití a vynucování přiznání. Lebeda byl osloven jakožto zkušený zbrojařský odborník, aby provedl de facto balistickou expertízu v historii Rakouského císařství a možná i v celém světě. Porovnal ráži Mauxovy pušky s velikostí průstřelu ve skle okna a i z hlediska rozdílných povah nábojů zbraně (Maux vlastnil brokovnici, kdežto kněžna zemřela po zásahu jednou kulkou) podezření, že se jedná o vražednou zbraň, vyvrátil,[12] což později pomohlo prokázat Mauxovu nevinu. Ten byl nakonec z vězení propuštěn až s dalšími zadrženými na amnestii 16. září 1848.[13]
V roce 1852 při příležitosti návštěvy císaře Františka Josefa I. se pořádaly na Střeleckém ostrově závody ve střelbě. Tehdy byl A. V. Lebeda osobně představen císaři a bylo mu umožněno předvedení jeho zbraní. Císař byl úrovní Lebedových zbraní nadšen a na místě objednal dvanáct stejných dvojek, šest dvojáků a tři kozlice. Lebeda dodával zbraně i dalším významným členům Habsburského rodu. Dílna zanikla kolem roku 1888.
Sbírky Lebedových zbraní[editovat | editovat zdroj]
- Národní muzeum v Praze - ucelená kolekce pušek, pistolí a pár křesadlových zámků na podložce (mistrovská práce z roku 1821)
- Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze
- Vojenské muzeum, Arsenal, Vídeň
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Perkusní revolver, 1854, UPM
-
Ctirad a Šárka, detail řezby na perkusním revolveru
-
Lovecká puška; Královská zbrojnice Skokloster
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele sv. Štěpána na Novém Městě pražském
- ↑ Evženie Šnajdrová, Arma ofensiva et defensiva. Historické zbraně a zbroj ze sbírky Národního muzea. NM Praha 2014, s. 84–85
- ↑ a b Policejní přihláška rodiny
- ↑ Evženie Šnajdrová, Arma ofensiva et defensiva. Historické zbraně a zbroj ze sbírky Národního muzea. NM Praha 2014, s. 84–85
- ↑ Schematismus des Königsreich Böhmen für das Jahr 1842, Prag 1841, s. 472, 526.
- ↑ Růžena Baťková a kolektiv: Umělecké památky Prahy 2, Nové Město a Vyšehrad, Academia Praha 1998, s.284
- ↑ František Ruth, Kronika staré Prahy a obcí sousedních I. díl, Praha 1903, s. 127, také díl III., s. 757
- ↑ Vladimír Dolínek zaznamenal k roku 1866 pořadové číslo 8000.
- ↑ Vladimír Dolínek: Palné zbraně. Praha 2008, s. 187
- ↑ Balistika věda je... | Menhouse.eu – Oficiální web časopisu MENHOUSE. www.menhouse.eu [online]. [cit. 2022-01-05]. Dostupné online.
- ↑ Vražda nebo omyl: Zabila kněžnu Windischgrätzovou zbloudilá kulka?. 100+1 zahraniční zajímavost [online]. 2020-01-10 [cit. 2022-01-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BAJEROVÁ, Anna. Z české revoluce r. 1848 .... [s.l.]: F. Topič 112 s. Dostupné online. Google-Books-ID: 8QdyAAAAMAAJ.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Vladimír Dolínek: Palné zbraně. Artia Praha 2008, s. 175, 187, ISBN 978-80-86858-67-8
- Constantin von Wurzbach, Biographisches Lexikon des Kaiserthums Österreich. Wien 1865, svazek 14, s. 264, online [1]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Anton Vincenz Lebeda na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Anton Vincenz Lebeda
- Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Lebeda Anton * 1795 Třebotov
- Časopis myslivost - Nalezen unikát od českého puškaře Antonína Vincence Lebedy
- Portál autorit Národní knihovny ČR, Lebeda, Antonín Vincenc (1797-1857)
