Svatopluk Technik

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ing. arch. Svatopluk Technik
Narození7. března 1913
Rašovka, Rakousko-Uhersko
Úmrtí2. února 2010 (ve věku 96 let)
Liberec, Česko
BydlištěLiberec
Národnostčeská
VzděláníČeskoslovensko ČVUT v Praze
Povoláníarchitekt
pedagog
ZaměstnavatelSPŠ stavební Liberec
Znám jakoarchitekt
pedagog
PříbuzníVladivoj Technik (bratr)
Miloš Technik (bratr)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Svatopluk Technik (7. března 1913, Rašovka2. února 2010, Liberec) byl český architekt, pedagog a publicista.[1]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se do rodiny Josefa Technika, řídícího učitele v Rašovce.[2] Jeho otec byl vlastencem (před druhou světovou válkou například prosadil, aby se poněmčená obec Hynčice přejmenovala na Pilínkov). S manželkou měl Josef tři syny. Vedle zmíněného Svatopluka ještě Vladivoje a Miloše. Prostřední ze synů, Svatopluk, po absolvování libereckého gymnázia odešel na pražské České vysoké učení technické, kde studoval na Fakultě architektury a pozemního stavitelství.[1] Dokončil ji v roce 1937.[3] Pro prohloubení svých znalostí studoval dále v Ústavu Ernesta Denise[3] a díky znalosti francouzštiny získal i stáž v ateliéru architekta Augusta Perreta.[p 1] Ten Technikovi nabízel, aby pro něj v alžírské pobočce pracoval i po skončení stráže, nicméně Technik tuto nabídku nevyslyšel a vrátil se zpět do Československa.[1]

Po škole Technika zaměstnala pražská firma Hrabě a Losovský. Ve chvíli, kdy společnost otevírala pobočku v Bratislavě, odešel tam. Když během druhé světové války vypuklo Slovenské národní povstání (1944), vstoupil do Československé povstalecké armády. Po válce se ale ze Slovenska roku 1947 vrátil zpět do Liberce. Důvodem byla výzva jeho přítele Jaroslava Tomsy, který sháněl pedagogy pro tamní průmyslovou školu. Ve škole mezi jeho žáky patřil například Miloslav Maxa. Dlouho zde však Technik nevydržel. Se svým návrhem totiž vyhrál soutěž na úpravu středu Liberce a také na úpravu libereckého výstaviště. Následně byl od poloviny padesátých let zaměstnán ve Stavoprojektu, v němž se podílel na prvním poválečném územním plánu města Liberce, ale poté přešel do Pozemních staveb a odtud roku 1960 opět do střední průmyslové školy stavební. Zde vydržel až do roku 1988.[1] Mezi roky 1969 až 1971 stál v čele odborníků, kteří prováděli statické zabezpečení a opravu střech na požárem poškozeném kostele svatého Archanděla Michaela ve Smržovce, kterého zasáhl oheň 19. dubna 1967.[4]

Od roku 1995 byl čestným občanem města Liberce.[1]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Stavební[editovat | editovat zdroj]

Písemné[editovat | editovat zdroj]

  • Liberecké domy hovoří
  • Stavební památky Liberce
  • Liberec minulosti a současnosti

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Po Perretovi je pojmenována prestižní architektonická cena.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f Nedoceněný muž, který dal Liberci tvář. E15 [online]. 2010-03-01 [cit. 2014-03-05]. Dostupné online. 
  2. DAVID, Petr; SOUKUP, Vladimír. Velká turistická encyklopedie – Liberecký kraj. 1. vyd. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2008. 316 s. ISBN 978-80-242-2326-1. Heslo Rašovka, s. 224–225. 
  3. a b ŠVECOVÁ, Jana. Poctu získal Technik, Edel i Věra Vohlídalová. Kapitola Ing. arch. Svatopluk Technik. Deník [online]. 2010-10-15 [cit. 2014-03-06]. Dostupné online. 
  4. MIKULIČKA, Jan. Kostel ve Smržovce vyhořel před půl stoletím, oheň roztavil i zvony. iDNES.cz [online]. 2017-04-19 [cit. 2017-04-23]. Dostupné online. 
  5. MIKULIČKA, Jan. Půjde to i bez Němců, řekli si v Liberci před 70 lety a udělali výstavu. iDNES.cz [online]. 2016-08-14 [cit. 2016-08-14]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]