Lazar z Betánie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Svatý Lazar)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Svatý
Lazar z Betánie
biskup
Vzkříšení Lazara od Carla Heinricha Blocha
Vzkříšení Lazara od Carla Heinricha Blocha
Osobní údaje
Místo narození Betánie u Jeruzaléma,
Místo úmrtí Kition, Kypr
Místo pohřbení Kition, Kypr
translace Marseille
Blízká osoba sestry Marie a Marta
Známý díky vzkříšení Ježíšem
Svatořečení
Svátek Lazarova sobota, 17. března, 17. října (východní církve, pravoslaví); 17. prosince (západní církev); 29. července (Římské martyrologium)
Uctíván církvemi římskokatolická církev, pravoslaví, východní katolické církve, Anglikánské společenství, luteránské církve
Atributy zobrazován jako mumie, mrtvola, apoštol nebo biskup
Patron nemocných, špitálů, diecéze Autun, arcidiecéze marseilleské
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatý Lazar z Betánie, bratr Marie a Marty, byl podle Jan 11, 41-44 (Kral, ČEP) Ježíšův přítel. Onemocněl a zemřel; když se čtyři dny po smrti k jeho hrobu dostavil Ježíš, zázračně ho vzkřísil z mrtvých. Lazar je spojován jako biskup s biskupstvím v Larnace na Kypru a Provensálským biskupstvím v Marseille. Východní ortodoxní i římsko-katolická církev jej ctí jako svatého.

Vzkříšení[editovat | editovat zdroj]

V kompozici Janova evangelia představuje scéna vzkříšení Lazara vrcholný bod Ježíšova pozemského působení těsně před jeho zatčením a popravou a má čtenáře připravit na vlastní Kristovo zmrtvýchvstání. Ježíš před zázrakem vysvětluje Lazarově sestře Martě: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky.“ Jan 11, 25 (Kral, ČEP)

Svatý Lazar je proto spojován s nemocí a uzdravením (byly po něm často pojmenovávány špitály). Z jeho jména je pro nemocnice etymologicky odvozen název lazaretu.

Vyobrazení[editovat | editovat zdroj]

Ve výtvarném umění bývá zobrazována

  • scéna jeho Vzkříšení, kdy Lazar v otevřené rakvi proti Kristovi jako mumie nebo zčásti ovázán plátěnými pruhy sedí,probouzí se nebo vstává z hrobu, či (vzácně) již vychází z hrobové jeskyně; například:
  • scéna Hostina v domě Lazarově, kde sourozenci Marta, Marie a Lazar sedí u stolu a hostí svého přítele Ježíše Krista.
  • scéna Poslední zaopatření postižených morem, kdy Lazar jako první biskup z Larnaky v oděvu biskupa s jeho úředními insigniemi navštěvuje špitál, například: Palermo, Capella palatina; Bari - Gravina, krypta San Vito Vecchio;
  • Lazar jako žebrák, například:
    • románský tympanon kostela v Arles
    • románský reliéf na portálu chrámu opatství ve Vézelay
  • Lazar jako biskup, například:
Lazar jako biskup - kaple sv. Lazara, Nová Bystrica
Kaple sv. Lazara, Nová Bystrica

Patrocinium[editovat | editovat zdroj]

  • nemocných morem, malomocných
  • žebráků
  • řezníků
  • zemřelých
  • měst Marseille, Autun, Avallon, Andlau - (Alsasko), Urbino
  • kostelů, například kaple sv. Lazara v Praze, zbořená roku 1900)
  • kapliček, například kaple sv. Lazara z Betanie, obnovena v roku 2015 v Novej Bystrici (hlavní celebrant: Mons. Dominik Duka, arcibiskup pražský)

Lazarova hrobka[editovat | editovat zdroj]

Lazarova hrobka

První Lazarova hrobka, kde došlo ke vzkříšení, se nachází v al-Eizariya na Západním břehu Jordánu. Věřící tento prázdný hrob dodnes uctívají. Druhá hrobka byla v Konstantinopoli, po roce 1204 byla vypleněna křižáky a ostatky přeneseny do Marseille.

Řád svatého Lazara[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Řád svatého Lazara.

Vojenský a špitální řád sv. Lazara Jeruzalémského (lazariáni, lazarité) byl založen jako jedna z nejstarších charitativních organizací na světě. Trvání původního řádu po roce 1830 a tedy i kontinuita stávající organizace nejsou bezvýhradně akceptovány. Současný řád je ekumenicky zaměřený a sdružuje křesťany všech vyznání.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lazarus of Bethany na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lexikon der christlichen Ikonographie, Wolfgang Braunfels (editor i autor hesla); Basel-Freiburg-Rom-Wien 1994, sv. 7, s. 383-384.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]