Přeskočit na obsah

Stání na Ugře

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Stání na řece Ugře
Stání v Ilustrované kronice Ivana Hrozného, 16. století
Stání v Ilustrované kronice Ivana Hrozného, 16. století

Trvání8. října28. listopadu 1480
Místobřehy řeky Ugry, dnes Kalužská oblast
Souřadnice
Výsledekmoskevské vítězství
Strany
Moskevské velkoknížectví Moskevské velkoknížectví Zlatá horda Velká horda
Velitelé
Moskevské velkoknížectví kníže Ivan III.
Ivan Ivanovič
Andrej Menší
Zlatá horda chán Achmat bin Küchük

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stání na řece Ugře byla vojenská akce v roce 1480 mezi jednotkami chána Velké hordy Achmata a jednotkami moskevského velkoknížete Ivana III. s podporou jednotek vologdského údělného knížete Andreje Menšího, které dokončilo svržení mongolsko-tatarského jha v Rusku, zejména v jeho severovýchodní části, kde trvala nejdéle a kde probíhal proces formování jednotného ruského státu.

V roce 1472 se chán Achmat s početným vojskem pohnul směrem k hranicím Moskevského velkoknížectví, ke kterému velkokníže Ivan III. připojil Novgorodské země. Chán Achmat však na Novgorod přislíbil jarlyk již polskému králi Kazimíru IV. Jagellonskému. Sám chán byl dlouho zaneprázdněn válkou s Krymským chanátem, proto svoji pozornost k Rusi obrátil až v roce 1480 a během vyjednávání vyčítal Ivanu III., že již devátý rok neplatí tribut. Chánovi se podařilo vyjednat s králem Kazimírem IV. dohodu o vojenské pomoci. V té době Pskovské knížectví napadla vojska Livonského řádu a proti Ivanu III. vojensky povstali jeho bratři Boris Volocký a Andrej Větší.

Události roku 1480

[editovat | editovat zdroj]

Bojaři na dvoře Ivana III. se rozdělili na dvě skupiny: jedni radili před Achmatem utíkat a druzí nabádali k boji s ním. Ivan III. začal stahovat vojska k břehům řeky Oky a sám dorazil 23. června k městu Kolomna, kde se zastavil v očekávání dalších událostí. Téhož dne[1] přivezli z Vladimiru do Moskvy zázračnou Vladimirskou ikonu Matky Boží, s jejíž přímluvou byla v roce 1395 spojena záchrana Rusi před vojsky Tamerlána.

Vojsko chána Achmata se volně pohybovalo po území Litevského velkoknížectví a chán podle dohody očekával od Kazimíra IV. pomoc, která však nepřišla. Krymští Tataři byli spojenci Ivana III. a tak odklonili chánovy litevské jednotky útokem na Podolí. Achmat věděl, že na řece Oce stojí ruská vojska, proto se rozhodl z Litvy vtrhnout na ruské území přes řeku Ugru. Ivan III. se o tom doslechl a poslal na Ugru svého syna Ivana a bratra Andreje Menšího.

Stání na Ugře

[editovat | editovat zdroj]

Z Kolomny se Ivan III. vrátil do Moskvy 30. září, aby se radil s dumou, metropolitou a bojary. Přijeli i jeho bratři Andrej Větší a Boris Volocký, se kterými se Ivan III. usmířil. Velkokníže obdržel v Moskvě jednomyslnou odpověď: „stát pevně za pravoslavným křesťanstvím proti busurmanům“ (busurman (z pers.) – mohamedán, nekřesťan, nevěřící[2]).

Dne 3. října Ivan III. odešel z Moskvy a zamířil do města Kremenec, kde zůstal jen s malým oddílem a všechna vojska poslal k břehům Ugry. Ruské jednotky se přitom táhly podél řeky v tenké linii až 60 verst. Achmat se pokusil 8. října překročit Ugru, ale jeho útok byl odražen silami Ivana Mladého, proto chán ustoupil dvě versty a zastavil se v Luze. Vojska Ivana III. zaujala obranné pozice na protějším břehu řeky a začalo slavné stání na Ugře. Pravidelně docházelo k přestřelkám, ale ani jedna strana se neodhodlala k vážnému útoku.

Řeka Ugra poblíž historického stání v kalužské oblasti.

V této pozici začala vyjednávání. Achmat požadoval, aby za ním přišel sám veliký kníže nebo jeho syn, nebo alespoň jeho bratr s výrazem pokory a zaplatil daň, kterou Hordě za sedm let dlužili. Ivan III vyslal zkušeného bojara Ivana Fedoroviče Tovarkova-Usu spolu s dary. Ze strany Ivana požadavky na tribut byly odmítnuty, chánovy dary nebyly přijaty a jednání s Achmatem byla přerušena. Pozice moskevského velkoknížete se neustále zlepšovala:

  • vojska Andreje Většího a Borise Volockého se k Ugře rychle blížila
  • krymský chán Mengli I.Geraj dle svého slibu napadl Podolí a tím se chán Achmat už nemohl spoléhat na pomoc Kazimíra IV.
  • velké množství koní a dobytka při dlouhém stání na jednom místě zdevastovalo veškeré zásoby krmiva, kterého chánova armáda pociťovala naléhavý nedostatek; kdežto ruští vojáci (hlavně pěchota) byli zásobováni moukou a obilím z velkovévodských skladišť
  • v chánově vojsku se podle letopisů rozmohla úplavice, ruského vojska se však nedotkla
  • nečinné stání Ivanu III. vyhovovalo, ale pro Achmata jako iniciátora vojenského tažení se takový přístup rovnal porážce

Ukončení stání

[editovat | editovat zdroj]

Nástup chladného počasí a nadcházející zamrznutí řeky donutilo Ivana III. změnit svou předchozí taktiku, aby zabránil přechodu Hordy přes Ugru k ruským vojskům. 28. října se veliký kníže moskevský rozhodl stáhnout jednotky ke Kremenci a dále je soustřeďovat u Borovska, aby tam na příznivém místě vyčkávaly na bojové střetnutí s chánem a jeho vojsky. Chán Achmat po obdržení zprávy, že v jeho hlubokém týlu operuje diverzní oddíl knížete Nozdrovatoho a krymského prince Nur-Devleta (možná také obdržel informace o chystaném útoku Nogajských Tatarů), při silném nedostatku potravy a krmiva se neodvážil vyjít na rozhodující střetnutí s Rusy a na přelomu října a listopadu obrátil svá vojska k návratu do Hordy. Na zpáteční cestě vyplenil dvanáct litevských měst a jejich okolí (Mcensk, Serpejsk, Kozelsk a další) jako pomstu králi Kazimíru IV. za neposkytnutí vojenské pomoci.

Výsledek stání

[editovat | editovat zdroj]
Památník Stání na Ugře roku 1480

Stání na Ugře ukončilo mongolsko-tatarské jho na Rusi. Horda byla značně oslabena, její dny jako státu byly sečteny a chán Achmat byl v roce 1481 zabit v důsledku náhlého přepadení ťumeňského chána Ibaka. Rusové to připisovali zázračné přímluvě Matky Boží, která zachránila ruskou zemi před zkázou a řece Ugra se začalo říkat Pás Bohorodice. Ruský stát se stal samostatným a začala nová historická epocha.

Stáním na Ugře Ivan vytvořil předpoklady k dovršení sjednocování ruských knížectví pod vládou Moskvy. V roce 1487 uznal svoji závislost na Moskvě Kazaňský chanát, Ivan III. upevnil vztahy také s Krymským chanátem a navázal diplomatické styky s osmanským sultánem.[3] Od té doby se započal i hospodářský vzestup Rusi, peněžní prostředky na dříve vyplácený tribut Hordě byly od té doby využity na ekonomický rozvoj velkoknížectví.

V roce 1980, při oslavě 500. výročí stání na Ugře, byl na jejím břehu v oblasti Kaluga odhalen pomník na počest této významné události ruských dějin.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Стояние на Угре na ruské Wikipedii.

  1. Nástěnný kalendář a diář. www.pravoslav.or.cz [online]. [cit. 2022-12-16]. Dostupné online. 
  2. Slovník spisovného jazyka českého. ssjc.ujc.cas.cz [online]. [cit. 2022-12-16]. Dostupné online. 
  3. Největší profesionální úspěch generála Skobeleva - PALBA.CZ. www.palba.cz [online]. [cit. 2022-12-16]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]