Novgorodská republika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o ruském knížectví s hlavním městem Veliký Novgorod. O jiném knížectví s hl. městem Novgorod-Severskij pojednává článek Novgorodsko-severské knížectví.
Gosudar Gospodin Veliky Novgorod
 Государь Господин Великий Новгород 
 Kyjevská Rus 11361478 Pskovská republika 
Moskevské velkoknížectví 
Velkopermské knížectví 
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
Geografie
Mapa
Novgorodská republika kolem roku 1400
Obyvatelstvo
Národnostní složení
Státní útvar
smíšená oligarchická bojarská republika (s voleným monarchou, formální knížectví)
Kyjevská RusKyjevská Rus Kyjevská Rus (do roku 1240)
Vznik
Zánik
Státní útvary a území
Předcházející
Kyjevská Rus Kyjevská Rus
Následující
Pskovská republika Pskovská republika
Moskevské velkoknížectví Moskevské velkoknížectví
Velkopermské knížectví Velkopermské knížectví

Novgorodská republika (rusky Новгородская республика, Novgorodskaja respublika) je pozdní historický název pro ruský středověký stát existující ve 12.15. století s centrem v Novgorodu. Novgorod Veliký byl svébytným organismem s netypickým vnitřním uspořádáním i rozsahem ovládaného území (v církevní slovanštině Новгородская земьля, Novgorodskaja zemlja, latinsky Novogardie), které se rozkládalo na severu východní Evropy od Finského zálivu až k Uralu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Novgorodskými knížaty bývali zpočátku obvykle nejstarší synové velikého knížete kyjevského. Na samém počátku procesu rozpadu jednotného kyjevského státu se však Novgorod uvolnil ze svazku velkoknížecího vlastnictví. Roku 1136 povstali Novgorodští proti svému knížeti Vsevolodu Mstislaviči, vnuku Vladimíra Monomacha, a sesadili ho. Poté zde bylo zavedeno svébytné společenské zřízení, jež bývá v historiografii označováno jako „bojarská republika“. V jejím čele stál volený kníže, který byl do města zván pouze příležitostně, nesměl zde mít žádné příjmy, pozemkový majetek ani poddané a nebylo mu povoleno brát do ochrany zdejší obyvatele. Jeho rezidence se nacházela za městskými hradbami. Při svém příchodu do Novgorodu musel uzavřít s městem smlouvu. Pokud ji později porušil, byl z města vyhnán. Navzdory těmto nevýhodným podmínkám se Rurikovci postu novgorodského knížete ujímali rádi. Město bylo bohaté a aktivně se účastnilo obchodní výměny se západní Evropou, což bylo pro příchozí knížata lákavé. Kromě toho byli městem placeni za vojenskou ochranu a v případě vojenské akce získávali podíl na kořisti.

Šelma z novgorodské pečeti (1426)

Součástí snah o politickou samostatnost města bylo zavedení církevní autonomie. Od roku 1156 si Novgorod sám volil biskupa (vladyku), o devět let později si prosadil zřízení arcibiskupství.

Základem autonomie Novgorodu Velikého byl hospodářský rozvoj města jako významného obchodního centra, které mělo rozsáhlé vazby v Pobaltí. Z bezprostředního okolí Novgorodu byla poté šířena tributární závislost dále na severovýchod. Novgorod se stal svébytným mnohonárodnostním státním útvarem pod slovanským vedením s obrovským ekonomickým zázemím.

Novgorodská republika zanikla dobytím jejího území Ivanem III. a připojením státu k Moskevskému velkoknížectví.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]