Sjednocený ruský stát
| Ruský stát Русское государство
| |||||||||
Geografie
| |||||||||
Rozloha
|
v roce 1 547 - 3 miliony km²
na konci 17, století 14,5 milonů km² km²
| ||||||||
| Obyvatelstvo | |||||||||
Pravoslaví
| |||||||||
| Státní útvar | |||||||||
absolutní monarchie
| |||||||||
rubl
| |||||||||
Vznik
|
1478
| ||||||||
Zánik
|
1721
| ||||||||
| Státní útvary a území | |||||||||
| |||||||||
.svg){kind=small}
Sjednocený ruský stát (rusky Ру́сское (централизо́ванное) госуда́рство)[1] byl státní útvar vzniklý na konci 15. století sjednocením ruských knížectví na severovýchodním území Ruska, který přetrval do počátku 17. století.[2] [3]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Základy ruského státu byly položeny připojením Novgorodské republiky k Moskevskému velkoknížectví za vlády z moskevského velkoknížete Ivana III. v roce 1478. Významnou roli hrálo také konečné odstranění mongolského jha v roce 1480.
Poté, co Ivan III. zdědil po svých předchůdcích a rozšířil titul „gosudar celého Ruska“, výrazně zvýšil svůj panovnický dosah, prováděl úspěšnou politiku „sjednocování ruských území“ a překonávání následků mongolsko-tatarské poroby. Jako výsledek jeho 43leté vlády se ve východní Evropě, na místě někdejších rozdrobených feudálních knížectví, objevila nová velmoc, která sama sebe vnímala jako znovuzrození Kyjevské Rusi (Staroruský stát) a také si nárokovala tu část územního dědictví, která přešla do Litevského velkoknížectví. Jako jediný nezávislý pravoslavný stát té doby se ruský stát také prezentoval jako dědic padlé Byzantské říše.
V polovině 16. století byly provedeny reformy veřejné správy, včetně vytvoření prvního zastupitelského orgánu v historii (Zemskij sobor) a stálé armády (strelcy). Byla rovněž připojena území chanátů kazaňského (1552) a astrachaňského (1556), čímž se celé povodí Volhy dostalo pod kontrolu Moskvy.
Hlava státu přijala titul panovníka a započala postupná anexe Sibiře. V roce 1558 vstoupil ruský stát do vleklé Livonské války v Baltském moři. Po vstupu Litevského velkoknížectví začal moskevský car Ivan IV. Hrozný boj proti vnitřní opozici, což společně s hospodářství zátěží pro válečné potřeby vedlo k hospodářské krizi. V této souvislosti, po potlačení dynastie Rurikovců, začalo období smutku (1605-1613), kdy se po několik let bouřily ekonomicky nejrozvinutější regiony na jihozápadě země s podporou polských intervencionistů. V důsledku toho byla zdtracena území Černigovského a Smolenského knížectví, dobyté Litevci o století dříve.
Za vlády cara Alexeje Michajloviče z nové panovnické dynastie Romanovců se tyto země, spolu s celým levým břehem Ukrajiny a Kyjevem, vrátily pod kontrolu Moskvy po předání záporožských kozáků pod kontrolu Moskvy a mnoha letech rusko-polské války. Polsko a Kyjevská metropole byly připojeny k moskevské metropoli. Zároveň po přijetí kodexu rady bylo v ruském státě definitivně zavedeno nevolnictví (1649), v ruské církvi došlo k rozkolu v důsledku reforem patriarchy Nikona z roku 1654 a povstání vedeného Stěpanem Razinem (1667-1671).
Nový car Petr I., který se dostal k moci v roce 1689, provedl reformy v armádě a státní správě, včetně zrušení Zemských soborů a podřízení církve státu, vyhrál severní válku proti Švédsku a v roce 1721 převzal titul císaře (cara) sjednocené Rusi.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Archivovaná kopie [online]. [cit. 2022-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-09-22.
- ↑ [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. OCLC 57660759