Studiové osvětlení

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Související informace naleznete také v článku Světlo ve fotografii.
Práce se studiovými záblesky v interiéru

Studiové osvětlení (anglicky studio lighting) nebo studiové záblesky (anglicky studio flash) je výkonné osvětlení namontované na speciálním fotografickém stojanu, který může být libovolně přesunován bez ohledu na fotoaparát. Může být napájen z elektrické sítě nebo ze silného akumulátoru. Využívá se ve fotografickém ateliéru nebo exteriéru.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Fotograf v ateliéru v roce 1893 při portrétování bez umělého osvětlení používal při dlouhých expozičních časech pomůcky pro podpěru hlavy, například Bradyho stojan
Bleskové zařízení Bernhoeftův Blitzlichtapparat Sanssouci, asi 1903
Podrobnější informace naleznete v článku Blesk (fotografie).

Jako první člověk na světě prováděl pokusy s fotografickým bleskem William Fox Talbot v červenci 1850. Použil k tomu nejspíše statickou elektřinu, nashromážděnou v laydenských lahvích. Jako fotografovaný objekt mu sloužila stránka novin Times, připevněná na rychle se otáčejícím kole, ale podle svých představ neuspěl. O svém pokusu řekl:

„Je v našich silách zachytit obraz pohybujícího se objektu, pokud budeme schopni osvítit jej náhlým elektrickým výbojem.“[1]

Nejstarším „bleskem“ byl ručně zapalovaný hořčíkový prášek. Později byly hořčíkové náplně umisťovány do skleněných baněk a zapalovány elektrickým kontaktem napojeným na závěrku. Baňky se daly použít jen jednou a po záblesku byly tak horké, že s nimi nešlo manipulovat. Oproti původní malé explozi ale stále představovaly významný pokrok.

Systémy, které poskytovaly nepřímé umělé osvětlení pro usnadnění portrétní fotografie vyvíjel Charles Bernhoeft. Uzpůsobil koncepci hořčíkového blesku, který se ukázal jako obzvláště úspěšný při fotografování dětí, které nevydržely dlouho bez hnutí. Patentoval zařízení jako Bernhoeftův Blitzlichtapparat Sanssouci a podařilo se mu prodat přibližně 300 kusů.[4]

Další inovací byly plastikové vrstvy na baňkách, zlepšující barevnost světla a bezpečnost pro případy, kdyby sklo během záblesku prasklo. V šedesátých letech bylo jedním z nejpoužívanějších blesků číslo 25, s průměrem baňky přibližně 25 mm, které je v tehdejších filmech často k vidění v rukou novinářů.

Koncem dekády uvedla společnost Kodak pro své fotoaparáty Instamatic další vylepšení, prodávané pod názvem flashcube. Flashcube se skládala ze čtyř elektricky odpalovaných baněk spolu s reflektory, uspořádané do tvaru krychle. Po každé expozici se krychle otočila o 90 stupňů, a dovolovala tak pořídit čtyři snímky za sebou.

Dnešní blesky jsou většinou elektronicky řízené xenonové výbojky – proud o vysokém napětí při průchodu plynem vytvoří elektrický oblouk, generující světelný záblesk. (Doba trvání záblesku se pohybuje okolo tisíciny sekundy a lze ji elektronicky regulovat) V roce 2006 měla elektronický blesk zabudovaný většina fotoaparátů cílených na masové spotřebitele.

Druhy studiového osvětlení[editovat | editovat zdroj]

Fotografové používají dva typy osvětlení. Pulzní a konstantní světlo. Praktický rozdíl spočívá v tom, že pulzní světlo svítí velmi krátkou dobu - setiny sekundy, zatímco konstantní světlo vydává nepřetržitý zdroj světla. Oba typy jsou takzvané umělé světlo.

Pulzní světlo[editovat | editovat zdroj]

Pulzní zábleskové zařízení se skládá ze dvou žárovek. První z nich - pilotní žárovka o výkonu 50-300 Wattů, pomáhá fotografovi stanovit oblasti stínu a simulovat zdroj světla. Druhá je impulzní žárovka, která se rozsvítí po stisknutí fotografické spouště. Pilotní lampa v tuto chvíli zhasne a rozsvítí se záblesková žárovka. Výkon záblesku se měří v joulech. Nejčastější rozsah výkonu lampy je 50-2400 J. V propagačních materiálech výrobců se udává maximální výkon, zařízení většinou umožňuje regulaci výkonu (plynulé nebo stupňovité). Je velmi důležité, aby pulzní světlo bylo propojeno současně s kamerou. Za tímto účelem se používá speciální synchronizátor blesku. Pulzní světlo se skládá ze dvou typů: monobloky a generátory.

Monoblok[editovat | editovat zdroj]

Záblesková hlava na jeřábovém stojanu vhodném pro svícení shora

Monoblok je nejčastější formou pulzních záblesků. Systém monobloku představuje „vše v jednom“ (tj. v korpusu je lampa, elektrické kabely, chladicí a regulační systém). Tento způsob je mnohem levnější a je také výhodný pro transport.

Zápory monobloku jsou menší kapacita, složitost regulace při fotografování „pod stropem“ (i když někteří výrobci dnes nabízejí i dálkové ovládání monobloku) a relativně těžké váze, což vyžaduje nákup silnějšího stativu. Monoblok pracuje při napětí z elektrické sítě nebo baterie.

Generátor[editovat | editovat zdroj]

Generátor se skládá z boxu, ve kterém jsou všechny ovládací prvky pro blesk a samotného bleskového světla (hlava lampy), které jsou propojeny kabelem. Generátor může být položen na podlaze, nebo se připojí k základně stativu. Generátor je obvykle silnější a dražší, což má několik výhod. Například generátory některých výrobců umožňují „zmrazení pohybu“, k jednomu generátoru se může připojit více než jedna lampa. Generátor funguje z elektrické sítě, ale také z baterie, která umožňuje fotografovat venku nebo v místech, kde není možnost připojení zařízení k elektrické síti.

Trvalé osvětlení[editovat | editovat zdroj]

Při trvalém svícení jsou používány nejvýkonnější halogenové žárovky. Používají se při natáčení filmů, fotografickém průmyslu, ale využívají se stále méně a méně. Velká nevýhoda tohoto typu halogenových žárovek je jejich vysoká spotřeba energie a emise obrovského množství tepla, což zvyšuje náklady na dodatečné chlazení. Tyto nevýhody nutí fotografy přejít na snímání pulzním světlem.

Příslušenství studiového osvětlení[editovat | editovat zdroj]

Tříbodové svícení

Upevňovací systémy[editovat | editovat zdroj]

Příslušenství pro studiové osvětlení[editovat | editovat zdroj]

Měřicí zařízení a prostředky synchronizace[editovat | editovat zdroj]

Výrobci[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Студийное освещение na ruské Wikipedii.

  1. nablyskane-fotografie-historie-umeleho-svetla [online]. . Dostupné online.  
  2. ORBIS. Kalendář patentů. Československá FOTOGRAFIE. 5 1960, roč. 1960, čís. 5, s. 76.  
  3. Stránky patentového úřadu USA
  4. Christian Mosar, "Exposition Charles Bernhoeft". Forum 254, March 2006. (francouzsky) Retrieved 23 November 2010.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • (francouzsky) Calvey Taylor-Haw, Éclairage de studio, La Compagnie du Livre, 2007, ISBN 978-2-912679-68-0
  • (francouzsky) Fil Hunter, Steven Biver et Paul Fuqua, Manuel d'éclairage photo, VM, 2009, ISBN 978-2-212-67312-8

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]