Stavba

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Stavební objekt)
Další významy jsou uvedeny na stránce Stavba (rozcestník).
Velká čínská zeď, největší stavba v dějinách lidstva

Stavba je činnost spočívající v úpravě zemmního povrchu a vytváření účelového konstrukčního díla a také výsledek této činnosti, tedy stavěný nebo vystavěný objekt nebo jeho provedení a uspořádání. Tyto výrazy se používají nejen pro nemovité věci, ale někdy i pro přenosné předměty (stavba radiopřijímače), organismy (stavba lidského těla) nebo i abstrakční skutečnosti (větná stavba, logická stavba úvah).[1][2] V kontextu práva se pojmem rozumí zejména nemovité stavby pevně spojené se zemí.

Právní vymezení pojmu v České republice[editovat | editovat zdroj]

Různé zákony používají různá vymezení pojmu „stavba“.

Občanskoprávní vymezení stavby[editovat | editovat zdroj]

Starý občanský zákoník[editovat | editovat zdroj]

Starý občanský zákoník z roku 1964 používal slovo „stavba“ v definici pojmu nemovitosti, do nějž spadaly „pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem“ (§ 118). Podle § 120 součástí věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila, avšak podle druhého odstavce stavba není součástí pozemku. Definiční znak stavby „spojení se zemí pevným základem“ se v judikatuře ukázal jako problematický například ve vztahu ke zhutněným sypkým materiálům: makadamový povrch pozemních komunikací či povrch tenisových dvorců a dokonce ani litý asfalt (živičný povrch) například ve své době Nejvyšší správní soud jako stavby neuznal s tím, že jde pouze o povrchové úpravy pozemku, v roce 2006 však došlo v judikatuře k částečnému obratu, jehož dosah však kvůli neúplnému zdůvodnění nebylo možné dovozovat.[3] Ústavní soud pevný základ vymezil jako spojení, které je schopno odolat účinkům přírodních vlivů lokality na věc a účinkům vlastního působení věci.

Jeden z klíčových judikátů Nejvyššího soudu, který se týkal vymezení pojmu „stavba“ z hlediska občanského práva v době, kdy podle starého občanského zákoníku stavby obecně nebyly součástmi pozamků, konstatoval, že za stavbu v občanskoprávním smyslu lze považovat výsledek stavební činnosti, pokud je věcí v právním smyslu slova (způsobilým předmětem občanskoprávních vztahů), nikoliv pouhou součástí jiné věci.[4] Parkoviště složené ze tří vrstev stavebního materiálu však považoval judikát Nejvyššího soudu z roku 1997[5] za pouhé zpracování povrchu pozemku, tj. za jeho součást, nikoliv za samostatnou stavbu a tedy i věc z hlediska občanského práva, již by bylo možné samostatně převádět, přičemž v argumentaci odkázal i na katastrální vyhlášku, která označuje pozemní komunikace jako způsob využití pozemku, nikoliv jako typ stavby. Argument, že je-li něco druhem, respektive způsobem využití pozemku, nemůže to být samostatnou stavbou, byl však později (zejména přelomovým judikátem z roku 2006) překonán. Od argumentace katastrální vyhláškou soud přešel k argumentaci zákonem o pozemních komunikacích, který v § 17 (který se netýká účelových komunikací) rozlišuje vlastnictví pozemku pod komunikací od vlastnictví komunikace samotné.[3]

Nejvyšší soud ČR opakovaně zdůraznil, že je nutno brát v úvahu rozdíl mezi stavbou v občanskoprávním smyslu (jako tehdy ještě samostatnou nemovitou věcí spojenou se zemí pevným základem) a stavbou jako pojmem stavebního práva (související s potřebností stavebního povolení nebo ohlášení). Konkrétně o komunikaci pokryté živičným povrchem v roce 2002 rozhodl, že není stavbou (věcí) ve smyslu občanského práva, ale je stavbou ve smyslu veřejného práva (stavebního zákona).[6][3]

Nový občanský zákoník[editovat | editovat zdroj]

Nový občanský zákoník 89/2012 Sb. přinesl zcela zásadní obrat v pojetí staveb. Zatímco podle starého občanského zákoníku bylo takřka definičním znakem staveb (odlišujícím je od úpravy povrchu), že jde o samostatné věci, nový občanský zákoník naopak stavby prohlásil za součást pozemků, a institut vlastnictví stavby zčásti nahradil institutem práva stavby, který je však ze zákona vždy dočasný, čili každá stavba nakonec právně musí plynout s pozemkem, s výjimkou vybraných typů staveb (např. liniových).

Nový občanský zákoník pojem stavby zmiňuje v dílu o součástech a příslušenstvích věci. Podle této úpravy dle § 506 stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení s výjimkou staveb dočasných, včetně toho, co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno ve zdech, jsou součástí pozemku. Tentýž odstavec zavádí slovo „stavba“ jako legislativní zkratku pro „stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení“. Liniové stavby, zejména vodovody, kanalizace nebo energetická či jiná vedení, a jiné předměty, které ze své povahy pravidelně zasahují více pozemků, podle § 509 nejsou součástí pozemku, přičemž se má za to, že součástí liniových staveb jsou i stavby a technická zařízení, která s nimi provozně souvisí. Podle § 498 jsou nemovitostmi (tedy samostatnými věcmi) i podzemní stavby se samostatným účelovým určením. Není-li podzemní stavba nemovitou věcí, je podle § 506 součástí pozemku, i když zasahuje pod jiný pozemek.

§ 1083–1087 nového občanského zákoníku řeší použití cizí věci pro stavbu, stavbu zřízenou na cizím pozemku či přestavky (přesahy staveb na cizí pozemek), Pojem „stavba“ používá nový občanský zákoník také například v ustanoveních o omezení vlastnického práva, například pokud by stavba měla nepříznivý vliv na sousední pozemek nebo pokud při údržbě, stavbě nebo bourání stavby je nutné užít sousední pozemek. Staveb se týkají i pozemkové služebnosti dle § 1267 a násl.: služebnost inženýrské sítě, nárok na příspěvek za oporu cizí stavby, služebnost okapu, právo na svod dešťové vody, právo na vodu, služebnost rozlivu, služebnost stezky, průhonu a cesty aj.

V § 1240 a násl. se používá termín „právo stavby“ pro věcné právo jiné osoby (stavebníka) mít na povrchu nebo pod povrchem pozemku stavbu. Právo stavby je věc nemovitá a může být zřízeno jen dočasně. Stavebník má předkupní právo k pozemku a vlastník pozemku má předkupní právo k právu stavby, pokud si neujednají něco jiného. Není-li nic jiného ujednáno, dá vlastník stavebního pozemku stavebníkovi při zániku práva stavby uplynutím doby, na kterou bylo zřízeno, za stavbu náhradu, na kterou pak přecházejí i zástavní a jiná práva.

V § 1004 a 1005 používá nový občanský zákoník slovo „stavba“ pro stavební činnost („provádění stavby“), v § 1163 a 1170 a dalších se však používá pojem „výstavba“ („vznikne jednotka výstavbou“). § 2623 a násl. nového občanského zákoníku se zabývá stavbou jako předmětem díla (zhotovení, oprava nebo úprava stavby), zabývá se například vadami a převzetím stavby.

§ 3054 a násl. nového občanského zákoníku řeší věcná práva k pozemkům a stavbám, včetně přechodných ustanovení týkajících se toho, že se stavby staly součástmi pozemku.

Katastrální zákon[editovat | editovat zdroj]

Zákon o katastru nemovitostí (katastrální zákon) 256/2013 Sb. pojem stavby sám o sobě nedefinuje, zavádí však některé pojmy související a odvozené, například pojem drobná stavba a pojem budova. V katastru se však ze staveb evidují pouze některé budovy, proto se terminologie tímto zákonem zaváděná a používaná jiných typů staveb než budov prakticky netýká a není jím přizpůsobena. Kromě toho se v katastru eviduje právo stavby, které se může týkat všech typů staveb.

Stavební zákon[editovat | editovat zdroj]

Podle českého stavebního zákona se stavbou se rozumějí veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel využití a dobu trvání. Za stavbu se považuje také výrobek plnící funkci stavby. Pokud se ve stavebním zákoně používá pojmu stavba, rozumí se tím podle okolností i její část nebo změna dokončené stavby.[7] Jako stavba se označuje také stavební dílo v době provádění.

Stavební zákon vymezuje též pojmy dočasná stavba (stavba, u které stavební úřad předem omezí dobu jejího trvání) a stavba pro reklamu (stavba, která slouží reklamním účelům).[8]

Změnou dokončené stavby je

  • nástavba, kterou se stavba zvyšuje,
  • přístavba, kterou se stavba půdorysně rozšiřuje a která je vzájemně provozně propojena s dosavadní stavbou,
  • stavební úprava, při které se zachovává vnější půdorysné i výškové ohraničení stavby; za stavební úpravu se považuje též zateplení pláště stavby.[9]

Stavbu může provádět stavebník stavějící svépomocí nebo stavební podnikatel.

Typy staveb[editovat | editovat zdroj]

Podle druhu lze stavby rozdělit na[zdroj?]

viz též: typologie staveb

Někdy se zaměňují slova stavba a budova. Budova je v českém katastrálním zákonu definována jako nadzemní stavba, která je prostorově soustředěna a navenek uzavřena obvodovými stěnami a střešní konstrukcí.[10] Stavby, které jsou určené pro bydlení nebo pro pobyt lidí, jsou zpravidla budovami, nejsou-li podzemní. Jako obyvatelné se označuje takové podlaží, které je celé uzavřeno obvodovou stěnou a je dost vysoké na to, aby se v něm mohl pohybovat stojící člověk. Vysoké budovy, které nemají všechna podlaží obyvatelná, se nazývají věže.[zdroj⁠?] Rozhledna je volně stojící jednoduchá věž.

Stožáry jsou věžovité stavby, které jsou pro lepší stabilitu ukotveny k zemi pomocí lan.

Drobná stavba[editovat | editovat zdroj]

Drobnou stavbou je dle českých zákonů stavba s jedním nadzemním podlažím, pokud její zastavěná plocha nepřesahuje 16 m2 a výška 4,5 m, která plní doplňkovou funkci ke stavbě hlavní, a stavba na pozemcích určených k plnění funkcí lesa, sloužící k zajišťování provozu lesních školek nebo k provozování myslivosti, pokud její zastavěná plocha nepřesahuje 30 m2 a výška 5 m; za drobnou stavbu se nepovažuje stavba garáže, skladu hořlavin a výbušnin, stavba pro civilní ochranu, požární ochranu, stavba uranového průmyslu a jaderného zařízení, sklad a skládka nebezpečných odpadů a stavba vodního díla.[11]

Stavby podle trvalosti[editovat | editovat zdroj]

Některé stavby jsou určené jen pro dočasné užití. Např. vybavení výstaviště, nebo koncertní pódium ve volné přírodě, cirkusový nebo pivní stan, mobilní stavební buňka.

Dočasnou stavbou je stavba, u které stavební úřad předem omezil dobu jejího trvání.

Stavby podle použitého materiálu[editovat | editovat zdroj]

Podle použitého materiálu lze stavby rozdělit na

  • dřevěné
  • kamenné
  • zděné
  • betonové
  • zemní konstrukce
  • ocelové

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Slovník spisovného jazyka českého
  2. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost
  3. a b c David Slováček, Kancelář veřejného ochránce práv: Je pozemní komunikace součástí pozemku?, Moderní obec, zobrazování data vydání v on-line verzi článku nefunkční. Tištěná verze: Moderní obec, 2009, číslo 2, str. 42
  4. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 111/98, Soudní rozhledy č. 12/1998, str. 318
  5. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 2 Cdon 1414/97, Právní rozhledy č. 1/2000, str. 35
  6. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1911/2000 ze dne 20. března 2002
  7. § 2 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)
  8. § 2 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)
  9. § 2 odst. 5 zákona č. 183/2006 Sb.,o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)
  10. §2 písmeno l) zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon)
  11. §2 písmeno m) zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]