Přeskočit na obsah

Stavba dřeva

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Stavba či struktura dřeva jakožto zdřevnatělé rostlinné tkáně stromů, keřů a dalších dřevin je poměrně složitá. Tvoří ji vlákna celulózy s velkou pevností v tahu a výplně z ligninu, který má velkou pevnost v tlaku. Dřevo vzniká pozvolným růstem, který se za života stromu nebo dřeviny děje po celém povrchu kmene i větví, a struktura dřeva nese stopy tohoto pozvolného růstu. Dřevo je tvořeno buňkami různé velikosti, tvaru a funkce a u mladého stromu se také diferencuje do různých tkání, které jsou v kmeni a větvích charakteristickým způsobem rozloženy.

Studium struktury dřeva se děje na dvou úrovních:

  • makroskopické, která vystačí s pozorováním prostým okem, případně lupou, a
  • mikroskopické, která si všímá jemnějších struktur a užívá různé druhy mikroskopů.

V následujícím nejprve popíšeme typickou skladbu dřeva, i když u jednotlivých rodů a druhů dřevin mohou některé druhy tkání chybět, mít odlišnou podobu atd.

Makroskopická stavba dřeva

[editovat | editovat zdroj]
Příčný řez kmenem: dřeň (0); hranice letokruhu (1); pryskyřičné kanálky (2); primární (3) a sekundární (4) dřeňové paprsky; kambium (5); paprsky lýka (6); felogén (7); lýko (8); borka (9).

Makroskopickou stavbou dřeva rozumíme ty znaky, které lze na dřevě pozorovat pouhým okem. Znaky makroskopické stavby dřeva jsou:

Protože vzniká růstem, je dřevo výrazně nehomogenní a anizotropické (tj. s různými mechanickými vlastnostmi v různých směrech), takže se musí studovat na různých řezech.

Základní řezy dřevem

[editovat | editovat zdroj]

Rozlišujeme tři základní řezy dřevem (radiální a tangenciální řez jsou řezy podélné):

  • příčný (také transverzální, čelní) - řez vedený rovinou kolmou na podélnou osu kmene
  • radiální (také poloměrový) - řez vedený rovinou rovnoběžnou s podélnou osou kmene, která touto osou prochází
  • tangenciální - řez vedený rovinou rovnoběžnou s podélnou osou kmene, která touto osou neprochází.

Šikmý řez je vedený libovolnou rovinou, která neodpovídá žádnému základnímu řezu.

Vrstvy dřeva

[editovat | editovat zdroj]

Na příčném řezu typickým kmenem lze rozlišit následující vrstvy (od osy k povrchu, viz sousední obrázek s čísly):

  • dřeň 0
  • jádrové dřevo, které strom vyztužuje a podpírá, fyziologických procesů už se ale nezúčastní; pro účely zpracování nejcennější dřevo
  • bělové dřevo obvykle světlejší barvy, jímž proudí voda a živiny od listů ke kořenům
  • kambium (5), vrstva dělivých buněk, kde všechny buňky vznikají
  • felogén (7)
  • lýko (8), jímž prochází voda od kořenů k listům; pokud se po celém obvodu kmene přeruší, strom zahyne
  • borka (9), svrchní vrstva odumřelého dřeva, která živý kmen do jisté míry chrání.

Na radiálním řezu jsou viditelné ještě dřeňové paprsky (3 a 4), které zprostředkují přísun vody a živin mezi vrstvami xylému i felému (lýka). Primární vycházejí z jádra, sekundární začínají blíže k povrchu a vyplňují mezery mezi nimi, jak kmen roste do tloušťky

Kmen, větve i kořeny se jednak prodlužují (rostou do délky), jednak po celém povrchu rostou v radiálním směru. Nové buňky vznikají v kambiu, a to buď jako (daleko četnější) buňky xylému (směrem dovnitř), nebo jako buňky felogénu (směrem ven). Nové buňky xylému vznikají po celém povrchu kmene zhruba rovnoměrně, takže tvoří letokruhy (letorosty). V mírném i polárním pásmu, kde se střídá zima a léto, rostou nové buňky od května do července rychle, takže jsou zpravidla lehčí a světlejší („jarní dřevo“), kdežto na podzim (srpen až říjen) rostou pomalu a tvoří tvrdé a tmavší hranice letokruhů. V tropech jsou klimatické rozdíly menší, takže na tropických dřevech bývají letokruhy méně výrazné nebo vůbec chybí.

Letokruhy vznikají velmi pravidelně, rok co rok (resp. vegetační doba), takže z jejich počtu lze odečíst stáří stromu. Šíře letokruhů kromě toho odpovídá klimatu v daném roce, takže pro různé zeměpisné oblasti lze porovnáním letokruhů u různých stromů vytvořit přibližnou mapu klimatu v jednotlivých letech.

Mikroskopická stavba dřeva

[editovat | editovat zdroj]
Složení buněčných stěn u středoevropských
jehličnatých a listnatých stromů[1]
Látka jehličnaté listnaté
Celulóza 42–49 % 42–51 %
Hemicelulóza 24–30 % 27–40 %
Lignin 25–30 % 18–24 %
Přídavné látky 2–9 % 1–10 %
Minerální látky 0,2–0,8 %

Mikroskopickou stavbu dřeva tvoří buňky různých druhů, které postupně vznikají v dělivém pletivu (meristému), vrstvě dělivých buněk pod kůrou. V mírném pásmu, kde se klimatické podmínky v průběhu roku výrazně mění, se podle toho střídají buňky jarní s tenčími stěnami a buňky podzimní se silnějšími stěnami. Tak vzniká u některých dřevin charakteristická kresba letokruhů. Směrem od meristému ke středu tvoří dřevo tři vrstvy, totiž běl, zralé dřevo a jádro, a strukturuje se ve třech směrech - rovnoběžném s podélnou osou kmene (axiálním), ve směru dřeňových paprsků (radiálním) a kolmém k dřeňovým paprskům (tangenciálním). Na suché dřevnaté tkáni se podílí uhlík 50 %, kyslík 43 %, vodík 6 % a 1 % tvoří dusík a další prvky.

Funkce dřevních buněk

[editovat | editovat zdroj]

Podle funkcí, které buňky plní je dělíme do tři typů:

Základní druhy dřevin

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Dřevo.

Z hlediska zastoupení jednotlivých typů buněk ve dřevě i z hlediska složitosti mikroskopické (anatomické) stavby dělíme dřeviny na jehličnaté a listnaté.

Jehličnaté dřeviny

[editovat | editovat zdroj]

Dřevo většiny jehličnanů se řadí mezi měkká dřeva, i když například dřevo tisu je tvrdší než většiny listnáčů. Jehličnany jsou vývojově starší a anatomická stavba jehličnatého dřeva je jednodušší než stavba dřeva z listnáčů. Převládajícím buněčným elementem jehličnanů jsou cévice (tracheidy). Zbývající část dřeva tvoří parenchymatické buňky.

Listnaté dřeviny

[editovat | editovat zdroj]

Dřevo většiny listnáčů řadíme mezi tvrdá dřeva, i když například balsa je jedním z nejměkčích dřev vůbec. Dřevo listnáčů je tvořeno větším počtem druhů specializovaných buněk:

  • vodivé a zásobní buňky (parenchymatické)
  • vyztužující (sklerenchymatická) libriformní vlákna
  • pravé cévy (tracheje), vyztužující a vodivé cévice (tracheidy).

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Wood na anglické Wikipedii a Holz na německé Wikipedii.

  1. Podle Holz-Lexikon.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Ottův slovník naučný, heslo Dřevo. Sv. 8, str. 11

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]