Stará Mikulášská škola (Lipsko)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Stará Mikulášská škola v Lipsku
Stará Mikulášská škola
Stará Mikulášská škola
Účel stavby

Sídlo restaurace, kavárny, muzeí a kulturních institucí

Základní informace
Slohrenesanční
ArchitektHans Hacker
Výstavba1568
Přestavba1824–1827, 1991–1994
StavebníkLipsko
Další majiteléLipská univerzita
Současný majitelKulturstiftung Leipzig
Poloha
AdresaNikolaikirchhof 2, Lipsko, NěmeckoNěmecko Německo
Souřadnice51°20′26,89″ s. š., 12°22′43,05″ v. d.
Další informace
Webhttps://www.kulturstiftungleipzig.de/die-alte-nikolaischule/
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stará Mikulášská škola (německy Alte Nikolaischule, latinsky Schola Nikolaitana) byla nejstarší městskou školou v Lipsku, kterou mimo jiné navštěvoval Gottfried Wilhelm Leibniz a Richard Wagner. Dodnes zachovaná budova byla postavena v roce 1568 a je v ní k vidění bývalá nejprostornější učebna v přízemí, která až do roku 1827 sloužila jako auditorium. Součástí skromného vybavení byly biblické citáty na stěnách a zdobené kamenné konzoly. Na konci 18. století bylo vybavení tohoto takzvaného velkého auditoria omezeno na dvě skříňky, tři černé školní tabule, pět stolů a odpovídající dlouhé lavice.[1] Dnes je v této místnosti provozován „Hostinec Stará Mikulášská škola“, jenž se stal známou lipskou restaurací. V budově se nachází sídlo nadace Kulturstiftung Leipzig, Muzeum antiky Lipské univerzity a Muzeum Richarda Wagnera. Mikulášská škola se roku 1872 přestěhovala do nové budovy. Od roku 1995 sídlí v městské části Stötteritz v Schönbachstraße 17 jakožto Nová Mikulášská škola.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Stará Mikulášská škola v roce 1875
Kavárna, restaurace a muzeum
Stará Mikulášská škola v noci

Původní budova (1395–1551)[editovat | editovat zdroj]

Počátky Staré Mikulášské školy sahají až na sklonek 14. století. Dne 11. března 1395 byli radní města Lipska dekretem papeže Bonifáce IX. oprávněni k tomu, aby si u kostela sv. Mikuláše nebo v jeho okolí zřídili městskou školu. Zpočátku však existovala jen jedna soukromá Schola Nikolaitana, která byla poprvé zmíněna roku 1490. Její název se záhy vžil a s ním i označení zde studujících coby „Mikulášovců“ (Nikolaitaner). Vzhledem k tomu, že v roce 1409 byla založena Lipská univerzita, městská rada přijala rozhodnutí o její stavbě až 14. března 1498. Dne 26. září 1510 bylo rozhodnutí o stavbě školy obnoveno, takže bylo možné zakoupit zchátralý dům na hřbitově sv. Mikuláše č. 2 spolu s vedle stojícím úřadem kostelníka.[1] Dne 6. prosince 1512, v den svatého Mikuláše, byla slavnostně otevřena první sekulární škola v Lipsku. I po rekonstrukci a přístavbě v roce 1530, která byla nezbytná kvůli rostoucímu počtu žáků, byly chlapcům od 17. do 19. století k dispozici pouze čtyři učebny. Tyto učebny byly zřízeny v přízemí a třetím patře, zatímco kostelník a jeho rodina obývali celé první patro. Když bylo v Lipsku roku 1539 zavedeno evangelické učení, došlo k reformaci i v Mikulášské škole.

Od renesanční novostavby do vzniku nové budovy (1568–1872)[editovat | editovat zdroj]

Potom co roku 1551 škola vyhořela, byla v roce 1568 postavena nová stavba z více než 80 000 cihel. Stavební práce tehdy vedl radní stavitel Hans Hacker, jenž vystavěl budovu bez štítu. Profily oken, např. konzolová římsa vyčnívající z oken, jsou na svou dobu neobvyklé.[2] V letech 1596/1597 pak byla budova přestavěna v renesančním slohu. V roce 1611 byla tato instituce šestiletou latinskou školou, což platilo až do roku 1716, kdy bylo do školního řádu zahrnuto vyučování v němčině. Během tohoto období byl žákem školy Gottfried Wilhelm Leibniz, jenž zde studoval v letech 1655–1661. Jeho učitelem byl magistr Johann Hornschuch. Svou školní docházku započal Leibniz v sedmi letech, načež absolvoval obvyklé trivium, jehož součástí byla latinská gramatika, rétorika, logika a řečtina. Chlapci ani jejich učitelé nesměli od prvního dne mluvit jiným jazykem než klasickou latinou či řečtinou. Poslední čtyři roky následovalo po několik hodin týdně quadrivium zahrnující základy aritmetiky a geometrie s určitým zastoupením astronomie a fyziky. Nejabstraktnější trivium, logika, bylo uloženo až na poslední rok studia. V žádném případě tedy nešlo o nějaké praktické vzdělání, které by tito absolventi mohli použít jako řemeslníci nebo živnostníci. Jedinou přestávkou v této výuce bylo učení luteránského katechismu a čtení evangelia. Německý jazyk, kterým všechny děti mluvily doma, nehrál ve škole žádnou roli. Leibnizovy pozdější argumenty ve prospěch užívání němčiny v právu a veřejném životě byly přímou reakcí na jeho vzdělání.[3]

Školní aula a stejně tak karcer, které se do té doby v Mikulášské škole nenacházely, byly k dispozici až poté, co byla v letech 1824–1827 připojena horní patra sousední nárožní budovy. V letech 1828–1830 studoval v této škole budoucí hudební skladatel Richard Wagner. Když se dostavil k přijímací zkoušce, učitelský sbor rozhodl, že ač v Drážďanech navštěvoval sekundu, patří již do vyšší tercie. Ve svých pamětech zaznamenal skladatel tuto vzpomínku: „Rozmrzelost, jaká se mne zmocnila, když jsem musel odložit Homéra, z nějž už jsem přeložil dvanáct zpěvů, a vrátit se k lehčím řeckým prózám, byla nepopsatelná a hluboce se mi zapsala do duše. To také způsobilo, že jsem se nesblížil ani s jedním z učitelů této školy.“[4] Později tu Wagner absolvoval i hodiny hudební výchovy, ale protože ho suché příklady z harmonie nudily, pokračoval v soukromém skicování fantazií, sonát a předeher.[5] Tyto hodiny probíhaly ve druhém poschodí budovy v aule, jež byla zařízena v pozdně klasicistním iluzionistickém stylu. Tato pravděpodobně nejkrásnější místnost v domě byla v roce 1994 citlivě rekonstruována a dnes nabízí místo pro 100 osob na nejrůznějších akcích.

Pozdější využití (1872–1990)[editovat | editovat zdroj]

Až do 19. století byla budova využívána pro školní účely. Poté, co se Mikulášská škola 15. dubna 1872 přestěhovala do nové budovy v Königstraße 30 (dnes Goldschmidtstraße), byla využívána k rozličným účelům. Například v letech 1886–1889 tu prozatím sídlila Královská stavební škola, od roku 1897 první ambulance Spolku samaritánů, v období 1907–1910 tu byla hlavní strážnice městské posádky, dále skladiště, obchodní kanceláře pro lipský veletrh, policejní strážnice nebo v letech 1890–1896 „Společná místní nemocenská pokladna pro Lipsko a okolí“. V období NDR se budova roku 1953 stala správním majetkem Lipské univerzity. Poté, co ji v 70. letech využívala Vysoká škola obchodní, Mikulášská škola chátrala, takže ji stavební inspektorát musel v roce 1976 zavřít.

Po roce 1990[editovat | editovat zdroj]

Bezprostředně po svém založení zahájila nadace Kulturstiftung Leipzig kampaň za záchranu Staré Mikulášské školy. Již v říjnu 1990 se tehdejší městská rada rozhodla převést budovu na tuto nadaci. Díky daru města Frankfurtu na Mohanem ve výši 10 milionů DM a příspěvkům ze saských památkových fondů proběhla v letech 1991–1994 pečlivá rekonstrukce památky, takže ji nadace mohla začít využívat ke kulturním účelům. Tato rekonstrukce získala první cenu za architekturu od Saské komory architektů v kategorii „Přestavba a doplnění historických staveb“. V samém centru Lipska tak vznikl nový kulturně-historický výletní cíl a „Hostinec Stará Mikulášská škola“ (Gasthaus Alte Nikolaischule) s původní místností školního auditoria se zase stal známou lipskou restaurací. V budově sídlí také nadace Kulturstiftung Leipzig a od roku 1994 rovněž Muzeum antiky Lipské univerzity (Antikenmuseum der Universität Leipzig). V roce 1996 tu Vysoká škola techniky, ekonomie a kultury (HTWK) založila Muzeum automatiky (Automatikmuseum) s úzkou vazbou na dílo G. W. Leibnize, v němž byly vystaveny exponáty ze sbírky Vysoké školy technické v Lipsku. Muzeum se ovšem poté přestěhovalo do budovy „GaraGe“ v Karl-Heine-Strasse 97 v městské části Plagwitz. V jeho původních místnostech pak vzniklo Muzeum Richarda Wagnera (Richard-Wagner-Museum), které bylo otevřeno v roce 2013 u příležitosti jeho 200. narozenin a které je věnováno dětství a mládí tohoto hudebního génia narozeného v Lipsku.

Rektoři[editovat | editovat zdroj]

  • 1512–1518 Johannes Rumpfer
  • 1520–1523 Konrad Pirckheimer
  • 1525–1535 Johannes Muschler
  • 1535–1541 Wolfgang Meurer
  • 1541–1544 Georg Zehler
  • 1544–1559 Maximus Göritz
  • 1559–1562 Georg Masbach
  • 1562–1567 Leonhard Wolf (neboli Lycius)
  • 1567–1574 Sebastian Rösler
  • 1574–1588 Johann Öttwein
  • 1589–1607 Christoph Heiligmeier
  • 1607–1629 Johann Friedrich
  • 1630–1638 Zacharias Schneider
  • 1638–1663 Johann Hornschuch
  • 1663–1670 Friedrich Rappolt
  • 1670–1676 Jakob Thomasius
  • 1676–1693 Johann Gottfried Herrichen
    (neboli Cyrillus)
  • 1693–1699 Johann Gottlieb Meister
  • 1699–1733 Ludwig Christian Crell
  • 1734–1746 Dietrich Dreßler
  • 1746–1751 Johann Christoph Ortlob
  • 1752–1758 Christian Gottlob Haltaus
  • 1758–1774 Johann Jakob Reiske
  • 1775–1794 Georg Heinrich Martini
  • 1795–1828 Gottlieb Samuel Forbiger
  • 1828–1866 Karl Friedrich August Nobbe
  • 1866–1877 Justus Hermann Lipsius
  • 1877–1884 Theodor Vogel
  • 1884–1890 Karl Mayhoff
  • 1890–1909 Karl Heinrich Otto Kaemmel
  • 1910–1915 Oskar Dähnhardt
  • 1915–1916 Georg Berlit
  • 1916–1925 Albrecht Reum
  • 1925–1937 Fritz Friedrich
  • […]
  • 24. září 1945–31. srpna 1947 Walter Frahnert
  • 1. září 1951–4. března 1953 Friedrich Kluge
  • 1. března 1953–31. srpna 1958 Otto Miersch

Známí absolventi[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alte Nikolaischule (Leipzig) na německé Wikipedii.

  1. ↑ a b Die Alte Nikolaischule : zur Geschichte des Hauses [online]. Gasthaus Alte Nikolaischule [cit. 2021-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-03-16. (německy) 
  2. ↑ GURLITT, Cornelius. Stadt Leipzig (II. Theil) Beschreibende Darstellung der älteren Bau- und Kunstdenkmäler des Königreichs Sachsen. Dresden: Meinhold & Söhne, 1896. 257–516 s. Dostupné online. S. 284. (německy) 
  3. ↑ TENT, M. B. W. Gottfried Wilhelm Leibniz : The Polymath Who Brought Us Calculus. Boca Raton: Taylor & Francis Group, LLC, 2012. 234 s. ISBN 978-1-4398-9224-4. S. 5–6. (anglicky) 
  4. ↑ WAGNER, Richard. Můj život. Překlad Vlasta Reittererová. Praha: Národní divadlo, ©2007. 597 s. (Knihovna opery Národního divadla; sv. 11). ISBN 978-80-7258-005-7. S. 27. 
  5. ↑ WAGNER, Richard. Můj život, s. 38.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BISCHOFF, Ernst. Das Lehrerkollegium des Nicolaigymnasiums in Leipzig 1816 - 1896/97 : biographisch-bibliographische Beiträge zur Schulgeschichte. Leipzig: Komissionsverlag der Dürrschen Buchhandlung, 1897. 76 s. Dostupné online. (německy) 
  • Die Geschichte der Nikolaischule zu Leipzig im 20. Jahrhundert : Daten und Erinnerungen. Příprava vydání Hans Burkhardt. 1. vyd. Beucha: Sax-Verlag, 2001. 87 s. ISBN 978-3-934544-11-6. (německy) 
  • HOCQUÉL-SCHNEIDER, Sabine. Alte Nikolaischule Leipzig. Leipzig: Ed. Leipzig, 1994. 112 s. Dostupné online. ISBN 978-3-361-00420-7. (německy) 
  • Jahresbericht des Nikolaigymnasiums in Leipzig : als Einladungsschrift zur feierlichen Entlassung der Abiturienten ... sowie zu den öffentlichen Klassenprüfungen ... Leipzig: Nikolaigymnasium, 1886/87(1887)–1902/03(1903). Dostupné online. (německy) 
  • Jahresbericht der Nikolaischule zu Leipzig. Leipzig: Nicolaischule, 1903/04(1904)–1915/16(1916). Dostupné online. (německy) 
  • Programm des Nicolaigymnasiums in Leipzig : womit zu dem Valedictionsactus am ... und zu den öffentlichen Prüfungen am ... im Namen des Lehrercollegiums ergebenst einladet .... Leipzig: Nikolaigymnasium, 1866/67(1867)–1885/86(1886). Dostupné online. (německy) 
  • VOIGT, Hans. Die Abiturienten der Nikolaischule zu Leipzig 1830 - 1911 : zur Feier des 400jährigen Bestehens der Schule. Leipzig: Komissionsverlag der J. C. Hinrichsʼschen Buchhandlung, 1912. 109 s. Dostupné online. (německy) 
  • VOIGT, Hans. Zur Geschichte der Nicolaischule im achtzehnten Jahrhundert. Leipzig: Otto Dürr, 1893. 34 s. Dostupné online. (německy) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Stará_Mikulášská_škola_(Lipsko)&oldid=22647633“