Stanislav Sůva

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ing. arch. Stanislav Sůva
Ing.arch.S.Sůva.jpg
Narození 17. ledna 1912
Praha
Úmrtí 18. března 1987 (ve věku 75 let)
Praha
Některá data mohou pocházet z datové položky.
basrelief
Basreliéf v levé části průčelí paláce Výtvarný návrh: Arch.Stanislav Sůva Sochařské provedení: Lajoš Biró

Stanislav Sůva (17. ledna 1912, Praha18. března 1987, Praha) byl český architekt, urbanista, malíř, grafik a návrhář.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v roce 1912 v Praze v Řipské ulici na Královských Vinohradech v rodině známého pražského řezbáře Josefa Sůvy. V roce 1930 vystudoval Reálné gymnázium na Vinohradech. V roce 19301935 absolvoval ČVUT – Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství v Praze u profesora Františka Kadeřávka, mezi dalšími profesory jsou významná jména jako byli Oldřich Blažíček a Jan Kříženecký.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Rané období[editovat | editovat zdroj]

Ministerstvo spravedlnosti - Justiční palác - hlavní vstup do budovy.
Detail průčelí Justičního paláce v Teheránu

Poté nastoupil do pražské Konstruktivy, která jej v lednu 1936 vyslala do svého teheránského ústředí. Konstruktiva tam byla v té době součástí S.I.Skoda. Po roce 1940 kdy ukončil pracovní poměr u Konstruktivy se stal vedoucím technické kanceláře íránského Ministerstva financí, kde pracoval spolu s Ing. Furughim na projektu hlavní budovy Ministerstva financí v Teheránu.

Justiční palác - (foto: Stanislav Sůva)

K jeho dílům patří především budova Justičního paláce z funkcionalistického období v Teheránu. V ústřední kanceláři S.I.S. v Teheránu, kde byl tehdy činný jako mladý absolvent Vysoké školy architektury a pozemního stavitelství, vypracoval návrhy a ideové studie v tzv. evropském monumentálním pojetí. Ještě před ním byl pověřen prvními projektovými pracemi československý architekt německé národnosti Dr. Czihal. V témže roce 1937 byli současně také vyzváni k vypracování návrhů někteří teheránští architekti. Na podzim roku 1937 byly návrhy Dr. Czihala nejvyššími místy zamítnuty. Návrh architekta Sůvy byl v této soutěži vybrán jako vítězný a architekt byl požádán, aby vypracoval s malými změnami závěrečný návrh pro přední stranu budovy a konečné výkresy byly předloženy Jeho Veličenstvu císaři. V jeho týmu působil také arch. Jan Gabriel, který zpracoval různé architektonické detaily na čelní fasádní ploše, návrh vstupu do JP, dveře a stropní štuky v interiérech. A to ukončilo boje za vhodné estetické řešení pro Justiční palác, kde byla přítomna řada konkurenčních architektů.

Basreliéf v pravé části průčelí od íránského autora
Článek v teheránském tisku

Po menších úpravách provedl definitivní nákresy hlavního průčelí budovy a následně řídil započetí a průběh stavebních prací. Embosování a architektonické detaily na východní straně přední stěny paláce se řídily více či méně uzancí iránských ornamentálních stylů.  Architekt Sůva je též autorem návrhu levého předního basreliéfu u hlavního vchodu a připravil také velký nákres pro státní znak, nad hl.vchodem. Vyhotovení znaku a návrhy a provedení všech ostatních ozdobných soch vytvořili nejvýznamnější iránští sochaři. Sádrový model a jeho provedení v kameni provedl akademický sochař maďarské národnosti Lajoš Biró.  Budova Justičního paláce v Teheránu vznikla v období prudkého rozmachu modernizace Íránu, která zasáhla za vlády Rezá Šáha Pahlavího všechny oblasti života íránského národa. Po tomto úspěchu byla dalším projektem Stanislava Sůvy návrh a realizace budovy teheránského Ministerstva financí, která patří k pilířům íránské moderní architektury. Oceňován je také jeho podíl na urbanistických koncepcích některých měst, zejména škola v Berouně, bytová zástavba v Kolíně.

Justiční palác, skica z rodinné dokumentace

40. léta[editovat | editovat zdroj]

Po návratu do vlasti v roce 1946 působil v různých soukromých stavebních firmách kde mohl uplatnit své bohaté zkušenosti z ciziny. Po komunistickém převratu v roce 1948 byl prokádrován jako nekomunista a tudíž odstaven od jakékoliv svobodné tvůrčí architektonické činnosti. Nezbylo než se spokojit s prací ve Studijním a typizačním ústavu a pozdějším VÚVA. Také v Krajském projektovém ústavu v ateliéru arch. V. Hilského kam později přešel, mohl pouze jako politicky neangažovaný architekt vypracovat projekty, které jej nemohly uspokojit. Českou architektonickou tvorbu ovládla již tvrdá typizace a další socialistická hlediska především v pojetí výroby. Projektoval tak např. školy v Berouně, Kolíně a v Týnci nad Sázavou a také řadu mateřských škol, jeslí a obytných domů. Významnou událostí v jeho životě byla účast na 5. Mezinárodním kongresu UIA v Haagu/Scheveningenu, kde zastupoval Ing. arch. J. Voženílka a doprovázel kongresové delegáty Jiřího Gočára, tehdy předsedu Svazu architektů, prof. Fragnera a další. Svými jazykovými a odbornými znalostmi tak pomohl navázat styky s předními holandskými architekty proslulými v celém odborném světě, jako byl ing Van den Broek a jeho asistent Ing. Key.