Středoevropská nížina

Středoevropská nížina Noord-Europese Laagvlakte Nordeuropæiske Lavland Norddeutsches Tiefland Niż Środkowoeuropejski
Mlha nad východním Frískem
Nejvyšší bod	329 m n. m. (Wieżyca)
Délka	1600 km
Rozloha	410 000 km²
Nadřazená jednotka	Epihercynské nížiny
Sousední jednotky	Pařížská pánev, Severomořská pánev, Baltská pánev, Východoevropská nížina, Malopolská vysočina, Česká vysočina, Porýnská vysočina
Podřazené jednotky	Jutský poloostrov, Severomořské pobřeží, Jihobaltské pobřeží, Jihobaltské pojezeří, Brabantsko-vestfálské nížiny, Sasko-lužické nížiny, Středopolské nížiny
Světadíl	Evropa
Stát	Francie  Belgie  Nizozemsko  Dánsko  Německo  Česko  Polsko
Rozsah Středoevropské nížiny
Povodí	Rýn, Labe, Odra, Visla
Souřadnice	54° s. š., 14° v. d.
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Středoevropská nížina (polsky Niż Środkowoeuropejski, rusky Среднеевропейская равнина), v některých zemích nazývaná Severoevropská nížina (nizozemsky Noord-Europese Laagvlakte, dánsky Nordeuropæiske Lavland), případně Severoněmecká nížina (německy Norddeutsches Tiefland), je rozsáhlá nížina, která se táhne od nizozemského pobřeží Severního moře na západě až po východní hranici Polska. Hranice mezi Středoevropskou a Východoevropskou nížinou vede podle polských geografů od východního konce Gdaňské zátoky na jihovýchod přes města Olsztyn a Łomża do údolí Bugu, který tvoří hranici Polska s Běloruskem a Ukrajinou.

Geomorfologické členění

Podle geomorfologického členění Polska (Jerzy Kondracki) se Středoevropská nížina dělí na následujících 7 podprovincií. Tomu odpovídá i geomorfologické členění Česka (Jaromír Demek), podle kterého je Středoevropská nížina provincií a na české území zasahuje svou subprovnicií Středopolské nížiny.

• Jutský poloostrov (Półwysep Jutlandzki, 311)
• Severomořské pobřeží (Pobrzeża Morza Północznego, 312)
• Jihobaltské pobřeží (Pobrzeża Południowobałtyckie, 313)
• Jihobaltské pojezeří (Pojezierza Południowobałtyckie, 314-316)
• Brabantsko-vestfálské nížiny (Niziny Brabancko-Westfalskie, 319)
• Sasko-lužické nížiny (Niziny Sasko-Łużyckie, 317)
• Středopolské nížiny (Niziny Środkowopolskie, 318)

Německé geomorfologické členění podle Spolkového úřadu ochrany přírody (Bundesamt für Naturschutz) z roku 1994 se omezuje na území Německa a na úrovni provincie Středoevropská nížina má velkoregion (Großregion) Norddeutsches Tiefland (Severoněmecká nížina). Dělí ho na dva regiony (Region):

• Nordwestdeutsches Tiefland (Západní Severoněmecká nížina)
• Nordostdeutsches Tiefland (Východní Severoněmecká nížina)

Václav Král dělí Středoevropskou nížinu typologicky podle stop, které kde zanechalo zalednění dob ledových:

• Pobřeží Severního moře
• Pobřeží Baltského moře
• Oblast mladých morén
• Oblast starých morén
• Nezaledněná oblast

nejvyšší vrstevnice Středoevropské nížiny

Dle publikace Vyšší geomorfologické jednotky České republiky je nejvyšším bodem geomorfologického celku Opavská pahorkatina/Płaskowyż Głubczycki (a zároveň oblasti/podsoustavy Slezská nížina (v Polsku Kępno, 253 m n. m.), subprovincie/soustavy Středopolské nížiny (v Polsku Kępno, 253 m n. m.) a provincie Středoevropská nížina (v Polsku Wieżyca, 329 m n. m.)) vrstevnice 340 m n. m. jihovýchodně od vrchu Hradisko/Přední Cvilínský kopec. Vrch Hradisko/Přední Cvilínský kopec má 441 m n. m. a nachází se 2,5 km jihovýchodně od města Krnov v okrese Bruntál. Nejvyšší horou Opavské pahorkatiny je Plechowa Góra s nadmořskou výškou 328 m (v Česku Almín kopec 1,5 km severozápadně od obce Služovice v okrese Opava, 315 m n. m.).

Literatura

• DEMEK, Jaromír, a kolektiv. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Brno: Academia, 1987. 584 s. 
• Jerzy Kondracki: Geografia regionalna Polski. Państwowe Wydawnictwo Naukowe, Warszawa, 2002. ISBN 83-01-13897-1
• KRÁL, Václav. Fyzická geografie Evropy. Praha: Academia, 1999. 350 s. ISBN 80-200-0684-2.