Srbská romantická literatura

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Socha Branka Radičeviće na Stražilovu nedaleko od Sremských Karlovců.

Romantická vlna procházela srbskou literaturou od 30. let 19. století až do let sedmdesátých.[1] Podobně jako i u jiných evropských národů, také v Srbsku a Dolních Uhrách tematicky odpovídá boji za moderní podobu národa a národní literatury.

Centrem rozvoje národních myšlenek, literatury, divadla i žurnalistiky, se stal Novi Sad[1], kam byla z Pešti také v roce 1864 přemístěna Matice srbská.[1] Jihouherské prostředí bylo mnohem rozvinutější, než tomu bylo v samotném Srbsku, které se během zmíněného devatenáctého století začalo pomalu stávat samostatně fungujícím státem. V Srbsku samotném chyběly vzdělávací instituce, nebo byly v samém zárodku, a tak byl okruh čtenářů, či tvůrců velmi malý. Doboví autoři využívali předností, kterých se nabízelo v rozsáhlé mnohonárodnostní říši. Získávali vzdělání a rozhled v centrech Rakousko-Uherska, cestovali po Evropě a tak mohli být ovlivněni dobovými idejemi. Mnozí z tehdejší generace spisovatelů přejali myšlenky slovanské vzájemnosti a panslavismu, které se už nějakou dobu šířily po Habsburské monarchii a mluvilo se o nich i na slovanském sjezdu v roce 1848.

Známý srbský literární historik Jovan Deretić rozdělil období domácí romantické literatury na dvě etapy: Čtyřicátá léta (dobu Branka Radičeviće) a šedesátá léta (období básníků zapojených do Omladiny).

Romantismus v Evropě nastolil téma lidové tvorby. Vuk Stefanović Karadžić po setkání s Jernejem Kopitarem a dalšími vzdělanci (při svém pobytu v německých zemích) zjistil, že je o lidové příběhy posbírané z okolí východní Bosny a také Hercegoviny zájem a ujali se tak systematické práce na zaznamenání ústní lidové slovesnosti. Spolu s Đurou Daničićem také kodifikovali spisovnou podobu srbského jazyka. Ta sice nebyla zprvu přijata kladně, ale mnozí spisovatelé tehdejší doby ji přijali. Včetně například básníka Branka Radičeviće, či Petra Petroviče-Njegoše[2]. První z nich se stal mladým básníkem, opěvujícím krásy rodného kraje (Frušky Gory, Sremských Karlovců) a mládí, druhý z nich ve svém rozsáhlém básnickém cyklu Gorski Vijenac popsal vyhánění muslimského obyvatelstva Černé Hory. Oba dva se tak zasloužili o sepsání vrcholných děl srbského básnictví[3] a stali se vzory pro řadu dalších umělců.

Nová literatura vycházela také velmi často z ústně podávaných příběhů. S vzrůstajícím významem školství v tehdejší Evropě a samozřejmě i v Rakousko-Uhersku, přibývalo studentů, jejichž zájem o národní kulturu rostl. Spolky a kroužky, které tehdejší studenti zakládali, sehrávaly v tehdejší romantické literatuře nemalou úlohu. Roku 1866 se sjednotily v jedinou organizaci s názvem Omladina. K této omladině patřila „trojice“ jihouherských spisovatelů – Jovan Jovanović Zmaj, Laza KostićĐura Jakšić.[4] A to i přesto, že se v jejich tvorbě objevily i jiné, nápadně realistické rysy. Tato trojice byla z hlediska básnické tvorby velice plodná a vlastní práce uveřejňovala v různých časopisech. Z těch, které v Novém Sadě vycházely zastupoval významnou roli také Letopis matice srbské, ještě předtím, než se přeorientoval v odborný časopis.[1] Svojí tvorbu prodchli – stejně jako tomu bylo v případě jejich předchůdců – národnostní tematikou.[3][5] Proto se také často dostávali do konfliktu s tehdejší rakouskou mocí a útočiště hledali v zahraničí. Ani v samotném Srbsku pod nadvládou Obrenovićů však nebyly podmínky jednoduché, neboť tehdejší byrokracie se nástupu liberální moderní společnosti, kterou tito politicky aktivní básníci prosazovali, obávala.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d DERETIĆ, Jovan. Istorija srpske književnosti. Beograd: Prosveta, 2002. Kapitola Romantizam omladinskog doba, s. 731. (srbština) 
  2. Geografický místopisný slovník světa, Encyklopedický institut AVČR, str. 755, ISBN 80-200-0445-9
  3. a b Příruční slovník naučný, ČSAV, encyklopedický institut, heslo Jugoslávie, str. 403
  4. DERETIĆ, Jovan. Istorija srpske književnosti. Beograd: Prosveta, 2002. Kapitola Romantizam omladinskog doba, s. 734. (srbština) 
  5. DERETIĆ, Jovan. Istorija srpske književnosti. Beograd: Prosveta, 2002. Kapitola Romantizam omladinskog doba, s. 732. (srbština) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]