Neoklasicismus (literatura): Porovnání verzí
Drobnosti spojené s přesunem |
→Novoklasicismus za okupace: + lit., - IW |
||
| Řádek 43: | Řádek 43: | ||
{{Pahýl - umění }} |
{{Pahýl - umění }} |
||
== Literatura == |
|||
* ''Ottův slovník naučný nové doby'', heslo Novoklasicismus v literatuře. Sv. 7, str. 638 |
|||
[[Kategorie:Umělecké směry]] |
[[Kategorie:Umělecké směry]] |
||
[[Kategorie:Neoklasicismus| ]] |
[[Kategorie:Neoklasicismus| ]] |
||
[[ar:الحركة الكلاسيكية الحديثة]] |
|||
[[az:Neoklassisizm]] |
|||
[[bg:Неокласицизъм]] |
|||
[[bs:Neoklasicizam]] |
|||
[[ca:Neoclassicisme]] |
|||
[[da:Nyklassicisme]] |
|||
[[de:Neoklassizismus (Kunst)]] |
|||
[[en:Neoclassicism]] |
|||
[[es:Neoclasicismo]] |
|||
[[eu:Neoklasizismo]] |
|||
[[fa:نوکلاسیسیسم]] |
|||
[[fr:Néoclassicisme]] |
|||
[[fy:Neoklassisisme]] |
|||
[[gl:Neoclasicismo]] |
|||
[[he:נאו-קלאסיציזם]] |
|||
[[hr:Neoklasicizam]] |
|||
[[it:Neoclassicismo]] |
|||
[[ja:新古典主義]] |
|||
[[kk:Неоклассицизм]] |
|||
[[ko:신고전주의]] |
|||
[[lt:Neoklasika]] |
|||
[[nl:Neoclassicisme]] |
|||
[[nn:Nyklassisismen]] |
|||
[[pl:Neoklasycyzm]] |
|||
[[pt:Neoclassicismo]] |
|||
[[ro:Neoclasicism]] |
|||
[[ru:Неоклассицизм]] |
|||
[[scn:Neuclassicismu]] |
|||
[[sh:Neoklasicizam]] |
|||
[[simple:Neoclassicism]] |
|||
[[sk:Neoklasicizmus]] |
|||
[[sr:Неокласицизам]] |
|||
[[sv:Nyklassicism]] |
|||
[[th:ศิลปะฟื้นฟูคลาสสิก]] |
|||
[[tr:Neoklasisizm]] |
|||
[[uk:Неокласицизм]] |
|||
[[vi:Tân cổ điển]] |
|||
[[vls:Neoclassicisme]] |
|||
[[zh:新古典主義]] |
|||
Verze z 4. 2. 2012, 17:57
Neoklasicismus (též novoklasicismus) je v literatuře umělecký směr z počátku 20. století, který klade důraz na intelekt, na přísně vyváženou formu a na svébytný tvar uměleckého díla. Podporoval jej přední kritik F. X. Šalda, který v té době směřoval od individualismu k řádu, k nadosobnímu poslání umění.
Autoři v literatuře se svými tématy obvykle vraceli do minulosti, neusilovali ovšem o zachycení dobového koloritu, šlo o zpodobení nadčasových, základních rysů osudu člověka ve světě. Nikoliv osobní dojmy, nikoliv psychologická analýza; jejich cílem bylo sevřené neosobní vyprávění.
Typické rysy: tvarová kázeň, stylová jednota, přesnost a preciznost vyjádření, kompoziční vyváženost; nevyzdvihují cit, ale intelekt, nadčasové jevy. Znaky novoklasicistní tvorby:
- klade důraz na intelekt
- důraz na svébytný tvar uměleckého díla
- důraz na přísně vyváženou tvorbu
- soustředění k souvislé epické linii
- spád děje
- neosobní vypravěčský styl
Žánry typické pro novoklasicismus byly povídka a novela.
Autoři těsně či volně spjati s novoklacisismem
České země
Vliv novoklasicismu přišel do českého prostředí z Francie a zejména z Německa.
- František Langer - Zlatá Venuše – 1910, Snílci a Vrahové – 1921
- Josef Čapek - Živý plamen
- Karel Čapek - Mezi dvěma polibky
- bratří Čapkové - Krakonošova zahrada, Zářivé hlubiny – 1916 a jiné prózy
- Antonín Sova - Pankrác Budecius, Kantor – 1916
- Viktor Dyk - Krysař – 1915
- Božena Benešová - V soumraku – 1900, Kruté mládí, Nedobytné vítězství
- Růžena Svobodová - Černí myslivci – 1908, Hrdinné a bezpomocné dětství - 1920
- František Xaver Šalda - Dřevoryty staré i nové – 1935
- Jaroslav Hilbert - Rytíř Kura – 1906
- František Khol - Iluzionisté (1911), Rozmary lásky (1915), Zrcadlo v baru (1916)
Novoklasicismus za okupace
- František Kubka - Skytský jezdec, Pražské nokturno, Karlštejnské vigilie
- F. Heřmánek - U bratra celého světa
- J. Mařánek - Živé návraty
Literatura
- Ottův slovník naučný nové doby, heslo Novoklasicismus v literatuře. Sv. 7, str. 638