Saljut 7: Porovnání verzí
m r2.7.1) (robot přidal: sk:Saľut 7 |
literární zdroj měním na řádkovou referenci a trochu heslo doplňuji |
||
Řádek 33: | Řádek 33: | ||
|obrázek_konfigurace_popisek=Nákres stanice Saljut 7 |
|obrázek_konfigurace_popisek=Nákres stanice Saljut 7 |
||
}} |
}} |
||
'''Saljut 7''' byla orbitální stanice [[Sovětský svaz|SSSR]], poslední toho typu v programu [[Program Saljut|Saljut]], fungující na oběžné dráze [[Země]] devět roků. |
'''Saljut 7''' byla orbitální stanice [[Sovětský svaz|SSSR]], poslední toho typu v programu [[Program Saljut|Saljut]], fungující na oběžné dráze [[Země]] v letech 1982 až 1991, tedy devět roků. Konstrukčně byla podobná předchozí stanici Saljut 6. |
||
⚫ | |||
⚫ | |||
Stanice byla vypuštěna z kosmodromu [[Kosmodrom Bajkonur|Bajkonur]] [[19. duben|19. dubna]] [[1982]] s pomocí rakety [[Proton (nosná raketa)|Proton K]]. Byla podobná předchozí stanici [[Saljut 6]]. Byla dlouhá 15 metrů, měla průměr 4,15 metru, byla opatřena dvěma spojovacími uzly, její hmotnost dosahovala téměř 19 tun. |
Stanice byla vypuštěna z kosmodromu [[Kosmodrom Bajkonur|Bajkonur]] [[19. duben|19. dubna]] [[1982]] s pomocí rakety [[Proton (nosná raketa)|Proton K]]. Byla podobná předchozí stanici [[Saljut 6]]. Byla dlouhá 15 metrů, měla průměr 4,15 metru, byla opatřena dvěma spojovacími uzly, její hmotnost dosahovala téměř 19 tun.<ref name="Sny">{{Citace monografie |
||
⚫ | |||
⚫ | |||
⚫ | |||
⚫ | |||
⚫ | |||
⚫ | |||
| kapitola = Saljut 7 |
|||
| strany = 155 |
|||
}}</ref> Vystřídalo se zde 21 kosmonautů, někteří i vícekrát. Označení v katalogu letů [[COSPAR]] bylo 1982-033A. |
|||
==Základní posádky== |
==Základní posádky== |
||
Řádek 55: | Řádek 64: | ||
==Nákladní lodě== |
==Nákladní lodě== |
||
⚫ | |||
Celkem zde přistálo 14 bezpilotních lodí [[Progress]] a [[Kosmos]]. Mimo zásobování byly využity jejich motory k úpravě oběžné dráhy stanice, která by se bez těchto korekcí snižovala a předčasně v atmosféře shořela. |
Celkem zde přistálo 14 bezpilotních lodí [[Progress]] a [[Kosmos]]. Mimo zásobování byly využity jejich motory k úpravě oběžné dráhy stanice, která by se bez těchto korekcí snižovala a předčasně v atmosféře shořela. |
||
Řádek 72: | Řádek 80: | ||
* Progress 24, 23. června 1985 – 15. července 1985 |
* Progress 24, 23. června 1985 – 15. července 1985 |
||
* [[TKS (kosmická loď)#TKS-4|Kosmos 1686]], 2. října 1985 – 8. února 1991, zánik spolu se stanicí |
* [[TKS (kosmická loď)#TKS-4|Kosmos 1686]], 2. října 1985 – 8. února 1991, zánik spolu se stanicí |
||
⚫ | |||
==Zánik stanice== |
==Zánik stanice== |
||
Řádek 79: | Řádek 88: | ||
== Odkazy == |
== Odkazy == |
||
===Reference=== |
|||
<references/> |
|||
=== Související články === |
=== Související články === |
||
*[[Vesmírná stanice]] |
*[[Vesmírná stanice]] |
||
===Literatura=== |
|||
*{{Citace monografie |
|||
⚫ | |||
⚫ | |||
| odkaz na autora = |
|||
⚫ | |||
⚫ | |||
⚫ | |||
⚫ | |||
}} |
|||
===Externí odkazy=== |
===Externí odkazy=== |
Verze z 25. 11. 2011, 07:28
Šablona:Infobox Vesmírná stanice Saljut 7 byla orbitální stanice SSSR, poslední toho typu v programu Saljut, fungující na oběžné dráze Země v letech 1982 až 1991, tedy devět roků. Konstrukčně byla podobná předchozí stanici Saljut 6.
Základní údaje
Stanice byla vypuštěna z kosmodromu Bajkonur 19. dubna 1982 s pomocí rakety Proton K. Byla podobná předchozí stanici Saljut 6. Byla dlouhá 15 metrů, měla průměr 4,15 metru, byla opatřena dvěma spojovacími uzly, její hmotnost dosahovala téměř 19 tun.[1] Vystřídalo se zde 21 kosmonautů, někteří i vícekrát. Označení v katalogu letů COSPAR bylo 1982-033A.
Základní posádky
- Sojuz T-5 14. května 1982 - 10. prosince 1982 , Anatolij Berezovoj, Valentin Lebeděv
- Sojuz T-9 28. června 1983 – 23. listopadu 1983 , Vladimir Ljachov, Alexandr Alexandrov
- Sojuz T-10 9. února 1984 – 2. října 1984, Leonid Kizim, Vladimir Solovjov, Oleg Aťkov
- Sojuz T-13 7. června 1985 – 26. září 1985, Vladimir Džanibekov, Viktor Savinych
- Sojuz T-14 18. září 1985 – 21. listopadu 1985, Vladimir Vasjutin, Georgij Grečko, Alexandr Volkov
- Sojuz T-15, 6. května 1986 – 25. června 1986, Leonid Kizim, Vladimir Solovjov, tč. základní posádka na nové stanici Mir, která na tuto stanici přeletěla ukončit práce posádek této stanice a pak se vrátila na Mir i s řadou věcí ze Saljutu.
Návštěvní lodě
Většinou návštěvy ponechaly u stanice loď, se kterou přiletěly a vracely se k zemi v lodi, která byla u stanice zaparkovaná v době před jejich příletem.
- Sojuz T-6 , 25. června 1982 – 2. července 1982, Vladimir Džanibekov, Alexandr Ivančenkov, Jean-Loup Chrétien
- Sojuz T-7 , 20. srpna 1982 – 27. srpna 1982, Leonid Popov, Alexandr Serebrov, Světlana Savická
- Sojuz T-11, 4. dubna 1984 – 11. dubna 1984, Jurij Malyšev, Gennadij Strekalov, Rákeš Šarma
- Sojuz T-12, 18. července 1984 – 29. července 1984, Vladimir Džanibekov, Světlana Savická, Igor Volk
Nákladní lodě
Celkem zde přistálo 14 bezpilotních lodí Progress a Kosmos. Mimo zásobování byly využity jejich motory k úpravě oběžné dráhy stanice, která by se bez těchto korekcí snižovala a předčasně v atmosféře shořela.
- Progress 13, 25. května 1982 – 4. června 1982
- Progress 14, 14. července 1982 – 11. srpna 1982
- Progress 15, 20. září 1982 – 14. října 1982
- Progress 16, 2. listopadu 1982 – 13. prosince 1982
- Kosmos 1443, 10. března 1983 – 14. srpna 1983
- Progress 17, 18. srpna 1983 – 17. září 1983
- Progress 18, 22. října 1983 – 13. listopadu 1983
- Progress 19, 23. února 1984 – 31. března 1984
- Progress 20, 17. dubna 1984 – 6. května 1984
- Progress 21, 10. května 1984 – 26. května 1984
- Progress 22, 30. května 1984 – 15. července 1984
- Progress 23, 16. července 1984 – 26. srpna 1984
- Progress 24, 23. června 1985 – 15. července 1985
- Kosmos 1686, 2. října 1985 – 8. února 1991, zánik spolu se stanicí
Zánik stanice
Po 3217 dnech na oběžné dráze Země stanice sestoupila díky zemské gravitaci do atmosféry a zde shořela dne 8. února 1991. Její zbytky dopadly na území Argentiny.
Stanice Saljut 7 byla nahrazena na oběžné dráze větší vesmírnou stanicí Mir.
Odkazy
Reference
- ↑ CODR, Milan. O kosmických dnech a nocích. Praha: Práce, 1987. Kapitola Saljut 7, s. 155.