Vnitřní Rakousy: Porovnání verzí
rozpracování |
rozšíření |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| ⚫ | '''Vnitřní Rakousy''' ([[němčina|německy]] ''Innerösterreich'') je označení historického území, které zahrnovalo oblasti ležící na jihu dnešního [[Rakousko|Rakouska]], ve [[Slovinsko|Slovinsku]] a částečně také v [[Itálie|Itálii]] a v [[Chorvatsko|Chorvatsku]]. Jednalo se o historické země [[Štýrsko]], [[Korutany]]), [[Kraňsko]] a [[Přímoří]], ovládané štýrskou větví rakouských [[Habsburkové|Habsburků]]. Hlavním městem byl [[Štýrský Hradec]] (Graz). |
||
{{Pracuje se}} |
|||
| ⚫ | '''Vnitřní Rakousy''' ([[němčina|německy]] ''Innerösterreich'') je označení historického území, které zahrnovalo oblasti ležící na jihu dnešního [[Rakousko|Rakouska]] |
||
== Historie == |
|||
Území dnešního Rakouska nebylo ve [[středověk]]u a na počátku novověku jednotným státním útvarem, ale skládalo se ze samostaných [[knížectví]] a [[hrabství]] v rámci [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]]. Habsburkové tato území postupně ovládli v letech [[1276]] až [[1500]]. Vzhledem k tomu, že v těchto zemích dosud neplatilo právo primogenitury (nástupnictví nejstaršího syna), docházelo k rozdělení vlády mezi různé členy habsburského rodu. |
|||
Císař [[Ferdinand I. Habsburský|Ferdinand I.]] rozdělil rakouské dědictví mezi své 3 syny. Po jeho smrti v roce [[1564]] připadla vláda ve Vnitřních Rakousích nejmladšímu z nich, [[Karel II. Štýrský|Karlovi]] (vládl do roku [[1590]]). Arcivévoda Karel II. budoval Vnitřní Rakousy jako samostatné knížectví v rámci Svaté říše římské. Jednotlivé země si však zachovávaly vlastní zemské sněmy. |
|||
Karel během své vlády zavedl řadu vnitřních reforem. Musel se však také potýkat s nebezpečím [[Turecko|turecké]] expanze, neboť jeho území bezprostředně sousedila s [[Osmanská říše|Osmanskou říší]]. Ačkoliv garance obrany Říše byla především povinností [[císař]]e, tedy Karlova nejstaršího bratra [[Maxmilián II. Habsburský|Maxmiliána II.]], nemohl Karel na bratrovu pomoc příliš spoléhat a budoval aktivní obrannou linii v Chorvatsku na vlastní náklady sám. |
|||
Sídelním městem arcivévody byl Štýrský Hradec, který se v té době stal nejvýznamnějším centrem na území Rakouska, zvlášť poté, co se v roce [[1583]] přestěhoval dvůr císaře [[Rudolf II. Habsburský|Rudolfa II.]] z [[Vídeň|Vídně]] do [[Praha|Prahy]]. |
|||
Přes určité snahy o [[rekatolizace|rekatolizaci]] se období vlády Karla II. vyznačuje poměrně velkou [[náboženství|náboženskou]] tolerancí. Velké úsilí v boji s nekatolíky, završené úspěchem, vyvinul mezi po roce [[1590]] jeho syn [[Ferdinand II. Štýrský|Ferdinand Štýrský]]. Kolem roku [[1600]] se již většina území Vnitřních Rakous formálně hlásila ke [[římskokatolická církev|katolické]] víře. |
|||
V roce [[1619]] zemřel císař [[Matyáš Habsburský|Matyáš]], který nezanechal žádné potomky. Jeho nástupcem se stal jeho o mnoho mladší bratranec Ferdinand Štýrský (vládl jako císař Ferdinand II. do své smrti v [[1637]]), který tímto získal pod svoji přímou vládu také [[Horní Rakousy|Horní]] a [[Dolní Rakousy]], [[země Koruny české]] a [[Uhry]]. K úplnému sjednocení Rakouska pod jednoho panovníka došlo až v roce [[1665]] vymřením [[Tyrolsko|tyrolské]] větve Habsburků. |
|||
== Literatura == |
|||
* {{Citace monografie |
|||
| příjmení = Veber |
|||
| jméno = Václav |
|||
| spoluautoři = et al. |
|||
| titul = Dějiny Rakouska |
|||
| vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny |
|||
| místo = Praha |
|||
| rok = 2009 |
|||
| isbn = 978-80-7106-239-4 |
|||
}} |
|||
[[de:Innerösterreich]] |
[[de:Innerösterreich]] |
||
Verze z 12. 7. 2009, 13:25
Vnitřní Rakousy (německy Innerösterreich) je označení historického území, které zahrnovalo oblasti ležící na jihu dnešního Rakouska, ve Slovinsku a částečně také v Itálii a v Chorvatsku. Jednalo se o historické země Štýrsko, Korutany), Kraňsko a Přímoří, ovládané štýrskou větví rakouských Habsburků. Hlavním městem byl Štýrský Hradec (Graz).
Historie
Území dnešního Rakouska nebylo ve středověku a na počátku novověku jednotným státním útvarem, ale skládalo se ze samostaných knížectví a hrabství v rámci Svaté říše římské. Habsburkové tato území postupně ovládli v letech 1276 až 1500. Vzhledem k tomu, že v těchto zemích dosud neplatilo právo primogenitury (nástupnictví nejstaršího syna), docházelo k rozdělení vlády mezi různé členy habsburského rodu.
Císař Ferdinand I. rozdělil rakouské dědictví mezi své 3 syny. Po jeho smrti v roce 1564 připadla vláda ve Vnitřních Rakousích nejmladšímu z nich, Karlovi (vládl do roku 1590). Arcivévoda Karel II. budoval Vnitřní Rakousy jako samostatné knížectví v rámci Svaté říše římské. Jednotlivé země si však zachovávaly vlastní zemské sněmy.
Karel během své vlády zavedl řadu vnitřních reforem. Musel se však také potýkat s nebezpečím turecké expanze, neboť jeho území bezprostředně sousedila s Osmanskou říší. Ačkoliv garance obrany Říše byla především povinností císaře, tedy Karlova nejstaršího bratra Maxmiliána II., nemohl Karel na bratrovu pomoc příliš spoléhat a budoval aktivní obrannou linii v Chorvatsku na vlastní náklady sám.
Sídelním městem arcivévody byl Štýrský Hradec, který se v té době stal nejvýznamnějším centrem na území Rakouska, zvlášť poté, co se v roce 1583 přestěhoval dvůr císaře Rudolfa II. z Vídně do Prahy.
Přes určité snahy o rekatolizaci se období vlády Karla II. vyznačuje poměrně velkou náboženskou tolerancí. Velké úsilí v boji s nekatolíky, završené úspěchem, vyvinul mezi po roce 1590 jeho syn Ferdinand Štýrský. Kolem roku 1600 se již většina území Vnitřních Rakous formálně hlásila ke katolické víře.
V roce 1619 zemřel císař Matyáš, který nezanechal žádné potomky. Jeho nástupcem se stal jeho o mnoho mladší bratranec Ferdinand Štýrský (vládl jako císař Ferdinand II. do své smrti v 1637), který tímto získal pod svoji přímou vládu také Horní a Dolní Rakousy, země Koruny české a Uhry. K úplnému sjednocení Rakouska pod jednoho panovníka došlo až v roce 1665 vymřením tyrolské větve Habsburků.
Literatura
- VEBER, Václav, et al. Dějiny Rakouska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7106-239-4.