Radomil Eliška: Porovnání verzí
m wikify |
m odkazy, format data, pomlcky |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Radomil Eliška''' ([[6. duben|6. dubna]] [[1931]] [[Podbořany]] u [[Žatec|Žatce]]) je |
'''Radomil Eliška''' (* [[6. duben|6. dubna]] [[1931]] [[Podbořany]] u [[Žatec|Žatce]]) je významný [[Česko|český]] [[dirigent]]. |
||
Je absolventem [[JAMU|Janáčkovy akademie múzických umění]] v [[Brno|Brně]], kde studoval dirigování u prof. [[Břetislav Bakala|Břetislava Bakaly]]. Jeho dalšími pedagogy byli prof. [[František Stupka]], [[Bohumír Liška]] a [[Josef Veselka]]. Po působení v orchestru Armádního uměleckého souboru a orchestru Mladých symfoniků stál jako hlavní dirigent celá dvě desetiletí ([[1969]] |
Je absolventem [[JAMU|Janáčkovy akademie múzických umění]] v [[Brno|Brně]], kde studoval dirigování u prof. [[Břetislav Bakala|Břetislava Bakaly]]. Jeho dalšími pedagogy byli prof. [[František Stupka]], [[Bohumír Liška]] a [[Josef Veselka]]. Po působení v orchestru Armádního uměleckého souboru a orchestru Mladých symfoniků stál jako hlavní dirigent celá dvě desetiletí ([[1969]]–[[1990]]) v čele [[Karlovarský symfonický orchestr|Karlovarského symfonického orchestru]], který pod jeho vedením dosáhl pozoruhodné interpretační úrovně. S orchestrem mimo jiné vystoupil na [[Pražské jaro (festival)|Pražském jaru]], podnikl řadu koncertních zájezdů (zejména do [[Španělsko|Španělska]] a [[Německo|Německa]]) a nahrál s ním řadu gramofonových desek a rozhlasových snímků. Poté přijal místo šéfdirigenta Západočeského symfonického orchestru ([[1991]]–[[1996]]). Také tento soubor zaznamenal velmi záhy radikální změnu svých výkonů. |
||
Radomil Eliška hostuje u dirigentského pultu všech našich předních orchestrů, řídil symfonická tělesa v mnoha evropských zemích i v [[Japonsko|Japonsku]]. Odborná kritika vyzdvihuje především jeho spontánní hudebnost, výrazovou intenzitu, rytmickou pregnanci a smysl pro stavbu interpretovaných děl. Mnoho českých autorů vděčí R. Eliškovi za premiéru nejednoho ze svých děl, obzvláště v období jeho karlovarského působení. |
Radomil Eliška hostuje u dirigentského pultu všech našich předních orchestrů, řídil symfonická tělesa v mnoha evropských zemích i v [[Japonsko|Japonsku]]. Odborná kritika vyzdvihuje především jeho spontánní hudebnost, výrazovou intenzitu, rytmickou pregnanci a smysl pro stavbu interpretovaných děl. Mnoho českých autorů vděčí R. Eliškovi za premiéru nejednoho ze svých děl, obzvláště v období jeho karlovarského působení. |
||
Významná je i jeho pedagogická činnost. Od r. [[1978]] vyučuje na [[Akademie múzických umění v Praze|Akademii múzických umění]] v [[Praha|Praze]], kde byl v r. [[1986]] jmenován docentem a r. [[1996]] profesorem dirigování. Vychoval celou řadu mladých dirigentů. |
Významná je i jeho pedagogická činnost. Od r. [[1978]] vyučuje na [[Akademie múzických umění v Praze|Akademii múzických umění]] v [[Praha|Praze]], kde byl v r. [[1986]] jmenován docentem a r. [[1996]] profesorem dirigování. Vychoval celou řadu mladých dirigentů. |
||
== Externí odkazy == |
== Externí odkazy == |
||
*[http://www.musicologica.cz/slovnik/hesla.php?op=heslo&hid=5735 |
*[http://www.musicologica.cz/slovnik/hesla.php?op=heslo&hid=5735 Eliška na serveru musicologica.cz] |
||
| ⚫ | |||
[[kategorie:Dirigenti|Eliška, Radomil]] |
[[kategorie:Dirigenti|Eliška, Radomil]] |
||
| ⚫ | |||
Verze z 4. 1. 2006, 07:42
Radomil Eliška (* 6. dubna 1931 Podbořany u Žatce) je významný český dirigent.
Je absolventem Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, kde studoval dirigování u prof. Břetislava Bakaly. Jeho dalšími pedagogy byli prof. František Stupka, Bohumír Liška a Josef Veselka. Po působení v orchestru Armádního uměleckého souboru a orchestru Mladých symfoniků stál jako hlavní dirigent celá dvě desetiletí (1969–1990) v čele Karlovarského symfonického orchestru, který pod jeho vedením dosáhl pozoruhodné interpretační úrovně. S orchestrem mimo jiné vystoupil na Pražském jaru, podnikl řadu koncertních zájezdů (zejména do Španělska a Německa) a nahrál s ním řadu gramofonových desek a rozhlasových snímků. Poté přijal místo šéfdirigenta Západočeského symfonického orchestru (1991–1996). Také tento soubor zaznamenal velmi záhy radikální změnu svých výkonů.
Radomil Eliška hostuje u dirigentského pultu všech našich předních orchestrů, řídil symfonická tělesa v mnoha evropských zemích i v Japonsku. Odborná kritika vyzdvihuje především jeho spontánní hudebnost, výrazovou intenzitu, rytmickou pregnanci a smysl pro stavbu interpretovaných děl. Mnoho českých autorů vděčí R. Eliškovi za premiéru nejednoho ze svých děl, obzvláště v období jeho karlovarského působení.
Významná je i jeho pedagogická činnost. Od r. 1978 vyučuje na Akademii múzických umění v Praze, kde byl v r. 1986 jmenován docentem a r. 1996 profesorem dirigování. Vychoval celou řadu mladých dirigentů.