Karel Albert Sardinský: Porovnání verzí
m přesun šablony pahýl dospod |
První úpravy úvodu, odkazy. |
||
Řádek 20: | Řádek 20: | ||
| místo úmrtí = [[Porto]], [[Portugalské království]] |
| místo úmrtí = [[Porto]], [[Portugalské království]] |
||
}} |
}} |
||
'''Karel Albert Sardinský''' (''Carlo Alberto Amedeo di Savoia'', [[2. říjen|2. |
'''Karel Albert Sardinský''' (''Carlo Alberto Amedeo di Savoia'', [[2. říjen|2. října]] [[1798]] – [[28. červenec|28. července]] [[1849]]) byl v letech [[1831]] až [[1849]] předposlední [[Sardinské království|král sardinsko-piemontský]], [[Seznam savojských panovníků|vévoda savojský]], [[piemont]]ský, [[Aosta|aostský]] a předtím v letech [[1800]] až [[1831]] byl [[kníže]]tem carignanským ze [[Savojští|savojské dynastie]] resp. její vedlejší savojsko-carignanské větve. |
||
Karel Albert byl prvním vládnoucím panovníkem z |
Karel Albert byl prvním vládnoucím panovníkem z vedlejší carignanské linie savojské dynastie. Stalo se tak poté, co zemřel poslední mužský příslušník hlavní linie savojské dynastie král [[Karel Felix Sardinský|Karel Felix]]. |
||
Poté, co se stal Karel Albert králem, zavedl reformy a v roce [[1848]] podpořil přijetí ústavy ''[[Statuto Albertino]]'', která jako jediná z italských ústav přečkala rok [[1849]] a později se stala první italskou ústavou. Mimo to se Karel Albert v letech 1848 a 1849 angažoval za sjednocení Itálie, což vedlo k [[První italská válka za nezávislost|první italské válce za nezávislost]], ve které bylo sardinsko-piemontské království poraženo. Největší porážky sardinskému vojsku uštědřili Rakušané pod vedením [[Josef Václav Radecký z Radče|maršála Radeckého]] v bitvě [[bitva u Custozy (1848)|u Custozzy]] a [[bitva u Novary|u Novary]], které vedly 23. března [[1849]] k abdikaci krále Karla Alberta. Na sardinsko-piemontský trůn poté nastoupil jeho prvorozený syn [[Viktor Emanuel II.]], který o 11 let později stanul v čele sjednocené Itálie jako její král. |
Poté, co se stal Karel Albert králem, zavedl reformy a v roce [[1848]] podpořil přijetí ústavy ''[[Statuto Albertino]]'', která jako jediná z italských ústav přečkala rok [[1849]] a později se stala první italskou ústavou. Mimo to se Karel Albert v letech 1848 a 1849 angažoval za sjednocení Itálie, což vedlo k [[První italská válka za nezávislost|první italské válce za nezávislost]], ve které bylo sardinsko-piemontské království poraženo. Největší porážky sardinskému vojsku uštědřili Rakušané pod vedením [[Josef Václav Radecký z Radče|maršála Radeckého]] v bitvě [[bitva u Custozy (1848)|u Custozzy]] a [[bitva u Novary|u Novary]], které vedly 23. března [[1849]] k abdikaci krále Karla Alberta. Na sardinsko-piemontský trůn poté nastoupil jeho prvorozený syn [[Viktor Emanuel II.]], který o 11 let později stanul v čele sjednocené Itálie jako její král. |
Verze z 4. 7. 2020, 11:01
Karel Albert | |
---|---|
Sardinsko-piemontský král vévoda savojský kníže carignanský | |
Karel Albert | |
Doba vlády | 27. dubna 1831 – 23. března 1849 |
Úplné jméno | Carlo Alberto Amedeo di Savoia |
Narození | 2. října 1798 Turín, Sardinské království |
Úmrtí | 28. července 1849 Porto, Portugalské království |
Pohřben | Bazilika Superga |
Předchůdce | Karel Felix |
Nástupce | Viktor Emanuel II. |
Potomci | Viktor Emanuel II. Ferdinand Maria Kristína |
Dynastie | Savojští |
Otec | Karel Emanuel Savojsko-Carignanský |
Matka | Marie Kristýna Saská |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Karel Albert Sardinský (Carlo Alberto Amedeo di Savoia, 2. října 1798 – 28. července 1849) byl v letech 1831 až 1849 předposlední král sardinsko-piemontský, vévoda savojský, piemontský, aostský a předtím v letech 1800 až 1831 byl knížetem carignanským ze savojské dynastie resp. její vedlejší savojsko-carignanské větve.
Karel Albert byl prvním vládnoucím panovníkem z vedlejší carignanské linie savojské dynastie. Stalo se tak poté, co zemřel poslední mužský příslušník hlavní linie savojské dynastie král Karel Felix.
Poté, co se stal Karel Albert králem, zavedl reformy a v roce 1848 podpořil přijetí ústavy Statuto Albertino, která jako jediná z italských ústav přečkala rok 1849 a později se stala první italskou ústavou. Mimo to se Karel Albert v letech 1848 a 1849 angažoval za sjednocení Itálie, což vedlo k první italské válce za nezávislost, ve které bylo sardinsko-piemontské království poraženo. Největší porážky sardinskému vojsku uštědřili Rakušané pod vedením maršála Radeckého v bitvě u Custozzy a u Novary, které vedly 23. března 1849 k abdikaci krále Karla Alberta. Na sardinsko-piemontský trůn poté nastoupil jeho prvorozený syn Viktor Emanuel II., který o 11 let později stanul v čele sjednocené Itálie jako její král.
Karel Albert zemřel v Portugalsku čtyři měsíce po své abdikaci. Byl tak posledním z řady čtyř po sobě jdoucích sardinských panovníků, kteří abdikovali.
Rodina
V roce 1817 se tehdejší carignanský kníže Karel Albert oženil se svojí vzdálenou sestřenicí Marií Terezou Toskánskou, která byla mladší dcerou toskánského velkovévody Ferdinanda III. Pár měl 2 syny a dceru, která ale po roce zemřela:
- Viktor Emanuel II. (1820–1878), pozdější sardinský a italský král
- Ferdinand (1822–1855), vévoda z Janova
- Maria Kristína (1826–1827)
Vývod z předků
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Albert Sardinský na Wikimedia Commons
Předchůdce: Karel Felix |
Sardinsko-piemontský král 1831–1849 |
Nástupce: Viktor Emanuel II. |