Švédská koloniální říše

Švédsko se stalo po třicetileté válce evropskou mocností a stejně jako další země mělo teritoriální ambice v zámoří. Prvním krokem bylo budování obchodních stanic, které se přeměňovaly na pevnosti, Švédové však v dlouhodobém měřítku podlehli konkurenci ostatních evropských národů. Švédsko vlastnilo následující kolonie:

Nové Švédsko a Nové Nizozemí

• Nové Švédsko (Nya Sverige, 1638 – 1655) byla kolonie na území dnešních Spojených států amerických, s hlavním městem Fort Christina (dnešní Wilmington ve státě Delaware), které bylo založeno v roce 1638 a pojmenováno po královně Kristýně I. Část osadníků tvořili Finové – Finsko spadalo až do roku 1809 pod švédskou nadvládu. V roce 1655 bylo Nové Švédsko dobyto Nizozemci a začleněno do kolonie Nové Nizozemí.

• Švédské zlaté pobřeží byla kolonie sestávající z několika opevněných osad v dnešní Ghaně na pobřeží Guinejského zálivu:
  • Fort Carolusborg (1650 – 1658), dobyt Dány, poté Nizozemci, v letech 1660 – 1663 opět pod švédskou nadvládou a pak opět dobyt Dány
  • Fort Apollonia (1655 – 1657)
  • Fort Christiansborg (1652 – 1658)
  • Fort Batenstein (1650 – 1656)
  • Fort Witsen (1653 – 1658)

• Guadeloupe (1813 – 1814) – po napoleonských válkách postoupila Británie tuto francouzskou kolonii švédskému králi Karlu XIII. V roce 1814 však Švédsko ostrov vrátilo zpět Francii za cenu 24 milionů franků.

• Svatý Bartoloměj (1785 – 1878) – tento karibský ostrov získalo Švédsko od Francie roku 1748 výměnou za obchodní práva v přístavu Göteborg. V roce 1878 ho Švédsko prodalo zpět Francii.