Philipp Terč: Porovnání verzí
m dopl. |
|||
| Řádek 26: | Řádek 26: | ||
}}</ref>), byl česko-německý lékař, zakladatel [[apiterapie]]. |
}}</ref>), byl česko-německý lékař, zakladatel [[apiterapie]]. |
||
== Život == |
|||
Různý zápis jeho příjmení vychází z toho, že jeho otec, statkář Johann Tertsch byl Němec, zatímco matka Barbara roz. Štěpánová byla Češka. Po studiích (gymnázium ve [[Vídeň|Vídni]] a lékařská fakulta tamtéž) se stal asistentem na chirurgické klinice vídeňské Všeobecné nemocnice, roku 1875 přesídlil do jihoštýrského, dnes slovinského [[Maribor]]u, kde již zůstal a provozoval zde svoji lékařskou praxi. Zde se také účastnil společenského života, spoluzakládal např. místní slovinský Národní dům, a byl vášnivým horolezcem. Byl dvakráte ženatý, s Rudolfinou roz. Valenta a poté s Kateřinou roz. Schönbaum.<ref name="Lexikon" /> Jeho syn Rudolf Tertsch (* 1905) také vystudoval lékařství a později se stal očním lékařem ve Vídni.<ref name="Novák">{{Citace periodika |
Různý zápis jeho příjmení vychází z toho, že jeho otec, statkář Johann Tertsch byl Němec, zatímco matka Barbara roz. Štěpánová byla Češka. Po studiích (gymnázium ve [[Vídeň|Vídni]] a lékařská fakulta tamtéž) se stal asistentem na chirurgické klinice vídeňské Všeobecné nemocnice, roku 1875 přesídlil do jihoštýrského, dnes slovinského [[Maribor]]u, kde již zůstal a provozoval zde svoji lékařskou praxi. Zde se také účastnil společenského života, spoluzakládal např. místní slovinský Národní dům, a byl vášnivým horolezcem. Byl dvakráte ženatý, s Rudolfinou roz. Valenta a poté s Kateřinou roz. Schönbaum.<ref name="Lexikon" /> Jeho syn Rudolf Tertsch (* 1905) také vystudoval lékařství a později se stal očním lékařem ve Vídni.<ref name="Novák">{{Citace periodika |
||
| příjmení = Novák |
| příjmení = Novák |
||
Verze z 6. 7. 2018, 19:38
| Dr. med. Philipp Terč | |
|---|---|
.jpg) Philipp Terč | |
| Narození | 30. března 1844 Prapořiště  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 28. října 1917 (ve věku 73 let) Maribor  Rakousko-Uhersko |
| Povolání | lékař |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Philipp Terč, též Filip Tertsch nebo Philipp Tertsch (30. března 1844 Prapořiště[1] – 28. října 1917 Maribor[2]), byl česko-německý lékař, zakladatel apiterapie.
Život
Různý zápis jeho příjmení vychází z toho, že jeho otec, statkář Johann Tertsch byl Němec, zatímco matka Barbara roz. Štěpánová byla Češka. Po studiích (gymnázium ve Vídni a lékařská fakulta tamtéž) se stal asistentem na chirurgické klinice vídeňské Všeobecné nemocnice, roku 1875 přesídlil do jihoštýrského, dnes slovinského Mariboru, kde již zůstal a provozoval zde svoji lékařskou praxi. Zde se také účastnil společenského života, spoluzakládal např. místní slovinský Národní dům, a byl vášnivým horolezcem. Byl dvakráte ženatý, s Rudolfinou roz. Valenta a poté s Kateřinou roz. Schönbaum.[2] Jeho syn Rudolf Tertsch (* 1905) také vystudoval lékařství a později se stal očním lékařem ve Vídni.[3] Dr. Terč trpěl silným revmatismem ruky. Jednou ho do ruky pobodaly včely a on zjistil, že revmatické bolesti ustoupily a ruka byla daleko pohyblivější. Vyzkoušel tedy podobnou léčbu na cca 650 pacientech a 593 z nich jevilo známky zlepšení. Začal se tedy této metodě věnovat výrazně více,[4] základní práci pod názvem Über merkwürdige Beziehung des Bienenstiches zum Rheumatismus (O vztahu včelího bodnutí k revmatismu) publikoval v roce 1888. Na počest dne jeho narození vyhlásila Světová apiterapeutická společnost 30. březen Světovým dnem apiterapie.[3]
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu [online]. Státní oblastní archiv v Plzni [cit. 2015-06-06]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950: Terč (Tertsch), Filip (Philipp) (1844–1917), Mediziner [online]. Vídeň: Österreichische Akademie der Wissenschaften [cit. 2015-03-18]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b NOVÁK, Jaroslav. Doplňme si významné lékaře z Pošumaví. Facultas Nostra. Září 2008, čís. 68–69, s. 18. Dostupné online.
- ↑ CUTÁKOVÁ, Zdeňka. Dr. Philipp Terč, zakladatel moderní apiterapie. Moderní včelař. 2004, čís. 1, s. 28.
