Ota III. Dětleb: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m přesměrování Václav Novotný (historik) |
reference |
||
| Řádek 12: | Řádek 12: | ||
{{Příbuzný|dcera|Hedvika}} |
{{Příbuzný|dcera|Hedvika}} |
||
}} |
}} |
||
'''Ota III. Dětleb''' ([[1122]] – [[12. květen|12. května]] [[1160]]) byl synem [[Ota II. Olomoucký|Oty II. Černého]] a jeho manželky [[Žofie z Bergu]], kníže [[Olomoucký úděl|údělu olomouckého]] v letech [[1140]]–[[1160]]. |
'''Ota III. Dětleb''' ([[1122]] – [[12. květen|12. května]] [[1160]]) byl synem [[Ota II. Olomoucký|Oty II. Černého]] a jeho manželky [[Žofie z Bergu]], kníže [[Olomoucký úděl|údělu olomouckého]] v letech [[1140]]–[[1160]]<ref>{{Citace monografie | příjmení = Schelle| jméno = Karel | odkaz na autora = Karel Schelle | titul = Velké dějiny Zemí Koruny české. Tematická řada, Stát | svazek = | vydavatel = Paseka | místo = Praha | rok = 2015 | počet stran = 649 | isbn = 978-80-7432-652-3 | strany = 44}}</ref>. |
||
Po neúspěšném pokusu jeho otce stát se knížetem a otcově smrti v [[Bitva u Chlumce (1126)|bitvě u Chlumce]], byl otcovými přáteli odvezen do [[Rusko|Ruska]]. Do [[Olomoucký úděl|údělu olomouckého]] se Ota vrátil až v roce [[1140]], po smrti [[Soběslav I.|Soběslava I.]] Poté se společně s českou šlechtou a ostatními moravskými údělníky zúčastnil odboje proti [[Vladislav II.|Vladislavovi II.]] [[Olomouc|Olomoucký]] biskup [[Jindřich Zdík]] vyhlásil nad relebanty [[interdikt]]. |
Po neúspěšném pokusu jeho otce stát se knížetem a otcově smrti v [[Bitva u Chlumce (1126)|bitvě u Chlumce (1126)]], byl otcovými přáteli odvezen do [[Rusko|Ruska]]. Do [[Olomoucký úděl|údělu olomouckého]] se Ota vrátil až v roce [[1140]], po smrti [[Soběslav I.|Soběslava I.]] Poté se společně s českou šlechtou a ostatními moravskými údělníky zúčastnil odboje proti [[Vladislav II.|Vladislavovi II.]] [[Olomouc|Olomoucký]] biskup [[Jindřich Zdík]] vyhlásil nad relebanty [[interdikt]]. |
||
Odboj byl nakonec poražen a následujícího roku vpadl kníže Vladislav na [[Morava|Moravu]]. Také zásahem [[Papežský legát|papežského legáta]] se všichni zúčastnění usmířili a nikomu nebyl úděl odňat. S vědomím Oty III. Dětleba posléze napadl [[Konrád II. Znojemský]] biskupa Zdíka, jenž ale uprchl. |
Odboj byl nakonec poražen a následujícího roku vpadl kníže Vladislav na [[Morava|Moravu]]. Také zásahem [[Papežský legát|papežského legáta]] se všichni zúčastnění usmířili a nikomu nebyl úděl odňat. S vědomím Oty III. Dětleba posléze napadl [[Konrád II. Znojemský]] biskupa Zdíka, jenž ale uprchl. |
||
| Řádek 20: | Řádek 20: | ||
Později s knížetem a králem Vladislavem II. Ota III. spolupracoval. Odjel s ním na [[Druhá křížová výprava|II. křížovou výpravu]] ([[1147]]) i do [[Polsko|Polska]] ([[1157]]) a zúčastnil se i veleúspěšného tažení do [[Itálie]] ([[1158]]). |
Později s knížetem a králem Vladislavem II. Ota III. spolupracoval. Odjel s ním na [[Druhá křížová výprava|II. křížovou výpravu]] ([[1147]]) i do [[Polsko|Polska]] ([[1157]]) a zúčastnil se i veleúspěšného tažení do [[Itálie]] ([[1158]]). |
||
Zemřel [[12. květen|12. května]] [[1160]], jeho manželka [[Durancie (manželka Oty III. Dětleba)|Durancie]] ho přežila zhruba o půl roku. Zůstali po něm jistě dva synové [[Vladimír Olomoucký|Vladimír]] a [[Břetislav Olomoucký|Břetislav]] |
Zemřel [[12. květen|12. května]] [[1160]], jeho manželka [[Durancie (manželka Oty III. Dětleba)|Durancie]] ho přežila zhruba o půl roku. Zůstali po něm jistě dva synové [[Vladimír Olomoucký|Vladimír]] a [[Břetislav Olomoucký|Břetislav]]. |
||
==Reference== |
|||
<references /> |
|||
== Literatura == |
== Literatura == |
||
Verze z 15. 3. 2016, 12:00
| děd | Ota I. Olomoucký |
|---|---|
| otec | Ota II. Olomoucký |
| matka | Žofie z Bergu |
| manželka | Durancie |
| dcera | Svatava |
| syn | Vladimír Olomoucký |
| dcera | Marie |
| dcera | Durancie |
| syn | Břetislav Olomoucký |
| dcera | Eufemie |
| dcera | Hedvika |
Ota III. Dětleb (1122 – 12. května 1160) byl synem Oty II. Černého a jeho manželky Žofie z Bergu, kníže údělu olomouckého v letech 1140–1160[1].
Po neúspěšném pokusu jeho otce stát se knížetem a otcově smrti v bitvě u Chlumce (1126), byl otcovými přáteli odvezen do Ruska. Do údělu olomouckého se Ota vrátil až v roce 1140, po smrti Soběslava I. Poté se společně s českou šlechtou a ostatními moravskými údělníky zúčastnil odboje proti Vladislavovi II. Olomoucký biskup Jindřich Zdík vyhlásil nad relebanty interdikt.
Odboj byl nakonec poražen a následujícího roku vpadl kníže Vladislav na Moravu. Také zásahem papežského legáta se všichni zúčastnění usmířili a nikomu nebyl úděl odňat. S vědomím Oty III. Dětleba posléze napadl Konrád II. Znojemský biskupa Zdíka, jenž ale uprchl.
Později s knížetem a králem Vladislavem II. Ota III. spolupracoval. Odjel s ním na II. křížovou výpravu (1147) i do Polska (1157) a zúčastnil se i veleúspěšného tažení do Itálie (1158).
Zemřel 12. května 1160, jeho manželka Durancie ho přežila zhruba o půl roku. Zůstali po něm jistě dva synové Vladimír a Břetislav.
Reference
- ↑ SCHELLE, Karel. Velké dějiny Zemí Koruny české. Tematická řada, Stát. Praha: Paseka, 2015. 649 s. ISBN 978-80-7432-652-3. S. 44.
Literatura
- BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 800 s. ISBN 80-7185-265-1.
- Dąbrowski D., Genealogia Mścisławowiczów. Pierwsze pokolenia (do początku XIV wieku) , Kraków 2008, s. 649-651.
- NOVOTNÝ, Václav. České dějiny I./II. Od Břetislava I. do Přemysla I. Praha: Jan Laichter, 1913. 1214 s.
- WIHODA, Martin. Morava v době knížecí 906–1197. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010. 464 s. ISBN 978-80-7422-563-0.
- ŽEMLIČKA, Josef. Čechy v době knížecí 1034–1198. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. 712 s. ISBN 978-80-7106-905-8.