Wikipedie:Transkripce latinských a řeckých jmen: Porovnání verzí
Vzhled
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Jvs přesunul stránku Wikipedie:Transkripce latinských a řeckých jmen a názvů na Wikipedie:Transkripce latinských a řeckých jmen: Dle diskuse |
úpravy po přesunu |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Přesunout|Latinská a řecká jména|komentář=Vypuštění nadbytečného.}} |
|||
{{doporučení}} |
{{doporučení}} |
||
{{vzhled a styl}} |
{{vzhled a styl}} |
Verze z 16. 1. 2016, 11:16
Doporučení
Text této stránky je doporučení české Wikipedie. Vysvětluje standardy, s nimiž většina wikipedistů v principu souhlasí a které je vhodné dodržovat. Přesto není závazným pravidlem. Nebojte se stránku editovat, je-li potřeba, ale větší změny raději předem navrhněte v diskusi a oznamte je též Pod lípou.
Na této stránce je shromážděno několik zásad, jak postupovat při přepisu (transkripci) latinských a řeckých jmen a názvů, používaných zvláště v dějinách starověku.
- Antická jména se skloňují, jak je běžné v dosavadní literatuře – vychází se vždy ze způsobu skloňování latinského či řeckého. Příklady: latinsky nom. Claudius, gen. Claudii, česky nom. Claudius, gen. Claudia, latinsky nom. Valens, gen. Valentis, česky nom. Valens, gen. Valenta, latinsky nom. Nero, gen. Neronis, česky nom. Nero, gen. Nerona; v řečtině je to podobné, píšeme tedy například Selinus, Selinuntu; Narses, Narseta atd.
- Několik zásad skloňování naleznete na stránce Wikipedie:Pravopisné rady#Skloňování řeckých a latinských jmen.
- Řecké názvy se přepisují s vyznačením délky samohlásek, jak je obvyklé, avšak ve jménech a názvech, které se týkají dějin Byzance, se délka samohlásek nevyznačuje.
- Všechny autory píšící řecky přepisovat řecky, autory píšící latinsky přepisovat latinsky.
- Výjimky: Flavius Iosephus.
- Jména všech římských císařů, i když mají jméno řeckého původu (např. uzurpátor Procopius za císaře Valenta), se píší až do Justiniána I. latinsky.
- Výjimky: Zenon, Basiliskos, Leon I., Leon II.
- Česky se přepisuje: Justinián I.
- Místní jména od Kyrenaiky (dnes Libye) na východ a od Moesie (dnes Bulharsko a Srbsko) na jih se píší řecky (tedy Kaisareia, nikoli Caesarea), případně se používá počeštěných tvarů (Antiochie místo Antiocheia).
- Za mezník římských a byzantských dějin se obecně považuje nástup Arcadia a Honoria roku 395. Římští císaři od těchto panovníků jsou tedy označováni důsledně jako východo-/západořímský císař, od Justiniána I. byzantský císař. Pro dřívější císaře se používá označení západní, resp. východní císař.
- Zavedenými referenčními příručkami pro přepis latinských a řeckých vlastních a místních jmen jsou:
- Encyklopedie antiky, Academia 1972.
- Dějiny Byzance, Academia 1992.
- pokud jméno či název není obsaženo v předchozích, lze použít Der Kleine Pauly, 5 Bde. Lexikon der Antike, 1979.