Gioacchino Rossini: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 28. 2. 2015, 15:11

Gioacchino Antonio Rossini (29. února 1792 Pesaro – 13. listopadu 1868 Paříž) byl italský hudební skladatel. Proslul především jako autor oper, kterých vytvořil téměř 40 (nejznámější je Lazebník sevillský), ale tvořil též sakrální, instrumentální a komorní díla.

Život

Narodil se v Pesaru v hudební rodině jako jediný syn Giuseppe Rossiniho (1758 - 1839), který zaměstnání městského hráče na lesní roh kombinoval s prací inspektora řeznických krámů, a pěvkyně Anny, rozené Guidarini (1771 - 1827). Matka zpívala v divadle). Již od šesti let hrál u svého otce na triangl. To už rodina pobývala v Bologni, kam matka syna přivedla v době, kdy byl otec uvězněn za své sympatie k Napoleonovi. V mládí se učil hrát na cembalo a klavír. Od roku 1802 rodina pobývala v Lugo, v deseti letech již zpíval sólový part pro mezzosoprán v kostele a v roce 1805 také zpíval v divadelním představení, obsazen do role pro kastráty.

Od roku 1807 se učil hrát na violoncello a studoval na konzervatoři v Bologni. Tehdy si své křestní jméno upravil vynecháním písmene "v" na unikátní Gioacchino. Jeho první opera byla uvedena v Benátkách, když mu bylo 18 let. V té době už měl za sebou úspěch s jednou kantátou. První jeho úspěšnou operou se v roce 1813 stala Tancredi s tragickým momentem smrti hlavního hrdiny.

O dva roky později dostal finančně mimořádnou nabídku z Neapole: od roku 1815 tam vedl oba operní domy a byl povinen pro každý z nich napsat jednu operu ročně. V roce 1816 byla uvedena v Římě opera Lazebník sevillský, jejíž libreto vytvořil Pietro Sterbini podle hry, kterou napsal Beaumarchais. Rossiniho verze brzy zastínila tu, kterou o více než čtvrtstoletí dříve uvedl Giovanni Paisiello. Polovinu všech svých oper napsal právě v tomto období mezi lety 1815 a 1823. V kompozici oper mu byla (a je) vyčítána jistá povrchnost, která vyplývala především z nadprodukce.

Ve 20. letech 19. století žil intenzivním společenským životem. Přijímal pozvání do různých míst v Evropě (Vídeň, Londýn a další) i zámoří. Osobně podporoval šíření své hudby i na ulice mezi lid či do Ameriky (Mexiko, Jižní Amerika). V Neapoli se seznámil s operní zpěvačkou Isabellou Colbranovou, se kterou se v březnu roku 1822 oženil a roku 1837 rozvedl. Teprve po její smrti (+1845) se směl oženit se svou družkou Olympií Pélissierovou, a to 16. srpna 1846. Inspiroval novou módní vlnu, jak svou hudbou, tak dandyovským stylem oblékání a labužnictvím (dodnes je například hovězí steak s kouskem kachní paštiky označován tournedos á la Rossini).

Od roku 1824 působil jako hudební ředitel italského divadla v Paříži. O rok později zazněla při korunovaci francouzského krále Karla X. jeho první opera zkomponovaná na francouzské libreto, pod tuitulem Cesta do Remeše. V roce 1829 byla stejně uvedena i jeho poslední opera Vilém Tell. Kromě 39 převážně komických oper (tzv. opera buffa), které napsal během dvou desetiletí do roku 1829, skládal až do pozdního věku kantáty, overtury, duchovní hudbu zvl. mše, instrumentální skladby a další hudební útvary.

Do Itálie se sice ještě vrátil (bydlel např. i ve Florencii), ale od roku 1855 pobýval až do konce svého života ve Francii, bydlel v Possy u Paříže.

Trpěl mnoha různými chorobami, mj. pohlavními, přesto se dožil vysokého věku. Zemřel během operace střev. Byl pohřben na pařížském hřbitově Père-Lachaise, odkud byly roku 1887 jeho ostatky převezeny do chrámu Santa Croce ve Florencii, kde je umístěn také jeho epitaf.

Dílo

Opery (výběr)

Obrázky, zvuky či videa k tématu Gioacchino Rossini na Wikimedia Commons

Demetrio a Polibio – 1812
Hedvábný žebřík – 1812
Příležitost dělá zloděje – 1812
Italka v Alžíru – 1813
Pan Nevrlínek aneb Hazard se synem – 1813
Tancredi – 1813
Turek v Itálii – 1814
Alžběta, královna anglická – 1815
Torvaldo a Dorliska – 1815
Adina – 1816
Lazebník sevillský – 1816
Othello – 1816
Popelka – 1817
Straka zlodějka – 1817
Armida – 1818
Mojžíš v Egyptě – 1818
Hermiona – 1819
Eduard a Kristina – 1819
Jezerní paní – 1819
Mohamed Druhý – 1820
Matylda ze Shabranu – 1821
Zelmira – 1822
Semiramis – 1823
Cesta do Remeše (Il viaggio a Reims) - 1825
Obléhání Korintu – 1826
Ivanhoe – 1826
Hrabě Ory – 1828
Vilém Tell – 1829

@@ Řádek 8: / Řádek 8: @@
 Narodil se v Pesaru v hudební rodině jako jediný syn Giuseppe Rossiniho (1758 - 1839), který zaměstnání městského hráče na [[lesní roh]] kombinoval s prací inspektora řeznických krámů, a pěvkyně Anny, rozené Guidarini (1771 - 1827). Matka [[Zpěv|zpívala]] v [[Divadlo|divadle]]). Již od šesti let hrál u&nbsp;svého otce na [[triangl (hudební nástroj)|triangl]]. To už rodina pobývala v&nbsp;[[Bologna|Bologni]], kam matka syna přivedla v&nbsp;době, kdy byl otec uvězněn za své sympatie k&nbsp;[[Napoleon Bonaparte|Napoleonovi]]. V mládí se učil hrát na [[cembalo]] a&nbsp;[[klavír]]. Od roku [[1802]] rodina pobývala v Lugo, v&nbsp;deseti letech již zpíval sólový part pro [[mezzosoprán]] v&nbsp;[[kostel]]e a&nbsp;v&nbsp;roce [[1805]] také zpíval v&nbsp;divadelním představení, obsazen do role pro [[kastrát]]y.
-Od roku [[1807]] se učil hrát na [[violoncello]] a&nbsp;studoval na [[konzervatoř]]i v&nbsp;Bologni. Tehdy si své [[křestní jméno]] upravil vynecháním písmene "v" na unikátní ''Gioacchino''. Jeho první opera byla uvedena v&nbsp;[[Benátky|Benátkách]], když mu bylo 18&nbsp;let. V&nbsp;té době už měl za sebou úspěch s&nbsp;jednou [[Kantáta|kantátou]]. První jeho  úspěšnou operou se v&nbsp;roce [[1813]] stala ''[[Tancredi]]'' s&nbsp;tragickým momentem smrti hlavního hrdiny.
+Od roku [[1807]] se učil hrát na [[violoncello]] a&nbsp;studoval na [[konzervatoř]]i v&nbsp;Bologni. Tehdy si své [[křestní jméno]] upravil vynecháním písmene "v" na unikátní ''Gioacchino''. Jeho první opera byla uvedena v&nbsp;[[Benátky|Benátkách]], když mu bylo 18&nbsp;let. V&nbsp;té době už měl za sebou úspěch s&nbsp;jednou [[Kantáta|kantátou]]. První jeho úspěšnou operou se v&nbsp;roce [[1813]] stala ''[[Tancredi]]'' s&nbsp;tragickým momentem smrti hlavního hrdiny.
-O&nbsp;dva roky později dostal finančně mimořádnou nabídku z&nbsp;[[Neapol]]e: od roku [[1815]] tam vedl oba operní domy a byl povinen pro každý z nich napsat jednu operu ročně.  V&nbsp;roce [[1816]] byla uvedena v&nbsp;[[Řím]]ě opera ''[[Lazebník sevillský]]'', jejíž libreto vytvořil [[Pietro Sterbini]] podle hry, kterou napsal [[Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais|Beaumarchais]]. Rossiniho verze brzy zastínila tu, kterou o&nbsp;více než čtvrtstoletí dříve uvedl [[Giovanni Paisiello]]. Polovinu všech svých oper napsal právě v&nbsp;tomto období mezi lety [[1815]] a&nbsp;[[1823]]. V kompozici oper mu byla (a je) vyčítána jistá povrchnost, která vyplývala především z nadprodukce.
+O&nbsp;dva roky později dostal finančně mimořádnou nabídku z&nbsp;[[Neapol]]e: od roku [[1815]] tam vedl oba operní domy a byl povinen pro každý z nich napsat jednu operu ročně. V&nbsp;roce [[1816]] byla uvedena v&nbsp;[[Řím]]ě opera ''[[Lazebník sevillský]]'', jejíž libreto vytvořil [[Pietro Sterbini]] podle hry, kterou napsal [[Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais|Beaumarchais]]. Rossiniho verze brzy zastínila tu, kterou o&nbsp;více než čtvrtstoletí dříve uvedl [[Giovanni Paisiello]]. Polovinu všech svých oper napsal právě v&nbsp;tomto období mezi lety [[1815]] a&nbsp;[[1823]]. V kompozici oper mu byla (a je) vyčítána jistá povrchnost, která vyplývala především z nadprodukce.
-Ve 20. letech [[19. století]] žil intenzivním společenským životem. Přijímal pozvání do různých míst v&nbsp;[[Evropa|Evropě]] ([[Vídeň]], [[Londýn]] a&nbsp;další) i zámoří. Osobně podporoval šíření své hudby i na ulice mezi lid či do Ameriky ([[Mexiko]], [[Jižní Amerika]]). V Neapoli se seznámil s operní zpěvačkou  [[Isabella Colbran|Isabellou Colbranovou]], se kterou se v březnu roku 1822 oženil a roku 1837 rozvedl. Teprve po její smrti (+1845) se směl oženit se svou družkou Olympií Pélissierovou, a to 16. srpna [[1846]]. Inspiroval novou módní vlnu, jak svou hudbou, tak dandyovským stylem oblékání a &nbsp;[[labužnictví]]m (dodnes je například hovězí [[steak]] s kouskem kachní [[Paštika|paštiky]] označován ''tournedos á la Rossini'').
+Ve 20. letech [[19. století]] žil intenzivním společenským životem. Přijímal pozvání do různých míst v&nbsp;[[Evropa|Evropě]] ([[Vídeň]], [[Londýn]] a&nbsp;další) i zámoří. Osobně podporoval šíření své hudby i na ulice mezi lid či do Ameriky ([[Mexiko]], [[Jižní Amerika]]). V Neapoli se seznámil s operní zpěvačkou [[Isabella Colbran|Isabellou Colbranovou]], se kterou se v březnu roku 1822 oženil a roku 1837 rozvedl. Teprve po její smrti (+1845) se směl oženit se svou družkou Olympií Pélissierovou, a to 16. srpna [[1846]]. Inspiroval novou módní vlnu, jak svou hudbou, tak dandyovským stylem oblékání a &nbsp;[[labužnictví]]m (dodnes je například hovězí [[steak]] s kouskem kachní [[Paštika|paštiky]] označován ''tournedos á la Rossini'').
 Od roku [[1824]] působil jako hudební ředitel italského divadla v&nbsp;Paříži. O&nbsp;rok později zazněla při korunovaci [[Francie|francouzského]] krále [[Karel X.|Karla X.]] jeho první [[opera]] zkomponovaná na [[Francouzština|francouzské]] libreto, pod tuitulem '''Cesta do Remeše'''. V&nbsp;roce [[1829]] byla stejně uvedena i&nbsp;jeho poslední opera [[Vilém Tell (Rossini)|Vilém Tell]]. Kromě 39 převážně komických oper (tzv. ''opera buffa''), které napsal během dvou desetiletí do roku [[1829]], skládal až do pozdního věku [[Kantáta|kantáty]], [[Overtura|overtury]], duchovní hudbu zvl. [[Mše (hudební skladba)|mše]], instrumentální skladby a další hudební útvary.
@@ Řádek 54: / Řádek 54: @@
 {{DEFAULTSORT:Rossini, Gioacchino}}
-{{Link FA|hu}}
 [[Kategorie:Skladatelé klasické hudby]]