Perská zahrada: Porovnání verzí
kategorie |
překlad |
||
| Řádek 2: | Řádek 2: | ||
'''Perská zahrada''' (persky باغ ایرانی), její tradiční styl ovlivnil vzhled zahrad od Andalusie po Indii. [[Taj Mahal]] je jednou z největších perských zahrad světa, ale známá je rovněž obdivovaná zahrada Alameda de la Alhambra u zámeckého komplexu [[Alhambra]]. |
'''Perská zahrada''' (persky باغ ایرانی), její tradiční styl ovlivnil vzhled zahrad od Andalusie po Indii. [[Taj Mahal]] je jednou z největších perských zahrad světa, ale známá je rovněž obdivovaná zahrada Alameda de la Alhambra u zámeckého komplexu [[Alhambra]]. |
||
== Historie == |
|||
Perské zahrady mohou pocházet počátku období 4000 př.nl. Zahrada je s typickou osovou linií vytvářenou vodní nádrží nebo tokem a symbolizuje ráj, podobně jako je tomu u mnoha úprav zahrad ve starověku. Zdobená keramika z té doby zobrazuje typický plán perské zahrady. Obrys zahrady v Pasargad, postavený kolem 500 př.nl, je dodnes viditelný. Pod vlivem zoroastrismu se voda v umění stala důležitější. Tento trend se projevil v zahradního designu větším důrazem na fontány a rybníky v zahradách. |
|||
Během arabské okupace, estetika v zahradě rostla na významu. Příkladem je Chahār Bāgh (چهارباغ), forma zahrady, která se snaží napodobit Ráj, se čtyřmi řekami a čtyřmi kvadranty, které představují svět. Konstrukce někdy rozšiřuje jedna osu delší než příčné osy, a mohou představovat vodní kanály,z nichž každá vede přes jednu ze čtyř zahrad a jsou spojeny v centrální nádrži. |
|||
Invaze Mongolů z Persie ve třináctém století vedla k využití dalších ozdobných objektů v zahradě. Mongolská říše zavedla perské zahrady tradici v dalších částech světa, zejména v Indii. Hrobka [[Tádž Mahal]] je ztělesněním perské představy ideální rajské zahrady. |
|||
Evropská zahradní architektura začala ovlivňovat Persii koncem 18. století, zejména barokní úpravy tehdy běžné ve Francii. Západní vlivy vedly ke změnám ve využívání vody a druhů použitých rostlin. |
|||
== Odkazy == |
== Odkazy == |
||
Verze z 6. 9. 2014, 08:38
Perská zahrada (persky باغ ایرانی), její tradiční styl ovlivnil vzhled zahrad od Andalusie po Indii. Taj Mahal je jednou z největších perských zahrad světa, ale známá je rovněž obdivovaná zahrada Alameda de la Alhambra u zámeckého komplexu Alhambra.
Historie
Perské zahrady mohou pocházet počátku období 4000 př.nl. Zahrada je s typickou osovou linií vytvářenou vodní nádrží nebo tokem a symbolizuje ráj, podobně jako je tomu u mnoha úprav zahrad ve starověku. Zdobená keramika z té doby zobrazuje typický plán perské zahrady. Obrys zahrady v Pasargad, postavený kolem 500 př.nl, je dodnes viditelný. Pod vlivem zoroastrismu se voda v umění stala důležitější. Tento trend se projevil v zahradního designu větším důrazem na fontány a rybníky v zahradách.
Během arabské okupace, estetika v zahradě rostla na významu. Příkladem je Chahār Bāgh (چهارباغ), forma zahrady, která se snaží napodobit Ráj, se čtyřmi řekami a čtyřmi kvadranty, které představují svět. Konstrukce někdy rozšiřuje jedna osu delší než příčné osy, a mohou představovat vodní kanály,z nichž každá vede přes jednu ze čtyř zahrad a jsou spojeny v centrální nádrži.
Invaze Mongolů z Persie ve třináctém století vedla k využití dalších ozdobných objektů v zahradě. Mongolská říše zavedla perské zahrady tradici v dalších částech světa, zejména v Indii. Hrobka Tádž Mahal je ztělesněním perské představy ideální rajské zahrady.
Evropská zahradní architektura začala ovlivňovat Persii koncem 18. století, zejména barokní úpravy tehdy běžné ve Francii. Západní vlivy vedly ke změnám ve využívání vody a druhů použitých rostlin.
Odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Perská zahrada na Wikimedia Commons
Reference
- V tomto článku byl použit překlad textu z článku Persian gardens na anglické Wikipedii.
Literatura
- Khonsari, Mehdi; Moghtader, M. Reza; Yavari, Minouch (1998). Perské zahrady - ozvěny ráje.(The Persian Garden: Echoes of Paradise). Mage Publishers. ISBN 0-934211-46-9
- Rochford, Thomas (1999). Isfahan "Sloh perské zahrady"(Isfahan "Persian Garden Design"). Retrieved 3 February, 2005.
- Newton Wilber, D (1979). Perské zahrady a zahradní pavilony (Persian gardens and garden pavilions). Washington.