Perská zahrada

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Perské zahrady
Světové dědictví UNESCO
Eram Garden 2.jpg
Smluvní státÍránÍrán Írán
Typkulturní dědictví
Kritériumi, ii, iii, iv, vi
Odkaz1372 (anglicky)
OblastAsie a Pacifik
Zařazení do seznamu
Zařazení2011 (35. zasedání)

Termín Perská zahrada (persky باغ ایرانی) označuje formální palácové nebo rekreační zahrady starověku, středověku i novověku v Íránu a sousedních oblastech. Tento tradiční styl ovlivnil vzhled zahrad od Andalusie po Indii. Tádž Mahal z období Mughalské říše je jednou z největších perských zahrad světa, ale známá je rovněž obdivovaná zahrada Alameda de la Alhambra u zámeckého komplexu Alhambra. Typické úpravy zahradní architektury v perské zahradě jsou prováděny podle zásad sadovnické tvorby.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Perské zahrady mohou pocházet počátku období 4000 př. n. l. Zahrada je s typickou osovou linií vytvářenou vodní nádrží nebo tokem a symbolizuje ráj a čtyři zoroastriánské prvky oblohy, země, vody a rostlin, podobně jako je tomu u mnoha úprav zahrad ve starověku. Zdobená keramika z té doby zobrazuje typický plán perské zahrady. Pod vlivem zoroastrismu se voda v umění stala důležitější. Tento trend se projevil v zahradního designu větším důrazem na fontány a nádrže v zahradách. Perská zahrada bývá rozdělena do čtyř sektorů, přičemž voda hrála důležitou roli jak pro zavlažování, tak pro zdobení.

Invaze Mongolů do Persie ve třináctém století vedla k využití dalších ozdobných objektů v zahradě. Mongolská říše zavedla tradici perských zahrad do dalších částí světa, zejména do Indie. Evropská zahradní architektura začala ovlivňovat sadovnickou tvorbu v Persii koncem 18. století, zejména barokní úpravy tehdy běžné ve Francii. Západní vlivy vedly ke změnám ve využívání vody a druhů použitých rostlin.

Světové dědictví UNESCO[editovat | editovat zdroj]

Děvět perských zahrad rozesetých po celém Íránu bylo v roce 2011 zapsáno na seznam světového kulturního dědictví UNESCO pod společnou položkou pojmenovanou jednoduše Perské zahrady. Jsou příkladem rozmanitosti perských zahradních návrhů, které se vyvinuly a přizpůsobily různým klimatickým podmínkám, při zachování principů, které mají kořeny v dobách Kýra Velkého, 6. století před naším letopočtem. Tyto zahrady, jejichž historie sahá do různých období od 6. století před naším letopočtem, obsahují také budovy, pavilony a zdi, stejně jako důmyslné zavlažovací systémy. Obrys zahrady v Pasargady, postavený kolem 500 př. n. l., je dodnes viditelný.

Zahrada Město Souřadnice Rozloha (ha)
historická zahrada v Pasargady Pasargady 30°12′ s. š., 53°10′46″ v. d. 249,65
zahrada Eram Šíráz 29°38′9″ s. š., 52°31′31″ v. d. 12,7
zahrada Chehel Sotun Isfahán 32°39′27″ s. š., 51°40′20″ v. d. 5,8
zahrada Fin Bagh-e Shah 33°56′47″ s. š., 51°22′21″ v. d. 7,6
zahrada Abas Abad Altappeh 36°39′55″ s. š., 53°35′44″ v. d. 420,2
zahrada Shazdeh Mahan 30°1′26″ s. š., 57°16′56″ v. d. 5,5
zahrada Dolat Abad Jazd 31°54′12″ s. š., 54°21′7″ v. d. 8,0
zahrada Pahlavanpur Mehriz 31°33′38″ s. š., 54°26′28″ v. d. 3,5
zahrada Akbariyeh Bírdžand 32°51′10″ s. š., 59°13′41″ v. d. 3,4

Další zahrady chráněné UNESCEM jsou Tádž Mahal, Humájúnova hrobka, Šalimarovy zahrady, Bagh-e Babur, Generalife a Alhambra.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Dostupné mapy ke článku

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Khonsari, Mehdi; Moghtader, M. Reza; Yavari, Minouch (1998). Perské zahrady - ozvěny ráje.(The Persian Garden: Echoes of Paradise). Mage Publishers. ISBN 0-934211-46-9
  • Rochford, Thomas (1999). Isfahan "Sloh perské zahrady"(Isfahan "Persian Garden Design"). Retrieved 3 February, 2005.
  • Newton Wilber, D (1979). Perské zahrady a zahradní pavilony (Persian gardens and garden pavilions). Washington.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]