Modest Petrovič Musorgskij: Porovnání verzí
typo + romantikova Иванова ночь на лысой горе - Kupadelné svátky (z en) |
m styl (lysá hora podle podle en wiki rusky není název hory -> malé L) (!) |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
[[Soubor:Musorgskiy.jpg|thumb|Modest Petrovič Musorgskij]] |
[[Soubor:Musorgskiy.jpg|thumb|Modest Petrovič Musorgskij]] |
||
'''Modest Petrovič Musorgskij''', rusky '''Модест Петрович Мусоргский''', ([[21. březen|21. března]] [[1839]], [[Karevo]] – [[16. březen|16. března]] [[1881]], [[Petrohrad]]) |
'''Modest Petrovič Musorgskij''', rusky '''Модест Петрович Мусоргский''', ([[21. březen|21. března]] [[1839]], [[Karevo]] – [[16. březen|16. března]] [[1881]], [[Petrohrad]]) byl [[Rusko|ruský]] skladatel a klavírista [[romantismus (hudba)|období romantismu]], ke kterému jej však lze počítat jen okrajově. Daleko spíše mu lze přisoudit významnou roli v rámci typicky ruské školy „psychologického realismu“ a v oblasti hudebního [[impresionismus (hudba)|impresionismu]]. Musorgskij dospěl k osobitě nekompromisní, autentické a citově hluboké hudební řeči, která předešla dobu, ve které žil. Jeho schopnost dosáhnout novými nekonvenčními prostředky pravého výrazu zůstává i dnes vzorem všem současným i budoucím skladatelům. Byl výrazně inspirován [[lidová hudba|folklórem]]. Jeho nejvýznamnějšími díly jsou [[opera|opery]] (''Boris Godunov, Ženitba''), [[orchestr]]ální (''Noc na lysé hoře'') a [[klavír]]ní (''Obrázky z výstavy'') skladby a významné jsou též jeho [[píseň|písňové]] cykly. Musorgskij byl hlavní inspirací pro moderní ruskou hudbu první poloviny [[20. století]], především pro její hlavní představitele, [[Dmitrij Dmitrijevič Šostakovič|Šostakoviče]] a [[Sergej Sergejevič Prokofjev|Prokofjeva]]. Byl hudebním [[samouk]]em. |
||
== Životopis == |
== Životopis == |
||
Modest Petrovič Musorgskij pocházel z vážené důstojnické rodiny. Základy hudebního vzdělání získal od své matky. Studoval současně [[gymnázium]] a klavírní hru u A. Gerkeho v [[Petrohrad]]ě. Po maturitě hudbu na dlouhý čas opouští a volí nejprve dráhu vojáka. Byl dva roky [[důstojník]]em maloměstské posádky a poté přechází na post ministerského úředníka. I tuto funkci velmi brzy mění na místo správce lesního úřadu. Musorgskij po celý život trpěl těžkými [[deprese (psychologie)|depresemi]] a v žádném svém povolání proto nebyl spokojen, časté změny jsou pro něj typické. Důležitým mezníkem jeho života bylo jeho seznámení se s členy tzv. „Mocné hrstky“. Okamžitě se vrací ke studiu hudební literatury, cvičí a velmi brzy získává jméno vynikajícího klavírního [[improvizace|improvizátora]], jakkoli domácí kritika ho označuje za nadaného diletanta, který neovládá hudební formu. Je však již jisté, že Musorgskij konečně nalézá svůj ústřední zájem a cíl, které zúročuje skladatelskou prací. Soustředěný zájem nemá však příliš dlouhého trvání, neboť po smrti své matky ([[1865]]) se jeho deprese prohlubují, období systematické práce se zkracují, propadá [[alkoholismus|alkoholismu]] a jeho již tak výrazná psychická nestabilita kulminuje. Protože pracovních období ubývá, píše někdy horečně. Umírá ve věku pouhých dvaačtyřiceti let, když dospívá do stavu, kdy musí být |
Modest Petrovič Musorgskij pocházel z vážené důstojnické rodiny. Základy hudebního vzdělání získal od své matky. Studoval současně [[gymnázium]] a klavírní hru u A. Gerkeho v [[Petrohrad]]ě. Po maturitě hudbu na dlouhý čas opouští a volí nejprve dráhu vojáka. Byl dva roky [[důstojník]]em maloměstské posádky a poté přechází na post ministerského úředníka. I tuto funkci velmi brzy mění na místo správce lesního úřadu. Musorgskij po celý život trpěl těžkými [[deprese (psychologie)|depresemi]] a v žádném svém povolání proto nebyl spokojen, časté změny jsou pro něj typické. Důležitým mezníkem jeho života bylo jeho seznámení se s členy tzv. „Mocné hrstky“. Okamžitě se vrací ke studiu hudební literatury, cvičí a velmi brzy získává jméno vynikajícího klavírního [[improvizace|improvizátora]], jakkoli domácí kritika ho označuje za nadaného diletanta, který neovládá hudební formu. Je však již jisté, že Musorgskij konečně nalézá svůj ústřední zájem a cíl, které zúročuje skladatelskou prací. Soustředěný zájem nemá však příliš dlouhého trvání, neboť po smrti své matky ([[1865]]) se jeho deprese prohlubují, období systematické práce se zkracují, propadá [[alkoholismus|alkoholismu]] a jeho již tak výrazná psychická nestabilita kulminuje. Protože pracovních období ubývá, píše někdy horečně. Umírá ve věku pouhých dvaačtyřiceti let, když dospívá do stavu, kdy musí být přijat k hospitalizaci ze sociálních důvodů jako „důstojnický sluha“. |
||
== Dílo == |
== Dílo == |
Verze z 1. 4. 2014, 13:22
Modest Petrovič Musorgskij, rusky Модест Петрович Мусоргский, (21. března 1839, Karevo – 16. března 1881, Petrohrad) byl ruský skladatel a klavírista období romantismu, ke kterému jej však lze počítat jen okrajově. Daleko spíše mu lze přisoudit významnou roli v rámci typicky ruské školy „psychologického realismu“ a v oblasti hudebního impresionismu. Musorgskij dospěl k osobitě nekompromisní, autentické a citově hluboké hudební řeči, která předešla dobu, ve které žil. Jeho schopnost dosáhnout novými nekonvenčními prostředky pravého výrazu zůstává i dnes vzorem všem současným i budoucím skladatelům. Byl výrazně inspirován folklórem. Jeho nejvýznamnějšími díly jsou opery (Boris Godunov, Ženitba), orchestrální (Noc na lysé hoře) a klavírní (Obrázky z výstavy) skladby a významné jsou též jeho písňové cykly. Musorgskij byl hlavní inspirací pro moderní ruskou hudbu první poloviny 20. století, především pro její hlavní představitele, Šostakoviče a Prokofjeva. Byl hudebním samoukem.
Životopis
Modest Petrovič Musorgskij pocházel z vážené důstojnické rodiny. Základy hudebního vzdělání získal od své matky. Studoval současně gymnázium a klavírní hru u A. Gerkeho v Petrohradě. Po maturitě hudbu na dlouhý čas opouští a volí nejprve dráhu vojáka. Byl dva roky důstojníkem maloměstské posádky a poté přechází na post ministerského úředníka. I tuto funkci velmi brzy mění na místo správce lesního úřadu. Musorgskij po celý život trpěl těžkými depresemi a v žádném svém povolání proto nebyl spokojen, časté změny jsou pro něj typické. Důležitým mezníkem jeho života bylo jeho seznámení se s členy tzv. „Mocné hrstky“. Okamžitě se vrací ke studiu hudební literatury, cvičí a velmi brzy získává jméno vynikajícího klavírního improvizátora, jakkoli domácí kritika ho označuje za nadaného diletanta, který neovládá hudební formu. Je však již jisté, že Musorgskij konečně nalézá svůj ústřední zájem a cíl, které zúročuje skladatelskou prací. Soustředěný zájem nemá však příliš dlouhého trvání, neboť po smrti své matky (1865) se jeho deprese prohlubují, období systematické práce se zkracují, propadá alkoholismu a jeho již tak výrazná psychická nestabilita kulminuje. Protože pracovních období ubývá, píše někdy horečně. Umírá ve věku pouhých dvaačtyřiceti let, když dospívá do stavu, kdy musí být přijat k hospitalizaci ze sociálních důvodů jako „důstojnický sluha“.
Dílo
Osou Musorgského tvůrčího zájmu je problém lidské svobody v dějinách i v současnosti. Realismus je jeho základním kritériem, proto je hudební výraz někdy až drsný a vymyká se soudobým uměleckým formám. Přesto však Musorgského hudba strhuje obrovským citovým nábojem. Používá volné hudební formy, aby mohl bezprostředně prezentovat psychické stavy a pocity. Obrovské úsilí Musorgského plně vyjádřit vlastní představu dalo zejména v hudebním dramatu vznik zcela novátorské hudební řeči, jeho progresivní a nezatížený přístup vytváří autentický a strhující hudební výraz, který v mnohém přesahuje manýrismus, který je přítomen v mnoha dílech té doby (kontralaterálním příkladem může být např. Richard Wagner nebo Ferenc Liszt). Musorgského melodika vyrůstá z intonačních základů vzrušené slovní melodie řeči (v tomto ohledu působil též na Janáčka). Pro svoji až psychologickou pronikavost a syrovost hudebního výrazu nemohl být Musorgskij svou dobou uznáván, dnes je ovšem považován za jednoho z nejsvébytnějších hudebních skladatelů všech dob. Jeho nejvýznamnějšími díly, v nichž se střetávají všechny objevné rysy jeho práce, jsou opery, jejichž vrchol tvoří opera Boris Godunov. Jakkoli je Musorgského instrumentální a symfonická hudba potlačena zájmy hudebně-dramatickými, zanechal i zde díla světově proslulá – klavírní Obrázky z výstavy (Картинки) a orchestrální Noc na Lysé Hoře (Иванова ночь на лысой горе) inspirované kupadelnými svátky
Přehled děl
Přes tragický životní osud a relativně krátký čas, po který se věnoval kreativní hudební činnosti, zanechal Musorgskij dílo, které svým významem přesahuje dobu a není ani nečetné, jakkoli některé skladby zůstaly nedokončeny. Zahrnuje především skladby pro klavír, opery, písňovou tvorbu a orchestrální skladby.
Klavírní skladby a cykly
- Obrázky z výstavy'
- Obrázky z výstavy'[1]
- Na krymském jihu
- Duma
- Lodě
- Impromtu passioné
- Švadlena
- Dětský žert
- Sonáta pro čtyři ruce
- Slza
- Na venkovském domě
- Gopak
- 5 klavírních kusů
- Na krymském jihu 2
- Intermezzo in modo classico
- Dětské hry
- La Capricieuse
- Méditation
- Njanja a já
- Polka a další
Opery
- Boris Godunov
- Ženitba
- Trh v Soročincích
- Salambo
- Chovanština
Symfonické skladby a orchestrální díla
- Symfonická báseň Noc na Lysé hoře
- Soumrak nad řekou Moskvou
Orchestrální přepisy
- Obrázky z výstavy (instrumentace Maurice Ravel)
Písně a sbory
- Písně a tance smrti
- 6 písní
- Kde jsi, má hvězdo ?
- Večerní modlitba
- Židovské písně, a další
- Píseň o bleše
Scénická hudba
- Oidipus v Aténách
Kritika
Rimskij-Korsakov napsal o Musorgského díle toto: „Jeho dílo je plné kazů, hemží se těžkopádnými a nesouvislými harmoniemi, šokujícími pasážemi, úžasně nelogickými modulacemi nebo nesnesitelně dlouhými úseky, které dokonce ani modulaci nemají a jsou špatně napsané. ... Musorgskij by potřeboval své dílo upravit pro účely praktické a umělecké, aby bylo vhodné pro interpretaci a aby jej mohli patřičně ocenit ti, kteří obdivují Musorgského genia. Pokud tak neučiní, budou se zabývat pouze studiem jeho výstředností a hříchů na umění.“[zdroj?]
Externí odkazy
- Osoba Modest Petrovič Musorgskij ve Wikicitátech