Fyzická osoba: Porovnání verzí
Pravopisné korekce a přidání odkazu na článek nového OZ 2012 značka: editace z Vizuálního editoru |
oprava počátku subjektivity + pryč duplicita + zákon dnes výslovně zná jen trvalou duševní poruchu + aktualizace procesu |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Aktualizovat}} |
|||
'''Fyzická osoba''' (FO) je [[právo|právní pojem]], kde je třeba odlišovat osobu ([[člověk]]a) od jiných druhů osob, které právo za samostatný subjekt uznává ([[právnická osoba]]). |
'''Fyzická osoba''' (FO) je [[právo|právní pojem]], kde je třeba odlišovat osobu ([[člověk]]a) od jiných druhů osob, které právo za samostatný subjekt uznává ([[právnická osoba]]). |
||
[[Právní osobnost]] (''právní subjektivitu''), tedy způsobilost mít v mezích [[Právní řád|právního řádu]] práva a povinnosti, má každý [[člověk]] od [[ |
[[Právní osobnost]] (''právní subjektivitu''), tedy způsobilost mít v mezích [[Právní řád|právního řádu]] práva a povinnosti, má každý [[člověk]] od [[narození]] do [[smrt]]i; v době mezi početím a narozením, kdy právo hovoří o [[nasciturus|nascituru]], je však tato způsobilost podmíněna tím, že se plod narodí živý. V opačném případě nastoupí [[právní fikce]], že fyzická osoba nikdy neexistovala (což má významný důsledek v [[dědické právo|dědickém právu]], neboť mrtvě narozený plod nemůže nabývat [[dědictví]] a nestává se tedy sám [[zůstavitel]]em).<ref>§ 25 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „[[Občanský zákoník (Česko, 2012)|OZ]]“)</ref> [[Smrt]]í tato způsobilost zanikne a dosavadní práva a povinnosti v rámci dědictví přechází na [[právní nástupce]]. Pokud je fyzická osoba dlouhodobě nezvěstná a je pravděpodobné, že již nežije,<ref>§ 73–75 [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|OZ]]</ref> případně pokud je jisté, že nežije, ale nelze to dokázat stanoveným způsobem, může ji soud [[prohlášení za mrtvého|prohlásit za mrtvou]] nebo jen za [[nezvěstnost|nezvěstnou]].<ref>§ 26 odst. 2 a § 66-70 [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|OZ]] a § 50-64 zákona č. 292/2013 Sb., [[zákon o zvláštních řízeních soudních|o zvláštních řízeních soudních]]</ref> |
||
[[Svéprávnost]], tedy způsobilost nabývat pro sebe ''vlastním'' [[Právní jednání|právním jednáním]] práva a zavazovat se k povinnostem |
[[Svéprávnost]], tedy způsobilost nabývat pro sebe ''vlastním'' [[Právní jednání|právním jednáním]] práva a zavazovat se k povinnostem, mají ale jen [[zletilost|zletilí]], tzn. ti, kteří dovršili 18 let věku (anebo ti, kteří dovršili 16 let věku a uzavřeli s povolením soudu [[manželství]] nebo jim byla svéprávnost přiznána [[Soud|soudem]]<ref>§ 37 [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|OZ]]</ref>) a kterým zároveň nebyla tato způsobilost omezena. Zcela zbavit fyzickou osobu nebo samostatně se vzdát svéprávnosti možné není, pouze je možné ji soudem omezit, např. kvůli trvalé [[Duševní porucha|duševní poruše]].<ref>§ 55–65 [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|OZ]]</ref> |
||
Nezletilý je schopen nabývat v zásadě všech práv a povinností a je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku.<ref>§ 31 [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|OZ]]</ref> V ostatních případech, např. nákup dovolené desetiletým dítětem, musí nezletilého zastoupit jeho [[zákonný zástupce]] nebo je možné mu zákonným zástupcem udělit souhlas k takovému jednání, pokud není zákonem zvlášť zakázáno.<ref>§ 32 odst. 1 a § 33 odst. 1 [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|OZ]]</ref> |
Nezletilý je schopen nabývat v zásadě všech práv a povinností a je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku.<ref>§ 31 [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|OZ]]</ref> V ostatních případech, např. nákup dovolené desetiletým dítětem, musí nezletilého zastoupit jeho [[zákonný zástupce]] nebo je možné mu zákonným zástupcem udělit souhlas k takovému jednání, pokud není zákonem zvlášť zakázáno.<ref>§ 32 odst. 1 a § 33 odst. 1 [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|OZ]]</ref> |
||
Verze z 7. 1. 2014, 18:14
Fyzická osoba (FO) je právní pojem, kde je třeba odlišovat osobu (člověka) od jiných druhů osob, které právo za samostatný subjekt uznává (právnická osoba).
Právní osobnost (právní subjektivitu), tedy způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti, má každý člověk od narození do smrti; v době mezi početím a narozením, kdy právo hovoří o nascituru, je však tato způsobilost podmíněna tím, že se plod narodí živý. V opačném případě nastoupí právní fikce, že fyzická osoba nikdy neexistovala (což má významný důsledek v dědickém právu, neboť mrtvě narozený plod nemůže nabývat dědictví a nestává se tedy sám zůstavitelem).[1] Smrtí tato způsobilost zanikne a dosavadní práva a povinnosti v rámci dědictví přechází na právní nástupce. Pokud je fyzická osoba dlouhodobě nezvěstná a je pravděpodobné, že již nežije,[2] případně pokud je jisté, že nežije, ale nelze to dokázat stanoveným způsobem, může ji soud prohlásit za mrtvou nebo jen za nezvěstnou.[3]
Svéprávnost, tedy způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem, mají ale jen zletilí, tzn. ti, kteří dovršili 18 let věku (anebo ti, kteří dovršili 16 let věku a uzavřeli s povolením soudu manželství nebo jim byla svéprávnost přiznána soudem[4]) a kterým zároveň nebyla tato způsobilost omezena. Zcela zbavit fyzickou osobu nebo samostatně se vzdát svéprávnosti možné není, pouze je možné ji soudem omezit, např. kvůli trvalé duševní poruše.[5]
Nezletilý je schopen nabývat v zásadě všech práv a povinností a je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku.[6] V ostatních případech, např. nákup dovolené desetiletým dítětem, musí nezletilého zastoupit jeho zákonný zástupce nebo je možné mu zákonným zástupcem udělit souhlas k takovému jednání, pokud není zákonem zvlášť zakázáno.[7]