Habsburkové: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 21. 5. 2013, 12:16

Šablona:Infobox dynastie Habsburkové (německy Habsburg) byli jedním z nejvýznamnějších panovnických rodů v evropské historii až do svého vymření po meči roku 1740 a po přeslici roku 1780. Jejich dědici a následovníky se stali lotrinští vévodové, známí jako Habsbursko-lotrinská dynastie.

Albrechtinská linie

Hlavní článek: Albrechtovská linie

Roku 1437 získali Habsburkové vnukem Albrechta III., kterým byl Albrecht II. (manžel princezny Alžběty Lucemburské) z albrechtovské linie rodu znovu českou a poprvé také uherskou královskou korunu (od roku 1526 je obě drželi trvale).

Albrecht II. ale v českých zemích a Uhersku, stejně tak jako v Římskoněmecké říši nevládl dlouho. Již po dvou letech vlády zemřel roku 1439. Jeho dědicem se stal syn Ladislav V., který získal přídomek Pohrobek. Ten vládl jen do roku 1457, kdy zemřel a tím vymřela albrechtinská linie habsburkého rodu po meči. Dědičkami království se stali jeho sestry Anna a Alžběta resp. mladší Alžběta, která se provdala za polského krále a litevského velkoknížete Kazimíra IV.

Leopoldinská linie

Hlavní článek: Leopoldovská linie

Syn Leopolda III. Arnošt Habsburský byl prvním rakouským panovníkem po Rudolfu IV. který používal (neoprávněně) titul a hodnost arcivévody. Jeho syn a vnuk Leopolda III. Fridrich III. z leopoldské linie se stal po smrti českého krále Albrechta II. roku 1440 římským králem a o dvanáct let poté v roce 1452 byl jako poslední císař korunován v Římě.

Z funkce římského císaře také v roce 1453 uznal platnost dosud nelegálního Privilegium maius, které povyšovalo Rakouské vévodství na arcivévodství (jediné v Říši). Tento titul se poté stal charakteristickým právě pro habsburskou dynastii.

Svatbou Maxmiliána I. s burgundskou dědičkou Marií v roce 1477 se habsburské državy rozmnožily o nizozemské provincie. Svoji obratnou diplomatickou a sňatkovou politikou připravil tento panovník půdu budoucí habsburské hegemonii v Evropě.

Španělští Habsburkové

Roku 1516 zdědil pozdější císař Karel V. (Maxmiliánův vnuk) království Aragon a království Kastilie a stal se prvním španělským králem (španělská větev Habsburků vymřela Karlem II. roku 1700). V té době držel jako burgundský vévoda nizozemské provincie, které se staly součástí španělského království. Španělští Habsburkové vládli v letech 1580 - 1640 také v Portugalsku.

Rakouští Habsburkové

Posledním mužským členem rakouské větve byl Karel VI., otec Marie Terezie, který zemřel roku 1740. Po císařovnině smrti se dědicem Habsburků stala lotrinská (habsbursko-lotrinská) dynastie - potomci Marie Terezie a jejího chotě Františka I. Štěpána Lotrinského.

Panovníci z rodu Habsburků

Seznam českých králů z dynastie Habsburků

Rudolf Habsburský
Albrecht II. Habsburský
Ladislav Pohrobek
Ferdinand I.
Maxmilián II.
Rudolf II.
Matyáš
Ferdinand II.
Ferdinand III.
Leopold I.
Josef I.
Karel VI.
Marie Terezie
Poznámka: Marie Terezie, Habsburská dědička a manželka císaře Svaté říše římské Františka I. Štěpána Lotrinského od roku 1745. V letech 1740–1780 vládla jako arcivévodkyně rakouská a královna maďarská a česká na základě Pragmatické sankce císaře Karla VI. (který neměl mužského potomka), nikoli jako samostatná „císařovna Svaté říše římské“, jak je někdy mylně označována.

Galerie

Barvy rodu Habsburků, později říšské barvy
Tzv. Habsburský páv z roku 1555, zobrazující znaky jednotlivých ovládaných území
Území ovládané Habsburky roku 1547

Odkazy

Reference

Literatura

GALANDAUER, Jan; HONZÍK, Miroslav. Osud trůnu habsburského. 3. přeprac. a dopl. vyd. Praha: Panorama, 1986. 397 s.
HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové : životopisná encyklopedie. Praha: Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X.
HELLER, Lynne; VOCELKA, Karl. Soukromý svět Habsburků. Praha: Plejáda, 2011. 344 s. ISBN 978-80-87374-29-0.
KRIEGER, Karl-Friedrich. Habsburkové ve středověku : od Rudolfa I. (1218-1291) do Fridricha III. (1415-1493). Praha: Argo, 2003. 254 s. ISBN 80-7203-453-7.
ŽUPANIČ, Jan. Habsburkové ve 20. století. Historický obzor, 2006, 17 (1/2), s. 2-9. ISSN 1210-6097.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Habsburkové na Wikimedia Commons

Šablona:Link GA

@@ Řádek 31: / Řádek 31: @@
 |}}
 '''Habsburkové''' ({{Vjazyce|de}} {{Cizojazyčně|de|''Habsburg''}}) byli jedním z nejvýznamnějších panovnických rodů v [[Dějiny Evropy|evropské historii]] až do svého vymření po meči roku [[1740]] a po přeslici roku [[1780]]. Jejich dědici a následovníky se stali lotrinští vévodové, známí jako [[Habsbursko-lotrinská dynastie]].
-== Historie rodu ==
-{{Dějiny Rakouska}}
-Habsburský rod pochází z území dnešního [[Švýcarsko|Švýcarska]], své jméno si kolem roku [[1100]] dal podle svého sídla, hradu [[Habsburg (hrad)|Habsburg]] (podle legendy ''[[Habichtsburg]]'', Jestřábí hrad, v dnešním [[Aargau|kantonu Aargau]]), kde asi od 11./12. do [[13. století]] Habsburkové sídlili. Zachovala se tzv. ''Acta Murensia'', důležitá kronika z roku 1160 z [[klášter Muri|kláštera Muri]] v níž je zapsána genealogie rodu, který údajně pochází od [[Guntram Bohatý|Guntrama zv. Bohatý]], který žil zřejmě v druhé polovině [[10. století]].<ref>{{Citace monografie
-| příjmení = Krieger
-| jméno = Karl-Friedrich
-| odkaz na autora = Karl-Friedrich Krieger
-| titul = Habsburkové ve středověku. Od Rudolfa I. (1218-1291) do Fridricha III. (1415-1493)
-| vydavatel = Argo
-| místo = Praha
-| rok = 2003
-| stránky = 17
-| isbn = 80-7203-453-7
-}}</ref>
-Habsburkové postupně rozšiřovali své državy a získávali nové hodnosti. Roku [[1273]] usedl hrabě [[Rudolf I. Habsburský|Rudolf]], jenž v roce [[1278]] porazil [[Přemysl Otakar II.|Přemysla Otakara II.]] v [[Bitva na Moravském poli|bitvě na Moravském poli]], jako první z rodu na římský královský trůn (od [[1438]] byli Habsburkové římskými králi, potažmo císaři trvale). Roku [[1282]] udělil [[Rudolf I. Habsburský|Rudolf I.]] z tohoto titulu svým synům jako odumřelé říšské léno tzv. [[Babenberkové|babenberské dědictví]] tedy [[Dějiny Rakouska#Spory o Rakousko|rakouské země]]. Díky těmto državám se Habsburkové stali říšskými knížaty.
-Rudolfův vnuk [[Rudolf Habsburský|Rudolf]] zvaný Kaše usedl roku [[1306]] jako první člen dynastie na český trůn. Po jeho předčasné smrti se však Habsburkové museli spokojit pouze s rakouskými državami.
-Nejmladší bratr tohoto českého krále Rudolfa rakouský vévoda [[Albrecht II. Habsburský „Moudrý“|Albrecht II.]] (nejmladší ze čtyř bratrů) měl 3 syny z nich jen nejstarší [[Rudolf IV. Habsburský|Rudolf IV.]] (v roce 1359 vydal padělané [[Privilegium maius]], které ho mělo povýšit na [[arcivévoda|arcivévodu]]) nezanechal potomků a tak vévodský titul přešel na mladšího [[Albrecht III. Habsburský|Albrechta III.]]
-Ten roku [[1373]] a znovu [[1379]] rozdělil vládu kvůli častým třenicím s nejmladším bratrem Leopoldem tak, že posléze vládl v Horních i Dolních Rakousích Albrecht III. a [[Leopold III. Habsburský|Leopold III.]] ve zbývajících zemích ([[Korutany]], [[Štýrsko]], [[Tyrolsko]], atd.). Vznikly tak starší albrechtinská a mladší leopoldinská linie rodu.
-Roku [[1611]] se stal českým králem [[Matyáš Habsburský]], který se již před svým nástupem zavázal, že za svého života se nebude zabývat nástupnickou otázkou, ale na nátlak katolické církve už v roce [[1617]] předložil Ferdinandovu kandidaturu. Matyáš ani jeho dva bratři neměli potomky a v úvahu tak přicházeli dědicové ze španělské nebo štýrské habsburské větve. Španělé se nároků na střední Evropu vzdali, a tak byl vybrán [[Ferdinand II. Štýrský]].<br />
-Ferdinand II. se narodil 9. července [[1578]] ve [[Štýrský Hradec|Štýrském Hradci]] jako syn arcivévody [[Karel II. Štýrský|Karla Štýrského]] a [[Marie Anna Bavorská (1551-1608)|Marie Anny Bavorské]]. V mládí ho vychovávala jeho matka v rodném Štýrském Hradci. Její výchova byla přísně [[katolictví|katolická]] a v letech [[1590]]-[[1595]] studoval mladý Ferdinand na [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuitské]] akademii v [[Bavorsko|bavorském]] [[Ingolstadt]]u. Tam jsou pravděpodobně kořeny jeho pozdějšího bigotního katolicismu. Miloval hudbu, divadlo a lov, avšak traduje se, že nebyl příliš statečný a nejraději trávil čas v klidu v rodinném kruhu. Ferdinand II. byl prý dobromyslný, přívětivý, velkorysý a zbožný, ale do života českých zemí zasáhl neobyčejně tvrdě a krutě, jako žádný jiný z Habsburků, vysloužil si zde přízvisko „krvavý“ a dokonce stál i za zavražděním [[Albrecht z Valdštejna|Albrechta z Valdštejna]].
-Ferdinand nebyl zvolen, pouze přijat za příštího panovníka. Nekatolická opozice ho sice nechtěla, protože Ferdinand prosazoval násilnou [[Rekatolizace|rekatolizaci]], ale Ferdinand byl bez větších problémů přijat ve vedlejších zemích Koruny české i v [[Uhersko|Uhrách]], což se nekatolíkům vůbec nelíbilo a v březnu roku [[1618]] byl svolán sjezd nekatolických stavů, který vedl až ke květnové [[Pražská defenestrace|pražské defenestraci]]. Tímto odbojem začala [[třicetiletá válka]]. 24. května byla svržena královská moc a sjezd zvolil zemskou vládu třiceti direktorů. V čele této vlády stál [[Páni z Roupova|Václav Vilém z Roupova]] a vrchním velitelem vojsk se stal [[Jindřich Matyáš Thurn]]. S českým povstáním souhlasilo [[Slezsko]] i obě [[Lužice]], ale [[Morava]] zůstala neutrální, protože byla pod vedením [[Karel starší ze Žerotína|Karla staršího ze Žerotína]], který se bál otevřeného konfliktu. Karel byl roku [[1619]] odsunut a jeho nástupce [[Ladislav Velen ze Žerotína]] se k povstalcům přidal. Ve stejném roce také zemřel Matyáš a Ferdinand II. se ujal vlády. V červenci se v Praze shromáždil generální sněm stavů [[Země Koruny české|zemí Koruny české]]. Ferdinand II. byl sesazen a sněm zvolil [[kalvín]]a [[Fridrich Falcký|Fridricha Falckého]]. Ten byl zvolen i z toho důvodu, že měl za manželku dceru [[Anglie|anglického]] krále [[Jakub I. Stuart|Jakuba I.]], [[Alžběta Stuartovna|Alžbětu]], a stavové věřili, že takto získají na svou stranu mocnou ostrovní říši. Fridrich, přezdívaný Zimní král, byl ale slabý a neúspěšný a po [[Bitva na Bílé hoře|prohrané bitvě]] na [[Bílá Hora (Pražská plošina)|Bílé Hoře]], která se odehrála 8. listopadu [[1620]], utekl a císařská vojska obsadila Čechy i Prahu. Ferdinand Štýrský se opět stal českým králem. Brzy sestavil exekuční komisi, která měla za úkol potrestat [[České stavovské povstání|stavovský odboj]]. Nejznámější částí trestu je [[Staroměstská exekuce|poprava 27 pánů]] na [[Staroměstské náměstí|Staroměstském náměstí]]. Původně mělo být 51 popravených, ale po různých přímluvách a intrikách jich zbylo jen 27. Poprava se odehrála 21. června [[1621]], trvala 4 hodiny a popraveni byli např. [[Václav Budovec z Budova]], [[Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic]], [[Jáchym Ondřej Šlik]], [[Jan Jesenius]] a další. Dvanáct hlav pak bylo až do roku [[1631]] pro výstrahu umístěno na [[Staroměstská mostecká věž|Mostecké věži]].
 == Albrechtinská linie ==