Paul Niehans
| Dr. Paul Niehans | |
|---|---|
 | |
| Narození | 21. listopadu 1882 Bern |
| Úmrtí | 1. září 1971 (ve věku 88 let) Montreux |
| Povolání | lékař |
| Ocenění | velkokříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Paul Niehans (21. listopadu 1882 – 1. září 1971) byl švýcarský lékař a propagátor vlastní léčebné metody, která spočívala v injekčním vpravení čerstvých tkáňových buněk do těla pacientů.
Stal se celosvětově populárním ve chvíli, kdy se mu v roce 1954 údajně opakovaně podařilo vyléčit na smrt nemocného papeže Pia XII. Svou metodou léčil i celou řadu dalších známých osobností – Charlese Chaplina, Thomase Manna, Charlese de Gaulla, Konrada Adenauera, saúdskoarabského krále Ibn Sauda, japonského císaře Hirohita a řadu dalších. O své metodě, která je dodnes vědeckou medicínou zpochybňována, tvrdil, že také omlazuje a prodlužuje život.
Počátek kariéry[editovat | editovat zdroj]
Paul Niehans se narodil v roce 1882. Jeho otec byl chirurgem v Bernu. Matka Paula Niehnase Anna Kaufmannová byla údajně dcerou německého císaře Fridricha III. Paul Niehans byl tedy označován za vnuka německého císaře Fridricha III. a synovce císaře Viléma II. Fridrich III. však oficiálně žádnou dceru Annu neměl. Paul Niehans vystudoval teologii a následně medicínu. Během první světové války pracoval jako vojenský lékař v Bělehradě. Po první světové válce se usadil v Clarens u Ženevského jezera. Zde se také začal zabývat transplantací žláz. Zjistil také, že buňky z žláz čerstvě poražených zvířat, přenesené do nemocných lidských orgánů, mají povzbudivý léčebný účinek.
Niehansova metoda[editovat | editovat zdroj]
Za den zrodu buněčné terapie označil Paul Niehans 1. duben 1931, kdy se mu pomocí jeho vlastní buněčné léčebné metody údajně podařilo zachránit ženu, která umírala na následky tetanu. V únoru 1954 těžce onemocněl papež Pius XII. , který znal Niehanse už z dřívější doby. Paul Niehans totiž během druhé světové války ukrýval před nacisty ve svém domě dirigenta a skladatele Wilhelma Furtwänglera, kterému tím zachránil život. Wilhelm Furtwängler se pak Niehansovi odvděčil i tím, že jej po válce představil Piu XII. Papež si tak v roce 1954 na Niehanse vzpomněl a pozval jej oficiálně do Říma. Pius XII. měl tehdy již 77 let a trpěl těžkou gastritidou a krvácením do žaludku. Jeho stav byl beznadějný. Niehans pohotově aplikoval svou buněčnou léčbu a papež se začal rychle zotavovat. Po pár dnech již přijímal normální stravu a zcela zmizela nespavost, která jej trápila dlouhé roky. Italský tisk označil papežovo uzdravení za zázrak. Z Niehanse se doslova přes noc stala mediální celebrita a jeho sláva byla srovnatelná se slávou těch největších filmových hvězd oné doby. V srpnu 1954 představil na terapeutickém kongresu v Karlsruhe svou metodu také odborné lékařské veřejnosti.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Utajení vládcové, autor Philipp Vandenberg, nakladatelství Alpress, 2003.
