Přeskočit na obsah

Michal Voráček: Porovnání verzí

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Robot: Opravuji 1 zdrojů a označuji 0 zdrojů jako nefunkční) #IABot (v2.0.8.5
značky: revertováno editace z Vizuálního editoru
Řádek 183: Řádek 183:
}}</ref>
}}</ref>


S [[Ivo Valenta|Ivem Valentou]] spoluvlastní mediální skupinu [[Our Media]], do níž patří portály [[Parlamentní listy]] nebo Krajské listy, některými zdroji označované za [[Dezinformační web|dezinformační]]; jsou také známy obtížnou rozlišitelností redakčního obsahu od obsahu třetích stran, např. inzerentů nebo [[Politická strana|politických stran]] (např. [[Komunistická strana Čech a Moravy|KSČM]]).<ref name=":4" /><ref>{{Citace elektronického periodika
S [[Ivo Valenta|Ivem Valentou]] spoluvlastní mediální skupinu [[Our Media]], do níž patří portály [[Parlamentní listy]] nebo Krajské listy, známy obtížnou rozlišitelností redakčního obsahu od obsahu třetích stran, např. inzerentů nebo [[Politická strana|politických stran]] (např. [[Komunistická strana Čech a Moravy|KSČM]]).<ref name=":4" /><ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Prchal
| příjmení = Prchal
| jméno = Lukáš
| jméno = Lukáš

Verze z 28. 1. 2022, 12:39

Dr. Ing. Michal Voráček, CSc.
Narození26. října 1958 (65 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnostčeská
Alma materVysoká škola ekonomická v Praze
Povolánípodnikatel
ChoťMichaela Jílková (manželství 2014–2017)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Michal Voráček (* 26. října 1958 Praha) je český mediální magnát, podnikatel, mecenáš a poradce. Je považovaný za jednoho ze zakladatelů československého a českého mediálního trhu,[1][2][3] na nějž v 90. letech[4] uvedl řadu inovací, např. první barevné noviny.[5][1] Spolu s Ivem Valentou vlastní společnost Our Media, která kontroluje některé regionální televize a zpravodajský server Parlamentní listy, na Slovensku pak vydává například deník Pravda. Některými zdroji je označován za spoluvlastníka proruských dezinformačních webů a médií.[6][7][8][9][10]

Kariéra

Studium

V letech 1973 až 1977 absolvoval gymnázium Nad Štolou v Praze. V roce 1982 vystudoval Vysokou školu ekonomickou (VŠE) v Praze, obor ekonomika zahraničního obchodu.[11] Poté pracoval například v PZO Artia nebo v Hospodářských novinách jako novinář. Působil také na katedře zahraničního obchodu VŠE, kde v roce 1987 ukončil aspiranturu na VŠE a získal titul kandidáta věd.[12]

Pracovní kariéra

Na konci roku 1989 založil s Michaelem Ringierem[1] první československý mediální podnik se západní účastí, podnikatelský týdeník Profit, a v náročných podmínkách počínajícího volného trhu jej rychle přivedl k vysokým prodejům a zisku.[2] Dle Voráčkova tvrzení tehdy šlo o vůbec první barevné noviny v Československu.[13] V roce 1991 spoluzakládal a vedl mediální společnost Ringier, která v roce 1993 uvedla na trh úspěšný deník Blesk[5] a ovládala řadu dalších médií, např. Lidové noviny, Expres, Týden, Reflex, ABC nebo Chatař a chalupář, čímž držela více než třetinu českého mediálního trhu.[14][15] Při řízení této společnosti uvedl na český mediální trh řadu inovací, např. audiotext, televizní reklamy na noviny nebo vkládané suplementy. Postavil také společnost PNS pro distribuci tisku a převedl ji do rukou vydavatelů.[16][1]

Po odchodu z Ringieru působil v řadě mediálních projektů, např. TV Nova, TV Prima, Ostravské tiskárny nebo agentuře Médea, i jinde (Český mobil, Beseda Holding). Stál také u koupě AC Sparty Praha a následně i jejího prodeje do rukou Daniela Křetínského.[17][18]

S Ivem Valentou spoluvlastní mediální skupinu Our Media, do níž patří portály Parlamentní listy nebo Krajské listy, známy obtížnou rozlišitelností redakčního obsahu od obsahu třetích stran, např. inzerentů nebo politických stran (např. KSČM).[10][19] Dále Our Media provozuje např. regionální televize Praha TV,[20] Brno TV1 a Regionální Televize CZ nebo nakladatelství Olympia.[21] V roce 2018 se postavil do čela skupinou nově koupeného slovenského deníku Pravda, kde se staral především o rozšíření jeho webové a multimediální sekce.[22][23] Skrze společnost E-Centrum provozuje poradenskou činnost v oblasti public relations a v marketingu.[14] Skrze tuto společnost také vlastní a spravuje řadu nemovitostí zejména v Praze a podíly v dalších firmách, např. Elton hodinářská, výrobce hodinek PRIM.[24]

Nadace

Na konci 90. let založil Nadaci pro obnovu a rozvoj,[25] kterou sám provozuje i výhradně financuje.[26][27] Nadace podporuje handicapované děti a rozvoj pražské městské části Klánovic, včetně kultivace veřejného prostoru a podpory spolkového života.[28]

Osobní život

V roce 2014 se po delším vztahu oženil s Michaelou Jílkovou, manželství však v roce 2017 skončilo rozvodem.[29][30] V roce 2020 získal ocenění Gentleman Pro od společnosti Comenius.[31]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d ČERNÝ, Karel. V médiích nebylo a není jednoduchých projektů, říká mediální guru Michal Voráček. iLuxus.cz [online]. 20.3.2012 [cit. 7.5.2020]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b FREFEL, Astrid. Ringier macht Profit in der ČSFR. Tagesanzeiger. 24.5.1991, s. 11. 
  3. ↑ STUDER, Margaret. Ringier presses ahead in Eastern Europe to grab a slice of the publishing market. Wall Street Journal. 11.5.1994, s. 4. 
  4. ↑ BUREŠ, Ivan. Firemní strategie v marketingu. 1. vydání. vyd. Praha: Management Press, 1998. ISBN 80-85943-65-4. S. 107, 108. 
  5. ↑ a b BOŠNAKOV, Petr. Michal Voráček: Konkurence se nebojím, jdu na bodák. Playboy. Roč. 2018, čís. 07/2018, s. 28–32. 
  6. ↑ SYROVÁTKA, Tomáš. Žebříček Čechů, kteří slouží Putinovi: Michal Voráček. neovlivni.cz [online]. 2015-05-10 [cit. 2021-04-05]. Dostupné online. 
  7. ↑ Parlamentním listům buďme vděční, jsou barometrem společnosti, říká jejich spolumajitel. HlídacíPes.org [online]. 2019-06-15 [cit. 2021-04-05]. Dostupné online. 
  8. ↑ Parlamentním listům buďme vděční, jsou barometrem společnosti, říká jejich spolumajitel. HlídacíPes.org [online]. 2019-06-15 [cit. 2021-04-06]. Dostupné online. 
  9. ↑ Deník Pravda koupila česká Our Media. E15.cz [online]. [cit. 2021-04-06]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b PRCHAL, Lukáš. Komunisté platí vydavateli Parlamentních listů za rozhovory s kandidáty. Vypadají jako běžné články. Deník N [online]. 2020-09-03 [cit. 2021-10-15]. Dostupné online. 
  11. ↑ Významní absolventi [online]. [cit. 2017-07-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-07-08. 
  12. ↑ Vysoká škola ekonomická [online]. Vysoká škola ekonomická [cit. 2017-11-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-07-08. 
  13. ↑ P. NOVOTNÝ, Pavel. Památník starých časů. HROT. 7.12.2020, čís. 31, s. 18–22. 
  14. ↑ a b Nepracuji pro peníze, ale pro úspěch. Euro.cz. 2012-05-31. Dostupné online [cit. 2017-06-29]. 
  15. ↑ KOLEKTIF1. Dotazník pro Michala Voráčka - Informační válka. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  16. ↑ NOVOTNÝ, Jiří. Reforma distribuce tisku pomůže čtenářům i vydavatelům. Právo. 25.3.1996, čís. 25/3, s. 5. 
  17. ↑ FILÍPEK, Štěpán. TO 10. Hattrick. 2005, roč. VII, čís. červenec. 
  18. ↑ PAVLIS, Zdeněk. Nový letenský viceprezident Voráček Spartu kupoval. Večerník Praha. 27.7.2002, s. 12. 
  19. ↑ PRCHAL, Lukáš. Komunisté platí vydavateli Parlamentních listů za rozhovory s kandidáty. Vypadají jako běžné články. Deník N [online]. 2020-09-03 [cit. 2021-04-06]. Dostupné online. 
  20. ↑ Vydavatel Parlamentních listů má zájem o Praha TV | MediaGuru. www.mediaguru.cz [online]. [cit. 2017-06-29]. Dostupné online. 
  21. ↑ KUBÁTOVÁ, Zuzana. Ivo Valenta: Pokud zůstanu v politice, prodám Parlamentní listy. Seznam Zprávy [online]. 2019-11-30 [cit. 2021-04-06]. Dostupné online. 
  22. ↑ SLIŠKOVÁ, Nora. Michal Voráček: Chceme z Pravdy urobiť ešte silnejší produkt. Pravda. 7.4.2018. Dostupné online. 
  23. ↑ BŘEŠŤAN, Robert. Parlamentní listy už na prodej nejsou. Krize je šance, říká Valenta a plánuje mediální expanzi. Hlídací pes [online]. 25.3.2020 [cit. 2020-03-25]. Dostupné online. 
  24. ↑ Veřejný rejstřík a Sbírka listin - Ministerstvo spravedlnosti České republiky. or.justice.cz [online]. [cit. 2017-11-07]. Dostupné online. 
  25. ↑ Nadace pro obnovu a rozvoj, Praha IČO 26212579 - Obchodní rejstřík firem. kurzy.cz [online]. [cit. 2017-11-30]. Dostupné online. 
  26. ↑ Michal Voráček - Czech & Slovak Leaders. Czech & Slovak Leaders. 2017-11-28. Dostupné online [cit. 2017-11-30]. (anglicky) 
  27. ↑ ŠIMONKOVÁ, Aneta. Michal Voráček: Motivací je pro mě úspěch. TOPCLASS. 18.3.2019, roč. XIX., čís. 02, s. 106–107. 
  28. ↑ KAZDOVÁ, Zita. Pomocnou ruku najdeš na svém rameni. Klánovický zpravodaj. Prosinec 2020, roč. XXIX., čís. 12/2020, s. 12–13. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-15. 
  29. ↑ Rozvod ve velkém stylu: Manžel nechal Jílkové vilu za 150 MILIONŮ! Co si odnáší on?. Extra.cz [online]. [cit. 2021-04-05]. Dostupné online. 
  30. ↑ Rozvod Jílkové: Manžel jí daroval vilu za 150 milionů, sám odešel jen s aktovkou!. Expres.cz [online]. 2017-11-27 [cit. 2021-04-05]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  31. ↑ S.R.O, PIXMAN. Gentleman Pro - Comenius.cz. www.comenius.cz [online]. [cit. 2020-11-30]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Michal_Voráček&oldid=20881270“