Michal Voráček

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dr. Ing. Michal Voráček, CSc.
Narození26. října 1958 (65 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnostčeská
Alma materVysoká škola ekonomická v Praze
Povolánípodnikatel
ChoťMichaela Jílková (manželství 2014–2017)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Michal Voráček (* 26. října 1958 Praha) je český mediální magnát, podnikatel, mecenáš a poradce. Je považovaný za jednoho ze zakladatelů československého a českého mediálního trhu,[1][2][3][4] na nějž v 90. letech[5] podle svého tvrzení uvedl řadu inovací, např. první barevné noviny.[6][1] Prostřednictvím společnosti Blueberg Media je stoprocentním vlastníkem slovenské zpravodajské televize TA3.[7] Spolu s Ivem Valentou vlastní společnost Our Media, která kontroluje některé regionální televize a zpravodajský server Parlamentní listy, na Slovensku pak vydával například deník Pravda. Některými zdroji je označován za spoluvlastníka proruských dezinformačních webů a médií, ačkoliv sám toto označení odmítá.[8][9][10][11][12] Má také blízký vztah ke kanceláři prezidenta Miloše Zemana.[13]

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Studium[editovat | editovat zdroj]

V letech 1973 až 1977 absolvoval gymnázium Nad Štolou v Praze. V roce 1982 vystudoval Vysokou školu ekonomickou (VŠE) v Praze, obor ekonomika zahraničního obchodu.[14] Poté pracoval například v PZO Artia nebo v Hospodářských novinách jako novinář. Působil také na katedře zahraničního obchodu VŠE, kde v roce 1987 ukončil aspiranturu na VŠE a získal titul kandidáta věd.[15]

Pracovní kariéra[editovat | editovat zdroj]

Na konci roku 1989 založil s Michaelem Ringierem[1] první československý mediální podnik se západní účastí, podnikatelský týdeník Profit, a v podmínkách počínajícího volného trhu jej rychle přivedl k ziskovosti.[2] Dle Voráčkova tvrzení tehdy šlo o vůbec první barevné noviny v Československu.[16] V roce 1991 spoluzakládal a vedl mediální společnost Ringier, která v roce 1993 uvedla na trh deník Blesk[6] a ovládala řadu dalších médií, např. Lidové noviny, Expres, Týden, Reflex, ABC nebo Chatař a chalupář, čímž držela více než třetinu českého mediálního trhu.[17][18] Při řízení této společnosti uvedl na český mediální trh řadu inovací, např. audiotext, televizní reklamy na noviny nebo vkládané suplementy.[zdroj?] Postavil také První novinovou společnost pro distribuci tisku a převedl ji do rukou vydavatelů.[19][1]

Po odchodu z Ringieru působil v řadě mediálních projektů, např. TV Nova, TV Prima, Ostravské tiskárny nebo agentuře Médea, i jinde (Český mobil, Beseda Holding). Stál také u koupě fotbalové AC Sparty Praha, které byl desetiletí viceprezidentem, a následně i u jejího prodeje do rukou Daniela Křetínského.[20][21]

S Ivem Valentou spoluvlastní mediální skupinu Our Media, do níž patří portály Parlamentní listy nebo Krajské listy, označované za dezinformační a propagandistické;[12] jsou také známy obtížnou rozlišitelností redakčního obsahu od obsahu třetích stran, např. inzerentů nebo politických stran (např. KSČM).[11][22] Dále Our Media provozuje např. regionální televize Praha TV,[23] Brno TV1 a Regionální Televize CZ nebo nakladatelství Olympia.[24] V roce 2018 se postavil do čela skupinou nově koupeného slovenského deníku Pravda, kde se staral především o rozšíření jeho webové a multimediální sekce.[25][26] Skrze společnost E-Centrum provozuje poradenskou činnost v oblasti public relations a v marketingu.[17] Skrze tuto společnost také vlastní a spravuje řadu nemovitostí zejména v Praze a podíly v dalších firmách, např. podíl 19,4 % v Elton hodinářské, výrobci hodinek PRIM.[27]

Od roku 2013, kdy se stal prezidentem Miloš Zeman, má vstupní kartu do prezidentských kanceláří na Pražském hradě, nemusí tak při svých častých schůzkách hlásit účel návštěv, které odmítá komentovat. Prezident také jeho Parlamentním listům poskytuje exkluzivní rozhovory nebo pokrytí jeho zahraničních cest.[13]

Nadace[editovat | editovat zdroj]

Na konci 90. let založil Nadaci pro obnovu a rozvoj,[28] kterou sám provozuje i výhradně financuje.[29][30] Nadace podporuje handicapované děti a rozvoj pražské městské části Klánovic, včetně kultivace veřejného prostoru a podpory spolkového života.[31]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

V roce 2014 se po delším vztahu oženil s Michaelou Jílkovou, manželství však v roce 2017 skončilo rozvodem.[32][33] V roce 2020 získal ocenění Gentleman Pro od společnosti Comenius.[34] Je čestným občanem městské části Praha - Klánovice "za dlouhodobou mecenášskou podporu městské části".[35][36]

Odkazy[37][38][editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d ČERNÝ, Karel. V médiích nebylo a není jednoduchých projektů, říká mediální guru Michal Voráček. iLuxus.cz [online]. 20.3.2012 [cit. 7.5.2020]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b FREFEL, Astrid. Ringier macht Profit in der ČSFR. Tagesanzeiger. 24.5.1991, s. 11. 
  3. ↑ STUDER, Margaret. Ringier presses ahead in Eastern Europe to grab a slice of the publishing market. Wall Street Journal. 11.5.1994, s. 4. 
  4. ↑ Michal Voráček: Muž, který byl u všeho [online]. A11 [cit. 2021-12-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-01-25. 
  5. ↑ BUREŠ, Ivan. Firemní strategie v marketingu. 1. vydání. vyd. Praha: Management Press, 1998. ISBN 80-85943-65-4. S. 107, 108. 
  6. ↑ a b BOŠNAKOV, Petr. Michal Voráček: Konkurence se nebojím, jdu na bodák. Playboy. Roč. 2018, čís. 07/2018, s. 28–32. 
  7. ↑ Voráčkova Blueberg Media koupila slovenskou zpravodajskou televizi TA3 [online]. Mediář [cit. 2022-01-26]. Dostupné online. 
  8. ↑ SYROVÁTKA, Tomáš. Žebříček Čechů, kteří slouží Putinovi: Michal Voráček. neovlivni.cz [online]. 2015-05-10 [cit. 2021-04-05]. Dostupné online. 
  9. ↑ Parlamentním listům buďme vděční, jsou barometrem společnosti, říká jejich spolumajitel. HlídacíPes.org [online]. 2019-06-15 [cit. 2021-04-05]. Dostupné online. 
  10. ↑ Deník Pravda koupila česká Our Media. E15.cz [online]. [cit. 2021-04-06]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b PRCHAL, Lukáš. Komunisté platí vydavateli Parlamentních listů za rozhovory s kandidáty. Vypadají jako běžné články. Deník N [online]. 2020-09-03 [cit. 2021-10-15]. Dostupné online. 
  12. ↑ a b FOJTŮ, Martina. Výzkum: Prokremelská propaganda využívá nekalé novinářské praktiky. em.muni.cz [online]. [cit. 2022-04-22]. Dostupné online. 
  13. ↑ a b POKORNÁ, Zdislava. Spolumajitel Parlamentních listů i šéf Slavie mají vstupní kartu do hradních kanceláří. Policii nemusí hlásit, za kým jdou. Deník N [online]. 2022-04-07 [cit. 2022-04-22]. Dostupné online. 
  14. ↑ Významní absolventi [online]. [cit. 2017-07-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-07-08. 
  15. ↑ Vysoká škola ekonomická [online]. Vysoká škola ekonomická [cit. 2017-11-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-07-08. 
  16. ↑ P. NOVOTNÝ, Pavel. Památník starých časů. HROT. 7.12.2020, čís. 31, s. 18–22. 
  17. ↑ a b Nepracuji pro peníze, ale pro úspěch. Euro.cz. 2012-05-31. Dostupné online [cit. 2017-06-29]. 
  18. ↑ KOLEKTIF1. Dotazník pro Michala Voráčka - Informační válka. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  19. ↑ NOVOTNÝ, Jiří. Reforma distribuce tisku pomůže čtenářům i vydavatelům. Právo. 25.3.1996, čís. 25/3, s. 5. 
  20. ↑ FILÍPEK, Štěpán. TO 10. Hattrick. 2005, roč. VII, čís. červenec. 
  21. ↑ PAVLIS, Zdeněk. Nový letenský viceprezident Voráček Spartu kupoval. Večerník Praha. 27.7.2002, s. 12. 
  22. ↑ PRCHAL, Lukáš. Komunisté platí vydavateli Parlamentních listů za rozhovory s kandidáty. Vypadají jako běžné články. Deník N [online]. 2020-09-03 [cit. 2021-04-06]. Dostupné online. 
  23. ↑ Vydavatel Parlamentních listů má zájem o Praha TV | MediaGuru. www.mediaguru.cz [online]. [cit. 2017-06-29]. Dostupné online. 
  24. ↑ KUBÁTOVÁ, Zuzana. Ivo Valenta: Pokud zůstanu v politice, prodám Parlamentní listy. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2019-11-30 [cit. 2021-04-06]. Dostupné online. 
  25. ↑ SLIŠKOVÁ, Nora. Michal Voráček: Chceme z Pravdy urobiť ešte silnejší produkt. Pravda. 7.4.2018. Dostupné online. 
  26. ↑ BŘEŠŤAN, Robert. Parlamentní listy už na prodej nejsou. Krize je šance, říká Valenta a plánuje mediální expanzi. Hlídací pes [online]. 25.3.2020 [cit. 2020-03-25]. Dostupné online. 
  27. ↑ Veřejný rejstřík a Sbírka listin - Ministerstvo spravedlnosti České republiky. or.justice.cz [online]. [cit. 2017-11-07]. Dostupné online. 
  28. ↑ Nadace pro obnovu a rozvoj, Praha IČO 26212579 - Obchodní rejstřík firem. kurzy.cz [online]. [cit. 2017-11-30]. Dostupné online. 
  29. ↑ Michal Voráček - Czech & Slovak Leaders. Czech & Slovak Leaders. 2017-11-28. Dostupné online [cit. 2017-11-30]. (anglicky) 
  30. ↑ ŠIMONKOVÁ, Aneta. Michal Voráček: Motivací je pro mě úspěch. TOPCLASS. 18.3.2019, roč. XIX., čís. 02, s. 106–107. 
  31. ↑ KAZDOVÁ, Zita. Pomocnou ruku najdeš na svém rameni. Klánovický zpravodaj. Prosinec 2020, roč. XXIX., čís. 12/2020, s. 12–13. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-15.  Archivováno 15. 3. 2021 na Wayback Machine.
  32. ↑ Rozvod ve velkém stylu: Manžel nechal Jílkové vilu za 150 MILIONŮ! Co si odnáší on?. Extra.cz [online]. [cit. 2021-04-05]. Dostupné online. 
  33. ↑ Rozvod Jílkové: Manžel jí daroval vilu za 150 milionů, sám odešel jen s aktovkou!. Expres.cz [online]. 2017-11-27 [cit. 2021-04-05]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  34. ↑ S.R.O, PIXMAN. Gentleman Pro - Comenius.cz. www.comenius.cz [online]. [cit. 2020-11-30]. Dostupné online. 
  35. ↑ PAŠEK, Patrik. Klánovice poprvé rozdávaly čestná občanství, získal ho i Michal Voráček. PrahaIN.cz [online]. 23.3.2022 [cit. 23.3.2022]. Dostupné online. 
  36. ↑ Čestná občanství a ceny MČ. www.praha-klanovice.cz [online]. [cit. 23.3.2022]. Dostupné online. 
  37. ↑ BRODSKÝ, Marek. Na výlet? Do Prahy! Metropoli poznalo už 1500 kamenických dětí. Náš Region [online]. A11 s.r.o, 2022-12-15 [cit. 2023-02-02]. Dostupné online. 
  38. ↑ BRODSKÝ, Marek. Média mne pořád táhnou. Je to vášeň. CEO Magazín [online]. A11, 2022-12-15 [cit. 2023-02-02]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Michal_Voráček&oldid=23619440“