Severní slovinština: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m robot přidal: an:Idioma eslovincio |
m + severní slovinština |
||
| Řádek 23: | Řádek 23: | ||
'''Slovinčtina''' neboli '''pomořská slovinština''' je mrtvý jazyk z větve [[Západoslovanské jazyky|západoslovanských jazyků]]. Používali ji [[Pomořanští Slovinci]]. Považuje se velmi často za nářečí [[Kašubština|kašubštiny]], [[Pomořanština|pomořanštiny]] nebo [[Polština|polštiny]]. Vymřela s přesuny obyvatelstva po skončení [[Druhá světová válka|2. světové války]]. |
'''Slovinčtina''' neboli '''pomořská slovinština''' je mrtvý jazyk z větve [[Západoslovanské jazyky|západoslovanských jazyků]]. Používali ji [[Pomořanští Slovinci]]. Považuje se velmi často za nářečí [[Kašubština|kašubštiny]], [[Pomořanština|pomořanštiny]] nebo [[Polština|polštiny]]. Vymřela s přesuny obyvatelstva po skončení [[Druhá světová válka|2. světové války]]. |
||
Pomořanští Slovinci v polovině [[19. století]] žili v několika vesnicích u [[Gardno|Gardna]] a [[Łebsko|Lebska]]. Studiu slovinčtiny se významně věnoval ruský vědec [[Aleksander Hilferding|A. Hilferding]], který do této oblasti v roce [[1856]] podnikl expedici a roku [[1862]] o Pomořanských Slovincích napsal knihu. Podle jeho údajů byla tehdy severoslovinská území přímo spojená s kašubskými územími. |
Pomořanští Slovinci v polovině [[19. století]] žili v několika vesnicích u [[Gardno|Gardna]] a [[Łebsko|Lebska]]. Studiu slovinčtiny se významně věnoval ruský vědec [[Aleksander Hilferding|A. Hilferding]], který do této oblasti v roce [[1856]] podnikl expedici a roku [[1862]] o Pomořanských Slovincích napsal knihu. Podle jeho údajů byla tehdy severoslovinská území přímo spojená s kašubskými územími. Jazyk je též označován jako severní slovinština<ref>http://www.moraviamagna.cz/jazyk/j_prasl1.htm</ref> |
||
=== Reference === |
|||
<references/> |
|||
{{Slovanské jazyky}} |
{{Slovanské jazyky}} |
||
Verze z 6. 6. 2010, 11:47
Slovinčtina neboli pomořská slovinština je mrtvý jazyk z větve západoslovanských jazyků. Používali ji Pomořanští Slovinci. Považuje se velmi často za nářečí kašubštiny, pomořanštiny nebo polštiny. Vymřela s přesuny obyvatelstva po skončení 2. světové války.
Pomořanští Slovinci v polovině 19. století žili v několika vesnicích u Gardna a Lebska. Studiu slovinčtiny se významně věnoval ruský vědec A. Hilferding, který do této oblasti v roce 1856 podnikl expedici a roku 1862 o Pomořanských Slovincích napsal knihu. Podle jeho údajů byla tehdy severoslovinská území přímo spojená s kašubskými územími. Jazyk je též označován jako severní slovinština[1]