Richard Simon: Porovnání verzí
-duplicita |
typografie |
||
Řádek 4: | Řádek 4: | ||
== Život a působení == |
== Život a působení == |
||
Narodil se ve zbožné rodině v Dieppe v [[Normandie|Normandii]], kde navštěvoval oratoriánskou kolej a díky podpoře mohl studovat teologii v Paříži. Tam se také začal zajímat o hebrejštinu a další orientální jazyky. V roce 1662 vstoupil do tamního oratoria a učil filosofii na řádové koleji v Juilly u Paříže a roku 1670 byl vysvěcen na kněze. V letech |
Narodil se ve zbožné rodině v Dieppe v [[Normandie|Normandii]], kde navštěvoval oratoriánskou kolej a díky podpoře mohl studovat teologii v Paříži. Tam se také začal zajímat o hebrejštinu a další orientální jazyky. V roce 1662 vstoupil do tamního oratoria a učil filosofii na řádové koleji v Juilly u Paříže a roku 1670 byl vysvěcen na kněze. V letech 1663–1678 byl pověřen katalogizací orientálních rukopisů v bohaté řádové knihovně. Měl k dispozici i královskou knihovnu a spolupracoval s pařížskými rabíny, roku 1670 publikoval protest na obranu Židů v [[Mety|Metách]] proti obvinění z rituální vraždy. Svými ostrými kritikami však vyvolal i nepřátelství [[jansenisté|jansenistů]], zejména Arnaulda. |
||
Roku 1678 chtěl publikovat své |
Roku 1678 chtěl publikovat své „Kritické dějiny Starého zákona“, ale ač knihu schválila pařížská univerzita, dvorní kazatel [[Jacques-Bénigne Bossuet]] prosadil zabavení a zničení celého nákladu 1300 výtisků. Vydání z nedbalého opisu vyšlo proti Simonově vůli v [[Amsterdam]]u u [[Elzevier]]a, bylo přeloženo do latiny (1681) a angličtiny (1682) a vzbudilo mimořádný zájem: četl je mimo jiné [[John Locke]], [[Isaac Newton]], [[John Dryden]] a Simona kritizoval například [[Samuel Clarke]]. Simon musel opustit oratorium a když i jeho snaha o dohodu s Bossuetem ztroskotala, působil jako farář v Bolleville a pak se vrátil do rodného Dieppe, kde také zemřel. |
||
V roce 1689 vydal |
V roce 1689 vydal „Kritické dějiny Nového zákona“ a o rok později „Kritické dějiny překladů Nového zákona“ a 1693 „Kritické dějiny komentářů k Novému zákonu“. Jeho knihy vyvolaly bouřlivou polemiku, na niž Simon odpověděl knihou „Odpovědi“ (1696). Roku 1702 vydal v Trévoux vlastní překlad Nového zákona, který opět narazil na odpor Bossuetův. |
||
== Odezvy a vliv == |
== Odezvy a vliv == |
||
Simon mohl navázat na jisté pochybnosti o Mojžíšově autorství prvních knih bible, na kritiku masoretské hebrejské bible u Louise Cappela nebo na oratoriána Jeana Morina, ostře však polemizoval se skepsí [[Baruch Spinoza|B. Spinozy]]. Při studiu rukopisů Starého zákona narazil na množství odchylek a |
Simon mohl navázat na jisté pochybnosti o Mojžíšově autorství prvních knih bible, na kritiku masoretské hebrejské bible u Louise Cappela nebo na oratoriána Jeana Morina, ostře však polemizoval se skepsí [[Baruch Spinoza|B. Spinozy]]. Při studiu rukopisů Starého zákona narazil na množství odchylek a – v návaznosti na poznámky v komentářích [[Abraham ibn Ezra|Abrahama ibn Ezry]] – ukázal, že autorem prvních knih [[Tóra|Tóry]] nemohl být Mojžíš. Z odchylek různých rukopisů však neodvodil – jako Spinoza – pochybnost o bibli vůbec, ale dospěl k názoru, že na samotný text se nelze spolehnout, nýbrž že byl a je závislý na tradici jeho výkladu. Tak punktování hebrejského textu, které zabránilo dalším omylům, vzniklo až v 6. století na základě rabínské výkladové tradice. Boží inspiraci bible tak nelze přisoudit jen zachovanému textu, neboť vlastně pokračuje ve výkladové tradici. |
||
Tento postoj ovšem narazil na několika stranách. Katolíci i |
Tento postoj ovšem narazil na několika stranách. Katolíci i protestanti se obávali, že Simon zpochybňuje autoritu bible, i když naopak hájil její inspiraci. Katolíky podráždila Simonova kritika Církevních otců, kdežto protestantům vadilo, že Simon vyvrací reformační princip ''[[sola scriptura]]'' a obhajuje katolické učení o Písmu a tradici. Skutečný význam Simonův tak objevili až biblisté 19. a 20. století, takže je pokládán za otce biblické kritiky.<ref>[http://www.1902encyclopedia.com/S/SIM/richard-simon.html Článek v Britannica 1902]</ref> |
||
== Odkazy == |
== Odkazy == |
Verze z 3. 5. 2021, 23:59
Richard Simon | |
---|---|
Narození | 13. května 1638 Dieppe |
Úmrtí | 11. dubna 1712 (ve věku 73 let) Dieppe |
Alma mater | Juillijská kolej |
Povolání | kněz, teolog, překladatel, exegeta, literární kritik a překladatel Bible |
Nábož. vyznání | katolická církev |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Richard Simon [rišár simon] (13. května 1638 Dieppe – 11. dubna 1712) byl francouzský katolický kněz, oratorián, hebraista a orientalista, který se zabýval původem a autorstvím biblických knih. Bývá považován za zakladatele biblické kritiky.
Život a působení
Narodil se ve zbožné rodině v Dieppe v Normandii, kde navštěvoval oratoriánskou kolej a díky podpoře mohl studovat teologii v Paříži. Tam se také začal zajímat o hebrejštinu a další orientální jazyky. V roce 1662 vstoupil do tamního oratoria a učil filosofii na řádové koleji v Juilly u Paříže a roku 1670 byl vysvěcen na kněze. V letech 1663–1678 byl pověřen katalogizací orientálních rukopisů v bohaté řádové knihovně. Měl k dispozici i královskou knihovnu a spolupracoval s pařížskými rabíny, roku 1670 publikoval protest na obranu Židů v Metách proti obvinění z rituální vraždy. Svými ostrými kritikami však vyvolal i nepřátelství jansenistů, zejména Arnaulda.
Roku 1678 chtěl publikovat své „Kritické dějiny Starého zákona“, ale ač knihu schválila pařížská univerzita, dvorní kazatel Jacques-Bénigne Bossuet prosadil zabavení a zničení celého nákladu 1300 výtisků. Vydání z nedbalého opisu vyšlo proti Simonově vůli v Amsterdamu u Elzeviera, bylo přeloženo do latiny (1681) a angličtiny (1682) a vzbudilo mimořádný zájem: četl je mimo jiné John Locke, Isaac Newton, John Dryden a Simona kritizoval například Samuel Clarke. Simon musel opustit oratorium a když i jeho snaha o dohodu s Bossuetem ztroskotala, působil jako farář v Bolleville a pak se vrátil do rodného Dieppe, kde také zemřel.
V roce 1689 vydal „Kritické dějiny Nového zákona“ a o rok později „Kritické dějiny překladů Nového zákona“ a 1693 „Kritické dějiny komentářů k Novému zákonu“. Jeho knihy vyvolaly bouřlivou polemiku, na niž Simon odpověděl knihou „Odpovědi“ (1696). Roku 1702 vydal v Trévoux vlastní překlad Nového zákona, který opět narazil na odpor Bossuetův.
Odezvy a vliv
Simon mohl navázat na jisté pochybnosti o Mojžíšově autorství prvních knih bible, na kritiku masoretské hebrejské bible u Louise Cappela nebo na oratoriána Jeana Morina, ostře však polemizoval se skepsí B. Spinozy. Při studiu rukopisů Starého zákona narazil na množství odchylek a – v návaznosti na poznámky v komentářích Abrahama ibn Ezry – ukázal, že autorem prvních knih Tóry nemohl být Mojžíš. Z odchylek různých rukopisů však neodvodil – jako Spinoza – pochybnost o bibli vůbec, ale dospěl k názoru, že na samotný text se nelze spolehnout, nýbrž že byl a je závislý na tradici jeho výkladu. Tak punktování hebrejského textu, které zabránilo dalším omylům, vzniklo až v 6. století na základě rabínské výkladové tradice. Boží inspiraci bible tak nelze přisoudit jen zachovanému textu, neboť vlastně pokračuje ve výkladové tradici.
Tento postoj ovšem narazil na několika stranách. Katolíci i protestanti se obávali, že Simon zpochybňuje autoritu bible, i když naopak hájil její inspiraci. Katolíky podráždila Simonova kritika Církevních otců, kdežto protestantům vadilo, že Simon vyvrací reformační princip sola scriptura a obhajuje katolické učení o Písmu a tradici. Skutečný význam Simonův tak objevili až biblisté 19. a 20. století, takže je pokládán za otce biblické kritiky.[1]
Odkazy
Reference
Literatura
- Ottův slovník naučný, heslo Simon, Richard. Sv. 23, str. 184
- Thiollet, Jean-Pierre, "Richard Simon" in Je m'appelle Byblos,H & D, 2005, str.244-247. ISBN 2-914-266-04-9
Související články
Externí odkazy
- (anglicky) R. Simon, A Critical History of the Old Testament (1682)
- (anglicky) Článek v Jewish Encyclopedia
- (francouzsky) R. Simon, Histoire critique du Nouveau Testament (1689)
- (francouzsky) Životopis a bibliografie