Juliette Gréco: Porovnání verzí

Juliette Gréco
Juliette Gréco
	Juliette Gréco (2006)
Narození	7. února 1927; Montpellier
Úmrtí	23. září 2020 (ve věku 93 let); Ramatuelle
Místo pohřbení	Hřbitov Montparnasse
Povolání	herečka, zpěvačka, filmová herečka a šansoniérka
Ocenění	komandér Řádu čestné legie (2012); velkodůstojník Národního řádu za zásluhy (2015); komandér Řádu umění a literatury (2016)
Choť	Philippe Lemaire (1953–1956); Michel Piccoli (1966–1977); Gérard Jouannest (1989–2018)
Děti	Laurence Lemaire
Příbuzní	Charlotte Gréco (sourozenec)
Web	www.juliettegreco.fr
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 23. 9. 2020, 20:57

Juliette Gréco (7. února 1927, Montpellier – 23. září 2020 Ramatuelle) byla francouzská zpěvačka, herečka a šansoniérka.

Životopis

Otec Juliette Gréco byl policejní komisař původem z Korsiky, matka pocházela z Bordeaux. Rodiče se rozvedli a Juliette a její starší sestru Charlotte vychovávali prarodiče z matčiny strany v Bordeaux až do roku 1933, kdy je matka odvezla do Paříže. Za války se s nimi uchýlila do Dordogne, kde pracovala v odboji a byla v roce 1943 zatčena. Obě sestry se vrátily do Paříže, ale byly rovněž zadrženy a uvězněny ve věznici ve Fresnes. Matka a sestra Charlotte byly deportovány do Ravensbrücku, odkud se vrátily až po válce. Juliette byla kvůli nízkému věku z Fresnes propuštěna a ocitla se sama a bez prostředků uprostřed Paříže, kde znala jedinou osobu, přítelkyni své matky a svoji profesorku francouzštiny Helene Duc. Helene se jí ujala a ubytovala ji ve svém penzionu blízko Saint-Germain-des-Prés, kde Juliette navštěvovala herecké kurzy, hrála v několika divadelních hrách a pracovala pro rozhlasový pořad věnovaný poezii. Brzy navázala mnohá přátelství s mladými umělci a intelektuály z levého břehu Seiny, mezi jinými s Borisem Vianem a Jeanem-Paulem Sartrem a stala se múzou existencialistů z Saint-Germain-des-Prés. V jednom z barů na levém břehu Le Tabou zahájila svoji kariéru zpěvačky.

V roce 1949 již měla bohatý repertoár písní zejména od Borise Viana a Jeana-Paula Sartra, zúčastnila se znovuotevření kabaretu Boef sur le toit (Býk na střeše). V té době potkala Milese Davise, do kterého se zamilovala. Chtěli se vzít, ale v té době bylo manželství mezi černými a bílými v mnoha amerických státech považováno za nelegální, Miles Davis nechtěl Juliette vystavovat útrapám bílé Evropanky provdané v USA za černocha, ona se nechtěla vzdát své kariéry ve Francii, takže se nakonec rozešli.

V roce 1951 dostala cenu SACEM za píseň Je hais les dimanches (Nenávidím neděle). V roce 1954 poprvé zpívala v pařížské Olympii. Při natáčení filmu Quand tu liras cette lettre (Až budeš číst ten dopis) potkala komika Philippa Lemaira, v roce 1953 se vzali, narodila se jim dcera Laurence-Marie a v roce 1956 se rozvedli. Juliette odjela do New Yorku , kde vzbudila nadšení svými interpretacemi písní slavných francouzských autorů. Později se v Hollywoodu při natáčení filmu Henryho Kinga Le soleil se leve aussi (Slunce také vychází) seznámila s s producentem Darrylem Zanuckem, jejich milostný poměr však skončil v roce 1960 stejně jako krátká hollywoodská kariéra Juliette Gréco.

Od roku 1960 pokračovala Juliette ve své kariéře zpěvačky, kterou již neopustila. V roce 1965 potkala svého pozdějšího manžela herce Michela Piccoliho, vzali se v roce 1966, v roce 1977 se rozvedli.

V roce 1984 dostává řád Rytíř čestné legie, v roce 2007 ocenění celoživotního díla „Victoire d´honneur“, ještě v roce 2012, v 85 letech vydává album písní oslavujících Paříž a z rukou starosty Paříže Bertranda Delanoe přijímá Velkou stříbrnou medaili města Paříže . Delanoe při té příležitosti řekl: „Nastal čas, aby jí její město poděkovalo. Juliette Gréco, to je Pařížanka dneška i Pařížanka ztělesňující nikdy nepomíjející slavné časy Paříže minulé.“ Zpěvačka, která často reprezentovala Francii a Paříž v zahraničí, odpověděla : „Nenarodila jsem se v Paříži, ale v Montpellier. Na svět jsem však přišla tady. “

V dubnu 2012 vystoupila na koncertě před vyprodaným hledištěm divadla ve Stuttgartu, doprovázená svým pianistou a zároveň manželem Gérardem Jouannestem a dočkala se „standing ovation “ nadšeného publika.

Dne 24. dubna 2015 zahájila avizované roční turné na rozloučenou nazvané„Merci“, hned první koncert však musela předčasně ukončit kvůli nevolnosti.

Autobiografie

1982 Jujube (vydáno ve Francii), Stock

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Juliette Gréco na francouzské Wikipedii.

Literatura

Boggio, Philippe. Boris Vian (pp. 152–154)
Davis, Miles, Miles (pp. 126–127)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Juliette Gréco na Wikimedia Commons

(česky)

Stránky České televize

(anglicky)

Juliette Gréco on Europopmusic.eu (English)
Biography of Juliette Gréco

(francouzsky)

Singing the Praises of Juliette Greco (TCM Movie Morlocks)^{[nedostupný zdroj]}

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 {{Infobox - osoba}}
-'''Juliette Gréco''' (* [[7. únor]]a [[1927]], [[Montpellier]] - 23. září 2020) byla francouzská [[Zpěvák|zpěvačka]], [[Herec|herečka]] a [[šansoniér]]ka.
+'''Juliette Gréco''' ([[7. únor]]a [[1927]], [[Montpellier]] – [[23. září]] [[2020]] [[Ramatuelle]]) byla francouzská [[Zpěvák|zpěvačka]], [[Herec|herečka]] a [[šansoniér]]ka.
 == Životopis ==
-Otec Juliette Gréco byl policejní komisař původem z [[Korsika|Korsiky]], matka pocházela z [[Bordeaux]]. Rodiče se rozvedli a Juliette a její starší sestru Charlotte vychovávali prarodiče z matčiny strany v Bordeaux až do roku 1933, kdy je matka odvezla do Paříže. Za války se s nimi uchýlila do Dordogne, kde pracovala v odboji a byla v roce 1943 zatčena. Obě sestry se vrátily do Paříže, ale byly rovněž zadrženy a uvězněny ve věznici ve [[Fresnes (Val-de-Marne)|Fresnes]]. Matka a sestra Charlotte byly deportovány do [[Koncentrační tábor Ravensbrück|Ravensbrücku]], odkud se vrátily až po válce. Juliette byla kvůli nízkému věku z Fresnes propuštěna a ocitla se sama a bez prostředků uprostřed Paříže, kde znala jedinou osobu, přítelkyni své matky a svoji profesorku francouzštiny Helene Duc. Helene se jí ujala a ubytovala ji ve svém penzionu blízko [[Saint-Germain-des-Prés (stanice metra v Paříži)|Saint-Germain-des-Prés]], kde Juliette navštěvovala herecké kurzy, hrála v několika divadelních hrách a pracovala pro rozhlasový pořad věnovaný poezii. Brzy navázala mnohá přátelství s mladými umělci a intelektuály z [[Rive gauche|levého břehu]] Seiny, mezi jinými s [[Boris Vian|Borisem Vianem]] a [[Jean-Paul Sartre|Jeanem -Paulem Sartrem]] a stala se múzou [[Existencialismus|existencialistů]] z Saint-Germain-des-Prés. V jednom z barů na levém břehu ''Le Tabou'' zahájila svoji kariéru zpěvačky.
+Otec Juliette Gréco byl policejní komisař původem z [[Korsika|Korsiky]], matka pocházela z [[Bordeaux]]. Rodiče se rozvedli a Juliette a její starší sestru Charlotte vychovávali prarodiče z matčiny strany v Bordeaux až do roku 1933, kdy je matka odvezla do Paříže. Za války se s nimi uchýlila do Dordogne, kde pracovala v odboji a byla v roce 1943 zatčena. Obě sestry se vrátily do Paříže, ale byly rovněž zadrženy a uvězněny ve věznici ve [[Fresnes (Val-de-Marne)|Fresnes]]. Matka a sestra Charlotte byly deportovány do [[Koncentrační tábor Ravensbrück|Ravensbrücku]], odkud se vrátily až po válce. Juliette byla kvůli nízkému věku z Fresnes propuštěna a ocitla se sama a bez prostředků uprostřed Paříže, kde znala jedinou osobu, přítelkyni své matky a svoji profesorku francouzštiny Helene Duc. Helene se jí ujala a ubytovala ji ve svém penzionu blízko [[Saint-Germain-des-Prés (stanice metra v Paříži)|Saint-Germain-des-Prés]], kde Juliette navštěvovala herecké kurzy, hrála v několika divadelních hrách a pracovala pro rozhlasový pořad věnovaný poezii. Brzy navázala mnohá přátelství s mladými umělci a intelektuály z [[Rive gauche|levého břehu]] Seiny, mezi jinými s [[Boris Vian|Borisem Vianem]] a [[Jean-Paul Sartre|Jeanem-Paulem Sartrem]] a stala se múzou [[Existencialismus|existencialistů]] z Saint-Germain-des-Prés. V jednom z barů na levém břehu ''Le Tabou'' zahájila svoji kariéru zpěvačky.
-V roce 1949 již měla bohatý repertoár písní zejména od Borise Viana a Jeana-Paula Sartra, zúčastnila se znovuotevření kabaretu ''Boef sur le toit'' ( Býk na střeše ). V té době potkala [[Miles Davis|Milese Davise]], do kterého se zamilovala. Chtěli se vzít, ale v té době bylo manželství mezi černými a bílými v mnoha amerických státech považováno za nelegální, Miles Davis nechtěl Juliette vystavovat útrapám bílé Evropanky provdané v USA za černocha, ona se nechtěla vzdát své kariéry ve Francii, takže se nakonec rozešli.
+V roce 1949 již měla bohatý repertoár písní zejména od Borise Viana a Jeana-Paula Sartra, zúčastnila se znovuotevření kabaretu ''Boef sur le toit'' (Býk na střeše). V té době potkala [[Miles Davis|Milese Davise]], do kterého se zamilovala. Chtěli se vzít, ale v té době bylo manželství mezi černými a bílými v mnoha amerických státech považováno za nelegální, Miles Davis nechtěl Juliette vystavovat útrapám bílé Evropanky provdané v USA za černocha, ona se nechtěla vzdát své kariéry ve Francii, takže se nakonec rozešli.
-V roce 1951 dostala cenu [[SACEM]] za píseň ''Je hais les dimanches ('' Nenávidím neděle). V roce 1954 poprvé zpívala v [[Olympia (Paříž)|pařížské Olympii]]. Při natáčení filmu ''Quand tu liras cette lettre'' ( Až budeš číst ten dopis) potkala komika [[Philippe Lemaire|Philippa Lemaira]], v roce 1953 se vzali, narodila se jim dcera Laurence-Marie a v roce 1956 se rozvedli. Juliette odjela do New Yorku , kde vzbudila nadšení svými interpretacemi písní slavných francouzských autorů. Později se v Hollywoodu při natáčení filmu [[Henry King|Henryho Kinga]] Le soleil se leve ''aussi'' ( Slunce také vychází) seznámila s s producentem [[Darryl Zanuck|Darrylem Zanuckem]], jejich milostný poměr však skončil v roce 1960 stejně jako krátká hollywoodská kariéra Juliette Gréco.
+V roce 1951 dostala cenu [[SACEM]] za píseň ''Je hais les dimanches'' (Nenávidím neděle). V roce 1954 poprvé zpívala v [[Olympia (Paříž)|pařížské Olympii]]. Při natáčení filmu ''Quand tu liras cette lettre'' (Až budeš číst ten dopis) potkala komika [[Philippe Lemaire|Philippa Lemaira]], v roce 1953 se vzali, narodila se jim dcera Laurence-Marie a v roce 1956 se rozvedli. Juliette odjela do New Yorku , kde vzbudila nadšení svými interpretacemi písní slavných francouzských autorů. Později se v Hollywoodu při natáčení filmu [[Henry King|Henryho Kinga]] Le soleil se leve ''aussi'' (Slunce také vychází) seznámila s s producentem [[Darryl Zanuck|Darrylem Zanuckem]], jejich milostný poměr však skončil v roce 1960 stejně jako krátká hollywoodská kariéra Juliette Gréco.
 Od roku 1960 pokračovala Juliette ve své kariéře zpěvačky, kterou již neopustila. V roce 1965 potkala svého pozdějšího manžela herce [[Michel Piccoli|Michela Piccoliho]], vzali se v roce 1966, v roce 1977 se rozvedli.
-V roce 1984 dostává řád [[Rytíř čestné legie]], v roce 2007 ocenění celoživotního díla ''" Victoire d´honneur"'', ještě v roce 2012, v 85 letech vydává album písní oslavujících Paříž a z rukou starosty Paříže Bertranda Delanoe přijímá Velkou stříbrnou medaili města Paříže . Delanoe při té příležitosti řekl: " Nastal čas, aby jí její město poděkovalo. Juliette Gréco, to je Pařížanka dneška i Pařížanka ztělesňující nikdy nepomíjející slavné časy Paříže minulé." Zpěvačka, která často reprezentovala Francii a Paříž v zahraničí, odpověděla : Nenarodila jsem se v Paříži, ale v Montpellier. Na svět jsem však přišla tady. "
+V roce 1984 dostává řád [[Rytíř čestné legie]], v roce 2007 ocenění celoživotního díla ''„Victoire d´honneur“'', ještě v roce 2012, v 85 letech vydává album písní oslavujících Paříž a z rukou starosty Paříže Bertranda Delanoe přijímá Velkou stříbrnou medaili města Paříže . Delanoe při té příležitosti řekl: „Nastal čas, aby jí její město poděkovalo. Juliette Gréco, to je Pařížanka dneška i Pařížanka ztělesňující nikdy nepomíjející slavné časy Paříže minulé.“ Zpěvačka, která často reprezentovala Francii a Paříž v zahraničí, odpověděla : „Nenarodila jsem se v Paříži, ale v Montpellier. Na svět jsem však přišla tady. “
-V dubnu 2012 vystoupila na koncertě před vyprodaným hledištěm divadla ve [[Stuttgart]]u, doprovázená svým pianistou a zároveň manželem Gérardem Jouannestem a dočkala se " [[standing ovation]] " nadšeného publika.
+V dubnu 2012 vystoupila na koncertě před vyprodaným hledištěm divadla ve [[Stuttgart]]u, doprovázená svým pianistou a zároveň manželem Gérardem Jouannestem a dočkala se „[[standing ovation]] “ nadšeného publika.
-Dne 24. dubna 2015 zahájila avizované roční turné na rozloučenou nazvané " Merci" , hned první koncert však musela předčasně ukončit kvůli nevolnosti.
+Dne 24. dubna 2015 zahájila avizované roční turné na rozloučenou nazvané„Merci“, hned první koncert však musela předčasně ukončit kvůli nevolnosti.
 == Autobiografie ==
@@ Řádek 47: / Řádek 47: @@
 [[Kategorie:Francouzské herečky]]
 [[Kategorie:Francouzské šansoniérky]]
-[[Kategorie:Narození 7. února]]
 [[Kategorie:Narození 1927]]
+[[Kategorie:Narození 7. února]]
 [[Kategorie:Narození v Montpellieru]]
-[[Kategorie:Žijící lidé]]
+[[Kategorie:Úmrtí 2020]]
+[[Kategorie:Úmrtí 23. září]]
 [[Kategorie:Ženy]]