Právní obyčej: Porovnání verzí
→Využívání právních obyčejů: -neověřené (vrátit se zdroji) |
m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{různé významy|tento=pramenu práva|stránka=Obyčej (rozcestník)}} |
{{různé významy|tento=pramenu práva|stránka=Obyčej (rozcestník)}} |
||
'''Právní obyčej''' je nejstarší [[pramen práva]], v současnosti však mají právní obyčeje jen malý význam, když hlavní roli hrají [[právní předpis]]y. Právní obyčeje vznikají spontánně na základě dlouhodobé tradice a obecné akceptace veřejností i státem (resp. společenstvím států), netvoří se tedy cílevědomě, ale dlouhodobě. |
'''Právní obyčej''' je nejstarší [[pramen práva]], v současnosti však mají právní obyčeje jen malý význam, když hlavní roli hrají [[právní předpis]]y. Právní obyčeje vznikají spontánně na základě dlouhodobé tradice a obecné akceptace veřejností i státem (resp. společenstvím států), netvoří se tedy cílevědomě, ale dlouhodobě. |
||
== Charakteristika právních obyčejů == |
== Charakteristika právních obyčejů == |
||
Právní obyčeje se vyznačují dvěma typickými rysy: |
Právní obyčeje se vyznačují dvěma typickými rysy: |
||
# {{cizojazyčně|la|''usus longaevus''}} – jde o zvyk dlouhodobě zažitý a užívaný; |
# {{cizojazyčně|la|''usus longaevus''}} – jde o zvyk dlouhodobě zažitý a užívaný; |
||
# {{cizojazyčně|la|''opinio necessitatis''}} – skutečnost, že jde o zvyk obecně uznávaný, který je i uznán a sankcionován státem (resp. společenstvím států). |
# {{cizojazyčně|la|''opinio necessitatis''}} – skutečnost, že jde o zvyk obecně uznávaný, který je i uznán a sankcionován státem (resp. společenstvím států). |
||
Opakováním činnosti se vytvoří tradice, zvyk a tento je obecně uznáván za správné řešení případu. Nezbytným požadavkem je dostatečná míra určitosti takto oficiálně uznaného zvykového pravidla, protože se však jedná o tzv. „[[nepsané právo]]“, je často naplnění tohoto požadavku sporné. Přestože jde svou podstatou o právo nepsané, vznikaly v průběhu doby nejrůznější soupisy a sbírky právních obyčejů, ať už oficiální či zpravidla spíše soukromé povahy, čímž docházelo k vyšší jistotě a určité rigiditě. Tím se však oslabila hlavní přednost obyčejů – totiž jejich pružnost při výkladu a používání, na druhou stranu se tak zvyšovala míra právní jistoty, jinak typická pro [[psané právo]]. |
Opakováním činnosti se vytvoří tradice, zvyk a tento je obecně uznáván za správné řešení případu. Nezbytným požadavkem je dostatečná míra určitosti takto oficiálně uznaného zvykového pravidla, protože se však jedná o tzv. „[[nepsané právo]]“, je často naplnění tohoto požadavku sporné. Přestože jde svou podstatou o právo nepsané, vznikaly v průběhu doby nejrůznější soupisy a sbírky právních obyčejů, ať už oficiální či zpravidla spíše soukromé povahy, čímž docházelo k vyšší jistotě a určité rigiditě. Tím se však oslabila hlavní přednost obyčejů – totiž jejich pružnost při výkladu a používání, na druhou stranu se tak zvyšovala míra právní jistoty, jinak typická pro [[psané právo]]. |
||
| Řádek 16: | Řádek 16: | ||
== Odkazy == |
== Odkazy == |
||
=== Související články === |
=== Související články === |
||
*[[Zvykové právo]] |
* [[Zvykové právo]] |
||
=== Literatura === |
=== Literatura === |
||
*{{citace monografie|jméno = Viktor |
* {{citace monografie|jméno = Viktor |
||
|příjmení = Knapp |
|příjmení = Knapp |
||
|odkaz na autora = Viktor Knapp |
|odkaz na autora = Viktor Knapp |
||
| Řádek 29: | Řádek 29: | ||
|isbn = 80-7179-028-1 |
|isbn = 80-7179-028-1 |
||
}} |
}} |
||
*{{citace monografie |
* {{citace monografie |
||
|jméno = Aleš |
|jméno = Aleš |
||
|příjmení = Gerloch |
|příjmení = Gerloch |
||
| Řádek 42: | Řádek 42: | ||
|isbn = 978-80-7380-233-2 |
|isbn = 978-80-7380-233-2 |
||
}} |
}} |
||
*{{citace monografie |
* {{citace monografie |
||
|jméno = Jiří |
|jméno = Jiří |
||
|příjmení = Boguszak |
|příjmení = Boguszak |
||
| Řádek 60: | Řádek 60: | ||
|isbn = 80-7357-030-0 |
|isbn = 80-7357-030-0 |
||
}} |
}} |
||
*{{citace monografie |
* {{citace monografie |
||
|jméno = Lubomír |
|jméno = Lubomír |
||
|příjmení = Kubů |
|příjmení = Kubů |
||
| Řádek 79: | Řádek 79: | ||
}} |
}} |
||
===Externí odkazy=== |
=== Externí odkazy === |
||
* {{Otto|heslo=Obyčejové právo}} |
* {{Otto|heslo=Obyčejové právo}} |
||
{{Autoritní data}} |
|||
[[Kategorie:Prameny práva|Obyčej]] |
[[Kategorie:Prameny práva|Obyčej]] |
||
Verze z 4. 10. 2017, 11:46
Právní obyčej je nejstarší pramen práva, v současnosti však mají právní obyčeje jen malý význam, když hlavní roli hrají právní předpisy. Právní obyčeje vznikají spontánně na základě dlouhodobé tradice a obecné akceptace veřejností i státem (resp. společenstvím států), netvoří se tedy cílevědomě, ale dlouhodobě.
Charakteristika právních obyčejů
Právní obyčeje se vyznačují dvěma typickými rysy:
- usus longaevus – jde o zvyk dlouhodobě zažitý a užívaný;
- opinio necessitatis – skutečnost, že jde o zvyk obecně uznávaný, který je i uznán a sankcionován státem (resp. společenstvím států).
Opakováním činnosti se vytvoří tradice, zvyk a tento je obecně uznáván za správné řešení případu. Nezbytným požadavkem je dostatečná míra určitosti takto oficiálně uznaného zvykového pravidla, protože se však jedná o tzv. „nepsané právo“, je často naplnění tohoto požadavku sporné. Přestože jde svou podstatou o právo nepsané, vznikaly v průběhu doby nejrůznější soupisy a sbírky právních obyčejů, ať už oficiální či zpravidla spíše soukromé povahy, čímž docházelo k vyšší jistotě a určité rigiditě. Tím se však oslabila hlavní přednost obyčejů – totiž jejich pružnost při výkladu a používání, na druhou stranu se tak zvyšovala míra právní jistoty, jinak typická pro psané právo.
Využívání právních obyčejů
Obyčejové právo začíná v Evropě ustupovat psanému právu na počátku 19. století, ale v některých částech Evropy až ve 20. století. V soudobém právu se právní obyčeje stále používají ve Velké Británii, v právu islámském a v dalších tradičních právních systémech Asie a Afriky. Právní obyčeje si také podržují velký význam jako prameny práva mezinárodního. V kontinentálním právu ale právní obyčej není pramenem práva (na českém území od r. 1811, na slovenském až od r. 1950).
Odkazy
Související články
Literatura
- KNAPP, Viktor. Teorie práva. Praha: C. H. Beck, 1995. xvi, 247 s. ISBN 80-7179-028-1.
- GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 5. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009. 308 s. ISBN 978-80-7380-233-2. S. 74.
- BOGUSZAK, Jiří; ČAPEK, Jiří; GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 2. vyd. Praha: ASPI, 2004. 347 s. ISBN 80-7357-030-0.
- KUBŮ, Lubomír; HUNGR, Pavel; OSINA, Petr. Teorie práva. Praha: Linde, 2007. 335 s. ISBN 978-80-7201-637-2. S. 55.
Externí odkazy
Encyklopedické heslo Obyčejové právo v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
