La Scala: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
+ portály.
+ infobox, celkové úpravy hesla, fix předložek, přidány fotografie
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox - divadlo
[[Soubor:Milano-scalanotte.jpg|thumb|Budova divadla v nočním osvětlení]]
| název = Teatro alla Scala
'''Teatro alla Scala''', většinou '''La Scala''' /[[Mezinárodní fonetická abeceda|{{IPA|la'skala}}]]/ v [[Milán]]ě, [[Itálie]], je jeden ze světově nejproslulejších [[Operní dům|operních domů]]. Divadlo bylo slavnostně otevřeno [[3. srpen|3. srpna]] [[1778]] pod názvem ''Nuevo Regio Ducal Teatro alla Scala'' [[Antonio Salieri|Salieriho]] operou ''L'Europa riconosciuta''.
| obrázek = TeatroAllaScala002.jpg

| popisek = Divadlo alla Scala
'''Adresa:''' Via Filodrammatici 2, 20121 Milano, Itálie, Provincie Milano
| stát = {{vlajka a název|Itálie}}

| místo = [[Milán]]
'''Kapacita:''' 2 800 diváků
| typ = profesionální divadlo

| zaměření = Opera, činohra, koncerty
'''Architektonický styl:''' Klasicistní architektura
| scény =

| zřizovatel =
'''Architekti:''' Giuseppe Piermarini, Mario Botta
| styl = [[Klasicistní architektura|Klasicismus]]
| architekt = [[Giuseppe Piermarini]][[Mario Botta]]
| doba stavby =
| datum otevření = [[1776]]
| přestavby = [[1838]]
| ředitel =
| umělecký šéf =
| adresa = '''Teatro alla Scala'''<br /> Via Filodrammatici 2<br />20121 Milano
| web = http://www.teatrodiroma.net
| commons = Category:Teatro Argentina
}}
[[Soubor:Milano-scalanotte.jpg|thumb|Budova divadla v&nbsp;nočním osvětlení]]
'''Teatro alla Scala''', většinou '''La Scala''' /[[Mezinárodní fonetická abeceda|{{IPA|la'skala}}]]/ v&nbsp;[[Milán]]ě, [[Itálie]], je jeden ze světově nejproslulejších [[Operní scéna|operních domů]]. Divadlo bylo slavnostně otevřeno [[3. srpen|3. srpna]] [[1778]] pod názvem ''Nuovo Regio Ducal Teatro alla Scala'' [[Antonio Salieri|Salieriho]] operou ''L'Europa riconosciuta''.


== Historie ==
== Historie ==
Původ názvu divadla je komplikovaný. Je odvozen od jména náměstí, na kterém bylo postaveno (''Piazza della Scala''). Samotné náměstí je však pojmenováno podle kostela ''Santa Maria della Scala'', který stál na místě dnešního divadla. Tento kostel nechala v roce 1381 postavit šlechtična Regina della Scala, manželka vládce Milána jménem [[Bernabò Visconti]]. Kostel byl nahrazen divadlem Regio Ducale, které však roku 1776 vyhořelo. Roku 1838 byla provedena [[Rekonstrukce (stavebnictví)|rekonstrukce]] divadla. Roku [[1943]] byla budova těžce poškozena při leteckém útoku. Provoz byl opětovně zahájen 11. května [[1946]].
Původ názvu divadla je komplikovaný. Je odvozen od jména náměstí, na kterém bylo postaveno (''Piazza della Scala''). Samotné náměstí je však pojmenováno podle kostela ''Santa Maria della Scala'', který stál na místě dnešního divadla. Tento kostel nechala v&nbsp;roce [[1381]] postavit šlechtična Regina della Scala, manželka [[Seznam milánských vládců|milánského vladaře]] [[Bernabo Visconti|Bernabò Viscontiho]]. Kostel byl nahrazen divadlem ''Regio Ducale'', které však roku [[1776]] vyhořelo. Roku [[1838]] byla provedena [[Rekonstrukce (stavebnictví)|rekonstrukce]] divadla. Roku [[1943]] byla budova těžce poškozena při leteckém útoku. Provoz byl opětovně zahájen [[11. květen|11. května]] [[1946]].


== Technické údaje ==
Kapacita hlesiště je 2&nbsp;800 diváků.
== Ze zákulisí ==
== Ze zákulisí ==
Operní dům La Scala dnes co do uznání soupeří o prvenství s několika divadly, mj. s [[Metropolitan Opera|Metropolitní operou]] v&nbsp;[[New York]]u (MET) a [[Vídeňská státní opera|Vídeňskou státní operou]]. Zatímco MET do značné míry předurčuje výši honorářů operních [[Pěvec|pěvců a pěvkyň]] (průměrně 300&nbsp;tis. Kč pro sólistu za večer již v&nbsp;roce 2004 - výjimky potvrzují pravidlo<ref>Johannes Jansen: ''Opera'', Computer Press, Brno 2004, ISBN 80-251-0282-3</ref>), La Scala proslula svým emotivním publikem. Dlouho se říkalo, že do La Scaly chodí ''vdovci po [[Maria Callas|Marii Callas]]''. Své angažmá v La Scale komentovala česká [[Soprán|sopranistka]] [[Eva Urbanová]] takto:<ref>Petr Žantovský, Jiří Kováč: ''Eva Urbanová - Soprano'', Votobia, Praha 1997, ISBN 80-7220-065-8</ref>
Operní dům La Scala dnes, co do uznání soupeří o&nbsp;prvenství s&nbsp;několika divadly, mj. s&nbsp;[[Metropolitní opera|Metropolitní operou]] v&nbsp;[[New York]]u (MET) a [[Vídeňská státní opera|Vídeňskou státní operou]]. Zatímco MET do značné míry předurčuje výši honorářů operních [[Zpěvák|pěvců a pěvkyň]] (průměrně 300&nbsp;tis. Kč pro sólistu za večer již v&nbsp;roce 2004 - výjimky potvrzují pravidlo<ref>Johannes Jansen: ''Opera'', Computer Press, Brno 2004, ISBN 80-251-0282-3</ref>), La Scala proslula svým emotivním publikem. Dlouho se říkalo, že do La Scaly chodí ''vdovci po [[Maria Callas|Marii Callas]]''. Své angažmá v&nbsp;La Scale komentovala česká [[Soprán|sopranistka]] [[Eva Urbanová]] takto:<ref>Petr Žantovský, Jiří Kováč: ''Eva Urbanová - Soprano'', Votobia, Praha 1997, ISBN 80-7220-065-8</ref>

{{Citát|''...Navíc dodneška fungují klaky. Podplatíte padesát studentů, koupíte jim lístky na bidýlko a přikážete jim, aby bučeli, a oni bučí, mají dokonce předepsáno, v kterém okamžiku mají bučet. Takže v parteru řvou Bravo a nahoře pár lidí dělá . Představení šlo nahoru, rostlo, kulminovalo a v tom začali bučet... Bučelo se a nikdo nevěděl proč... Pak nám vedení divadla říkalo: To je dobré, to jste ještě dopadli dobře, tady vypadá každá premiéra takhle - i mnohem hůř. Počkejte na první reprízu, všichni budou křičet Bravo. A taky že ano, bylo to tak...''}}
{{Citát|''...Navíc dodneška fungují klaky. Podplatíte padesát studentů, koupíte jim lístky na bidýlko a přikážete jim, aby bučeli, a oni bučí, mají dokonce předepsáno, v&nbsp;kterém okamžiku mají bučet. Takže v&nbsp;parteru řvou „bravo“ a nahoře pár lidí dělá „bú“. Představení šlo nahoru, rostlo, kulminovalo a v&nbsp;tom začali bučet... Bučelo se a nikdo nevěděl proč... Pak nám vedení divadla říkalo: To je dobré, to jste ještě dopadli dobře, tady vypadá každá premiéra takhle - i mnohem hůř. Počkejte na první reprízu, všichni budou křičet ''bravo''. A taky že ano, bylo to tak...''}}


== Reference ==
== Reference ==
Řádek 23: Řádek 39:
* {{Commons|Teatro alla Scala (Milan)}}
* {{Commons|Teatro alla Scala (Milan)}}
{{Pahýl}}
{{Pahýl}}
{{Portály|Itálie|}}
{{Portály|Itálie|Hudba|Kultura}}
[[Kategorie:Stavby v Miláně]]
[[Kategorie:Stavby v Miláně]]
[[Kategorie:Divadla v Itálii]]
[[Kategorie:Divadla v Itálii]]
[[Kategorie:Kultura v Miláně]]
[[Kategorie:Kultura v Miláně]]
[[Kategorie:Operní scény]]
[[Kategorie:Operní scény]]
[[Kategorie:Vzniklo v 18. století]]
[[Kategorie:Klasicistní stavby podle zemí]]

Verze z 23. 11. 2016, 18:13

Teatro alla Scala
Divadlo alla Scala
Divadlo alla Scala
Základní informace
StátItálieItálie Itálie
MístoMilán
Typ divadlaprofesionální divadlo
ZaměřeníOpera, činohra, koncerty
Vznik3. srpna 1778
Budova
StylKlasicismus
ArchitektGiuseppe PiermariniMario Botta
Otevření1776
Přestavby1838
Pojmenováno poSanta Maria alla Scala
Další informace
Souřadnice
AdresaTeatro alla Scala
Via Filodrammatici 2
20121 Milano
UlicePiazza della Scala
Oficiální webhttp://www.teatrodiroma.net
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Budova divadla v nočním osvětlení

Teatro alla Scala, většinou La Scala /la'skala/ v Miláně, Itálie, je jeden ze světově nejproslulejších operních domů. Divadlo bylo slavnostně otevřeno 3. srpna 1778 pod názvem Nuovo Regio Ducal Teatro alla Scala Salieriho operou L'Europa riconosciuta.

Historie

Původ názvu divadla je komplikovaný. Je odvozen od jména náměstí, na kterém bylo postaveno (Piazza della Scala). Samotné náměstí je však pojmenováno podle kostela Santa Maria della Scala, který stál na místě dnešního divadla. Tento kostel nechala v roce 1381 postavit šlechtična Regina della Scala, manželka milánského vladaře Bernabò Viscontiho. Kostel byl nahrazen divadlem Regio Ducale, které však roku 1776 vyhořelo. Roku 1838 byla provedena rekonstrukce divadla. Roku 1943 byla budova těžce poškozena při leteckém útoku. Provoz byl opětovně zahájen 11. května 1946.

Technické údaje

Kapacita hlesiště je 2 800 diváků.

Ze zákulisí

Operní dům La Scala dnes, co do uznání soupeří o prvenství s několika divadly, mj. s Metropolitní operouNew Yorku (MET) a Vídeňskou státní operou. Zatímco MET do značné míry předurčuje výši honorářů operních pěvců a pěvkyň (průměrně 300 tis. Kč pro sólistu za večer již v roce 2004 - výjimky potvrzují pravidlo[1]), La Scala proslula svým emotivním publikem. Dlouho se říkalo, že do La Scaly chodí vdovci po Marii Callas. Své angažmá v La Scale komentovala česká sopranistka Eva Urbanová takto:[2]

...Navíc dodneška fungují klaky. Podplatíte padesát studentů, koupíte jim lístky na bidýlko a přikážete jim, aby bučeli, a oni bučí, mají dokonce předepsáno, v kterém okamžiku mají bučet. Takže v parteru řvou „bravo“ a nahoře pár lidí dělá „bú“. Představení šlo nahoru, rostlo, kulminovalo a v tom začali bučet... Bučelo se a nikdo nevěděl proč... Pak nám vedení divadla říkalo: To je dobré, to jste ještě dopadli dobře, tady vypadá každá premiéra takhle - i mnohem hůř. Počkejte na první reprízu, všichni budou křičet bravo. A taky že ano, bylo to tak...

Reference

  1. Johannes Jansen: Opera, Computer Press, Brno 2004, ISBN 80-251-0282-3
  2. Petr Žantovský, Jiří Kováč: Eva Urbanová - Soprano, Votobia, Praha 1997, ISBN 80-7220-065-8

Externí odkazy