2. ukrajinský front: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 7. 5. 2016, 11:06

2. ukrajinský front byla vojenská formace Rudé armády za druhé světové války.

Historie

2. ukrajinský front vznikl 20. října 1943 přejmenováním Stepního frontu. V říjnu–prosinci rozšířil předmostí na Dněpru až ke Kirovogradu a Krivom Rogu. Následně ve spolupráci s 1. ukrajinským frontem v Kirovogradské, Korsuň-ševčenkovské a Umaňsko-Botošanská operaci osvobodil pravobřežní Ukrajinu až k rumunské hranici.

Od dubna do začátku června 1944 se společně s 3. ukrajinským frontem neúspěšně pokoušel prorazit do Moldávie. Úspěch přišel až v srpnu (Jasko-Kišiněvská operace), sovětská vojska rychle prošla Rumunskem a v říjnu 1944 v Debrecínské operaci vtrhla do Maďarska. V Budapešťské operaci společně s 3. ukrajinským frontem obsadil Budapešť a překročil Dunaj. V březnu–dubnu 1945 ve Vídeňské operaci dobyla sovětská vojska východ Rakouska s přilehlými oblastmi Moravy, v dubnu pokračovala bratislavsko-brněnskou operací hlouběji na Moravu a v květnu v Pražské operaci společně s 1. a 4. ukrajinským frontem osvobodila většinu Čech.

Ztráty 2. urajinského frontu z řad Rumunů byly při osvobozování Československa strašné. Podle badatele Vlastimila Schildbergera jich na území dnešního Česka a Slovenska padlo 66 495.^[1]

Po skončení války byl front zrušen, velitelství bylo přejmenováno na velitelství Oděského vojenského okruhu, ale nejvyšší důstojníci byli v čele s maršálem Malinovským a částí vojsk (především 6. gardovou tankovou armádou) převeleni k Zabajkalskému frontu.

Podřízené jednotky

4. gardová armáda (20. října 1943–1944)
5. gardová armáda (20. října 1943 – 13. července 1944)
7. gardová armáda (20. října 1943 – 10. června 1945)
37. armáda (20. října 1943 – leden 1944)
46. armáda (20. října 1943 – ?, 20. září – 11. prosince 1944 a 21. února – 10. května 1945)
52. armáda (20. října 1943 – září 1944)
53. armáda (20. října 1943 – 10. května 1945)
57. armáda (20. října 1943 – 22. února 1944)
5. letecká armáda (20. října 1943 – 10. června 1945)

5. gardová tanková armáda (20. října 1943–1945)
6. (od září 1944 gardová) tanková armáda (22. února 1944 – březen 1945 a duben – 10. května 1945)
40. armáda (březen 1944 – 10. června 1945)
27. armáda (1944–1945)
2. tanková armáda (1944 – červen 1944)
9. gardová armáda (duben – 10. května 1945)
1.gardová jezdecko-mechanizovaná skupina [1945]
rumunská 1. armáda
rumunská 4. armáda
Dunajská válečná flotila

Velení

Velitel

20. října 1943 – 22. května 1944 – armádní generál (od 20. února 1944 maršál Sovětského svazu) Ivan Stěpanovič Koněv
22. května 1944 – 10. června 1945 – armádní generál (od 10. září 1944 maršál Sovětského svazu) Rodion Jakovlevič Malinovskij

Člen vojenské rady

20. října 1943 – březen 1945 – generálporučík (od 13. září 1944 generálplukovník) Ivan Zacharovič Susajkov
březen – 10. července 1945 – generálporučík Alexandr Nikolajevič Těvčenkov

Náčelník štábu

20. října 1943 – 10. července 1945 – generálplukovník (od 29. května 1945 armádní generál) Matvej Vasiljevič Zacharov

Odkazy

Literatura

GLANTZ, David M. Bouře směřuje na Balkán. Překlad Jiří Fidler. 1. vyd. Brno: JOTA, 2008. 464 s., 16 str. fotogr. přílohy. ISBN 978-80-7217-516-1.

Externí odkazy

Předchůdce	'	Nástupce
velitelství Stepního frontu	velitelství 2. ukrajinského frontu 20. října 1943 - 10. června 1945	velitelství Oděského vojenského okruhu

Předchůdce	'	Nástupce
Stepní front	2. ukrajinský front 20. října 1943 - 10. června 1945	-

Šablona:Interwiki konflikt

↑ http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/vojaci-o-nichz-skoro-nikdo-nevi-pri-osvobozovani-ceskosloven/r~74d4fc5a12c411e6888a0025900fea04/

[1] ttp://zpravy.aktualne.cz/zahranici/vojaci-o-nichz-skoro-nikdo-nevi-pri-osvobozovani-ceskosloven/r~74d4fc5a12c411e6888a0025900fea04/

[1]

@@ Řádek 5: / Řádek 5: @@
 Od dubna do začátku června [[1944]] se společně s [[3. ukrajinský front|3. ukrajinským frontem]] neúspěšně pokoušel prorazit do [[Moldávie]]. Úspěch přišel až v srpnu ([[Jasko-Kišiněvská operace]]), sovětská vojska rychle prošla Rumunskem a v říjnu [[1944]] v [[Debrecínská operace|Debrecínské operaci]] vtrhla do [[Maďarsko|Maďarska]]. V [[Budapešťská operace|Budapešťské operaci]] společně s 3. ukrajinským frontem obsadil [[Budapešť]] a překročil [[Dunaj]]. V březnu–dubnu [[1945]] ve [[Vídeňská operace|Vídeňské operaci]] dobyla sovětská vojska východ [[Rakousko|Rakouska]] s přilehlými oblastmi Moravy, v dubnu pokračovala [[Bratislavsko-brněnská operace|bratislavsko-brněnskou operací]] hlouběji na Moravu a v květnu v [[Pražská ofenzíva|Pražské operaci]] společně s 1. a 4. ukrajinským frontem osvobodila většinu Čech.
+Ztráty 2. urajinského frontu z řad Rumunů byly při osvobozování Československa strašné. Podle badatele Vlastimila Schildbergera jich na území dnešního Česka a Slovenska padlo 66 495.<ref>http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/vojaci-o-nichz-skoro-nikdo-nevi-pri-osvobozovani-ceskosloven/r~74d4fc5a12c411e6888a0025900fea04/</ref>
 Po skončení války byl front zrušen, velitelství bylo přejmenováno na velitelství [[Oděský vojenský okruh|Oděského vojenského okruhu]], ale nejvyšší důstojníci byli v čele s [[Rodion Jakovlevič Malinovskij|maršálem Malinovským]] a částí vojsk (především 6. gardovou tankovou armádou) převeleni k [[Zabajkalský front|Zabajkalskému frontu]].