Učení: Porovnání verzí
→Související články: + heutagogika |
→Literatura: fix ISBN |
||
Řádek 37: | Řádek 37: | ||
* M.-T. Auger - Ch. Boucharlat, ''Učitel a problémový žák: strategie pro řešení problémů s kázní a učením''. Praha: Portál, 2005 - 121 s. ISBN 80-7178-907-0 |
* M.-T. Auger - Ch. Boucharlat, ''Učitel a problémový žák: strategie pro řešení problémů s kázní a učením''. Praha: Portál, 2005 - 121 s. ISBN 80-7178-907-0 |
||
* E. V. Fernandes, ''Učení a jeho problémy: mozek, emoce, mysl a činnost''. Litomyšl: HRG, [2004?] - 280 s. ISBN 80-239-2797-3 |
* E. V. Fernandes, ''Učení a jeho problémy: mozek, emoce, mysl a činnost''. Litomyšl: HRG, [2004?] - 280 s. ISBN 80-239-2797-3 |
||
* H. Kasíková, ''Kooperativní učení a vyučování.'' Praha: Karolinum, 2001 - 179 s. ISBN 80-246-0192- |
* H. Kasíková, ''Kooperativní učení a vyučování.'' Praha: Karolinum, 2001 - 179 s. ISBN 80-246-0192-3 |
||
* ''Ottův slovník naučný'', heslo Učení. Sv. 26, str. 5 |
* ''Ottův slovník naučný'', heslo Učení. Sv. 26, str. 5 |
||
* R. Palouš, ''Ars docendi''. Praha: Karolinum, 2004 - 127 s. ISBN 80-246-0855-3 |
* R. Palouš, ''Ars docendi''. Praha: Karolinum, 2004 - 127 s. ISBN 80-246-0855-3 |
||
* Richerson - Boyd, ''V genech není všechno''. Praha: Academia 2012 |
* Richerson - Boyd, ''V genech není všechno''. Praha: Academia 2012 |
||
=== Reference === |
=== Reference === |
||
<references /> |
<references /> |
Verze z 11. 12. 2015, 23:07
Učení je proces získávání a předávání zkušeností, návyků, dovedností, znalostí, hodnot a podobně. Učením se u lidí i u živočichů rozvíjejí a proměňují vrozené schopnosti a vzorce chování, takže může vzniknout i předávaná (tradovaná) kultura, odlišná v různých společnostech. Učení je tak na jedné straně součástí individuálního dospívání, výchovy a vzdělávání, na druhé straně reprodukce kultury. Učením se zabývá celá řada věd: etologie, psychologie, pedagogika, antropologie, filosofie a sociologie výchovy, neurovědy a další.
Typy učení
Učení jako činnost lze rozlišit na:
- spontánní získávání vlastních zkušeností, učení se;
- neformální předávání zvyklostí, dovedností a hodnot v rodině a ve společnosti;
- formalizované učení a vzdělávání v institucích (učitel, škola).
Samovolné učení (se) jako nabývání zkušeností se vyskytuje i u mnoha živočichů, u některých i učení jako předávání zvyklostí a zkušeností. Teprve v diferencovanějších a složitějších společnostech nestačí předávání v rodině a vzniká potřeba učitele. Už ve starověku vznikaly školy, ale teprve ve městech pozdního středověku vznikla potřeba, aby soustavným vzděláváním prošli pokud možno všichni. Povinné a soustavné školní vzdělávání zavedly absolutistické vlády v průběhu novověku.
Proces učení jako cílevědomého předávání neobyčejně usnadnil a urychlil šíření kulturních a společenských zkušeností včetně novinek. Jednotlivci šetří čas a energii, které by jinak musel vložit do vlastních pokusů, a šetří mu tak i množství nebezpečných omylů. Na druhé straně zajišťuje alespoň minimální shodu uvnitř společnosti (jazyk, pravidla chování, základní představy o sobě a o světě) a umožňuje tak komunikaci i spolupráci. Díky učení jako soustavnému předávání se velmi urychlil také kulturní a společenský vývoj moderních společností, včetně věd a technologií.[1]
Zvláštní významy
- Celoživotní učení či vzdělávání vyjadřuje požadavek současných společností, aby se člověk dále učil i po ukončení formálního vzdělávání. Je vynuceno jednak rychlými změnami nejen ve vědách, ale i v celé společnosti, jednak potřebou flexibility - schopnosti zapracovat se i v jiných oblastech.
- Praktické učení (angl. learning by doing) znamená získávání vlastních zkušeností v dané činnosti, obvykle pod vedením zkušeného člověka.
- Učňovský poměr viz Učeň.
- Samouk (autodidakt) je člověk, který nabyl pozoruhodné úrovně znalostí či dovedností, ačkoli neprošel formálním vzděláním v dané oblasti.
- Učení nazpaměť (zpaměti) čili memorování znamená doslovné učení se textu tak, jako se například herec učí svoji roli. Memorování je nezbytnou součástí učení, ale i herec musí své roli také porozumět a sám ji na jevišti vytvořit.
- Učenec je starší výraz pro vědce, který své vědění načerpal hlavně z knih.
Druhy učení
V rámci učení bývá rozlišováno několik způsobů učení se.
- habituace - navykání si na okolní jevy
- podmiňování - nejjednodušší forma učení běžná u zvířat, dětí a v určité míře i u dospělých (operantní podmiňování)
- pojmové učení- učení poznatkům - osvojování znalostí
- senzomotorické učení (smyslově pohybové) - rozvíjí se senzomotorické schopnosti a procesy názorného poznávání (dítě se učí chodit, manipulovat s hračkami, apod.)
- učení intelektových činností - rozvíjí se myšlenkové procesy, intelektové dovednosti a schopnosti k řešení složitých problémů
- sociální učení - učení sociální komunikaci, interakci a percepci, osvojují se sociální dovednosti, formují motivy a charakter. Ve stručnosti lze definovat jako: "učení žít mezi lidmi"
Odkazy
Literatura
- M.-T. Auger - Ch. Boucharlat, Učitel a problémový žák: strategie pro řešení problémů s kázní a učením. Praha: Portál, 2005 - 121 s. ISBN 80-7178-907-0
- E. V. Fernandes, Učení a jeho problémy: mozek, emoce, mysl a činnost. Litomyšl: HRG, [2004?] - 280 s. ISBN 80-239-2797-3
- H. Kasíková, Kooperativní učení a vyučování. Praha: Karolinum, 2001 - 179 s. ISBN 80-246-0192-3
- Ottův slovník naučný, heslo Učení. Sv. 26, str. 5
- R. Palouš, Ars docendi. Praha: Karolinum, 2004 - 127 s. ISBN 80-246-0855-3
- Richerson - Boyd, V genech není všechno. Praha: Academia 2012
Reference
- ↑ Richerson - Boyd, V genech není všechno.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu učení na Wikimedia Commons
- Slovníkové heslo učení ve Wikislovníku