Johannes Diderik van der Waals: Porovnání verzí

Johannes Diderik van der Waals
Johannes Diderik van der Waals
Narození	23. listopadu 1837; Leiden
Úmrtí	8. března 1923 (ve věku 85 let); Amsterdam
Místo pohřbení	Amsterdam New Eastern Cemetery
Alma mater	Univerzita v Leidenu
Povolání	fyzik, chemik, profesor, matematik, teoretický fyzik a vysokoškolský učitel
Zaměstnavatel	Amsterdamská univerzita (1877–1908)
Ocenění	Nobelova cena za fyziku (1910)
Choť	Anna Magdalena Smit (1847–1881)
Děti	Jacqueline E. van der Waals; Johannes Diderik van der Waals Jr
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 10. 7. 2015, 16:15

Johannes Diderik van der Waals (23. listopadu 1837, Leiden – 8. března 1923, Amsterdam) byl holandský fyzik. V roce 1910 obdržel Nobelovu cenu za fyziku za práci na stavové rovnici plynů a tekutin.

Život

V letech 1862 – 1865 studoval univerzitu v Leydenu. Od 1864 učil fyziku a matematiku na střední škole v Deventeru a o dva roky později v Haagu.

Doktorskou disertaci s názvem Over de Continuiteit van den Gas - en Vloeistoftoestand obhájil v roce 1873. V roce 1876 se stal profesorem fyziky na univerzitě v Amsterodamu. kde se zabýval se problémem spojitosti plynného a kapalného stavu látek. Podařilo se mu nalézt vztah mezi objemem, tlakem a teplotou plynů a kapalin. Prokázal existenci sil, které působí na úrovni molekul a způsobují vnitřní tlak v kapalinách. Dnes jsou známy jako van der Waalsovy síly. Zformuloval též tzv. van der Waalsovou rovnici platnou pro kapaliny i plyny a tedy i změnu skupenství s platnosti pro kapaliny stejného složení. Byla to právě tato práce, která mu přinesla Nobelovu cenu a poskytla Siru Jamesi Dewarovi a Heike Kamerlinghovi Onnesovi údaje potřebné pro výrobu kapalného hélia.

V roce 1893 publikoval hlavní myšlenky termodynamické teorie kapilarity, jejímž hlavním předpokladem byla existence pozvolné, následně velmi prudké, změny hustoty na rozhraní mezi kapalinou a párou.

V roce 1910 byly jeho práce oceněny Nobelovou cenou za fyziku.

Odkazy

Související články

Literatura

Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková, Nobelovy ceny za fyziku, Praha : SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Johannes Diderik van der Waals na Wikimedia Commons
quido.cz

Šablona:Nositelé Nobelovy ceny za fyziku 1901-1925

@@ Řádek 7: / Řádek 7: @@
 V letech 1862 – 1865 studoval univerzitu v Leydenu. Od [[1864]] učil fyziku a matematiku na střední škole v [[Deventer]]u a o dva roky později v [[Haag]]u.
-Doktorskou disertaci s názvem ''Over de Continuiteit van den Gas - en Vloeistoftoestand'' obhájil v roce [[1873]]. V roce [[1876]] se stal [[profesor]]em fyziky na univerzitě v Amsterodamu. kde se zabýval se problémem spojitosti plynného a kapalného stavu látek. Podařilo se mu nalézt vztah mezi [[objem]]em, [[tlak]]em a teplotou plynů a kapalin. Prokázal existenci sil, které působí na úrovni molekul a způsobují vnitřní tlak v kapalinách. Dnes jsou známy jako [[van der Waalsovy síly]]. Zformuloval též tzv. van der Waalsovou rovnici platnou pro kapaliny i [[plyn]]y a tedy i změnu skupenství s platnosti pro kapaliny stejného složení. Byla to právě tato práce, která mu přinesla Nobelovu cenu a poskytla Siru Jamesi Dewarovi a Heike Kamerlinghovi Onnesovi údaje potřebné pro výrobu kapalného hélia.
+Doktorskou disertaci s názvem ''Over de Continuiteit van den Gas - en Vloeistoftoestand'' obhájil v roce [[1873]]. V roce [[1876]] se stal [[profesor]]em fyziky na univerzitě v Amsterodamu. kde se zabýval se problémem spojitosti plynného a kapalného stavu látek. Podařilo se mu nalézt vztah mezi [[objem]]em, [[tlak]]em a teplotou plynů a kapalin. Prokázal existenci sil, které působí na úrovni molekul a způsobují vnitřní tlak v kapalinách. Dnes jsou známy jako [[van der Waalsovy síly]]. Zformuloval též tzv. van der Waalsovou rovnici platnou pro kapaliny i [[plyn]]y a tedy i změnu skupenství s platnosti pro kapaliny stejného složení. Byla to právě tato práce, která mu přinesla Nobelovu cenu a poskytla [[James Dewar|Siru Jamesi Dewarovi]] a [[Heike Kamerlingh Onnes|Heike Kamerlinghovi Onnesovi]] údaje potřebné pro výrobu kapalného [[Helium|hélia]].
 V roce 1893 publikoval hlavní myšlenky termodynamické teorie kapilarity, jejímž hlavním předpokladem byla existence pozvolné, následně velmi prudké, změny hustoty na [[rozhraní]] mezi kapalinou a párou.