Friedrich Max Müller: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
Roboti
1 716 378 editací
m {{Wikicitáty}} do odkazů a s parametrem; kosmetické úpravy
+ haf haf, fuj fuj, bim bam...
Řádek 5: Řádek 5:
Müller se narodil v [[Německo|německém]] městě [[Dessau]]. Jeho otec, [[Wilhelm Müller (básník)|Wilhelm Müller]], učil na gymnáziu a je znám coby [[Romantismus|romantický]] básník. Jeho matkou byla Adelheide Müllerová.
Müller se narodil v [[Německo|německém]] městě [[Dessau]]. Jeho otec, [[Wilhelm Müller (básník)|Wilhelm Müller]], učil na gymnáziu a je znám coby [[Romantismus|romantický]] básník. Jeho matkou byla Adelheide Müllerová.


Roku [[1840]] nastoupil na [[Lipská univerzita|Lipskou univerzitu]], kde začal studovat klasické jazyky, zejména pak [[sanskrt]]. Již roku [[1843]] promoval a nastoupil na univerzity v [[Berlín]]ě a [[Paříž]]i, kde začal se studiemi [[antropologie]] a [[psychologie]]. V roce [[1844]] publikoval svou první práci, překlad Hitópedáši, [[Indie|indických]] pohádek. Roku [[1847]] se vydal do [[Londýn]]a, kde začal pracovat na překladu ''Rgvédu Smahitá''. O rok později začal působit na univerzitě v [[Oxfordská univerzita|Oxfordu]], kde působil po zbytek svého života; od roku [[1854]] jako profesor. Zasloužil se o tamější založení nových oborů - [[srovnávací religionistika|srovnávací religionistiky]], [[srovnávací mytologie]] a [[srovnávací filologie]].<br />
Roku [[1840]] nastoupil na [[Lipská univerzita|Lipskou univerzitu]], kde začal studovat klasické jazyky, zejména pak [[sanskrt]]. Již roku [[1843]] promoval a nastoupil na univerzity v [[Berlín]]ě a [[Paříž]]i, kde začal se studiemi [[antropologie]] a [[psychologie]]. V roce [[1844]] publikoval svou první práci, překlad Hitópedáši, [[Indie|indických]] pohádek. Roku [[1847]] se vydal do [[Londýn]]a, kde začal pracovat na překladu ''Rgvédu Smahitá''. O rok později začal působit na univerzitě v [[Oxfordská univerzita|Oxfordu]], kde působil po zbytek svého života; od roku [[1854]] jako profesor. Zasloužil se o tamější založení nových oborů - [[srovnávací religionistika|srovnávací religionistiky]], [[srovnávací mytologie]] a [[srovnávací filologie]].

V roce [[1867]] vydal první díl práce ''Chips from a German Workshop''. Tato kniha je považována za stěžejní moment v historii srovnávací religionistiky. Datum jejího vydání se často uvádí jako vznik religionistiky jakožto nového vědního oboru. V roce [[1870]] uspořádal sérii čtyř přednášek, ve kterých se snažil vytvořit koncepci, jak by měla nově se formulující věda, tedy religionistika, vypadat. Přednášky měly obrovský ohlas a vzhledem k tomu, že ne vždy se posluchači vešli do sálu, musel některé přednášky opakovat. Celá série pak byla vydaná knižně v roce [[1873]] pod názvem ''Introduction to the Science of Religion'' (''Úvod do religionistiky''). Kniha je vůbec prvním úvodem do religionistiky vůbec.<br />
V roce [[1867]] vydal první díl práce ''Chips from a German Workshop''. Tato kniha je považována za stěžejní moment v historii srovnávací religionistiky. Datum jejího vydání se často uvádí jako vznik religionistiky jakožto nového vědního oboru. V roce [[1870]] uspořádal sérii čtyř přednášek, ve kterých se snažil vytvořit koncepci, jak by měla nově se formulující věda, tedy religionistika, vypadat. Přednášky měly obrovský ohlas a vzhledem k tomu, že ne vždy se posluchači vešli do sálu, musel některé přednášky opakovat. Celá série pak byla vydaná knižně v roce [[1873]] pod názvem ''Introduction to the Science of Religion'' (''Úvod do religionistiky''). Kniha je vůbec prvním úvodem do religionistiky vůbec.

Müllerův viděl úzkou spojnici mezi jazykem a náboženstvím. Podle něj si člověk začal pojmenovávat přírodní síly, které jej převyšovaly a ze kterých měl strach. Tím, že dostanou jméno, změní se i vztah člověka k těmto silám a postupně se pojmenované přírodní síly změní v [[bůh|bohy]], tedy '''''nomina se mění v numina'''''.
Müllerův viděl úzkou spojnici mezi jazykem a náboženstvím. Podle něj si člověk začal pojmenovávat přírodní síly, které jej převyšovaly a ze kterých měl strach. Tím, že dostanou jméno, změní se i vztah člověka k těmto silám a postupně se pojmenované přírodní síly změní v [[bůh|bohy]], tedy '''''nomina se mění v numina'''''.

== Seznam teorií vzniku lidské řeči ==
V roce 1861 publikoval Max Müller seznam teorií vzniku lidské řeči:<ref>Müller, F. M. 1996 [1861]. The theoretical stage, and the origin of language. Lecture 9 from Lectures on the Science of Language. Reprinted in R. Harris (ed.), ''The Origin of Language.'' Bristol: Thoemmes Press, ss. 7-41.</ref>
* ''haf haf'' – teorie podle níž se řeč vyvinula z citoslovcí, které imitují zvuky přírody. Za jejího autora označil německého filosofa [[Johann Gottfried Herder|Johanna Gottfrieda Herdera]] a zastáncem tohoto konceptu byl také [[Gottfried Wilhelm Leibniz]],<ref name="ouředník 2013" />
* ''fuj fuj'' – teorie podle níž, jak uváděl také [[Étienne Bonnot de Condillac|Condillac]], je napodobování faktem jazyka a předcházet mu musela [[emoce|emotivní]] fáze; první slova vznikala ve formě citoslovcí a výkřiků emotivního [[afekt]]u, kde jako spouštěč fungovaly prožitky bolesti, libosti, překvapení atd.,<ref name="ouředník 2013" />
* ''bim bam'' – teorie podle níž všechny objekty přirozeně rezonují a určitým způsobem se v člověku ozývají prostřednictvím prvotních slov. [[Otto Jespersen]] se domníval, že jazyku předcházelo vědomí harmonie,<ref name="ouředník 2013" />
* ''hej rup'' – teorie podle níž řeč vzešla ze zpěvů, které doprovázely a rytmizovaly kolektivní činnost,<ref name="ouředník 2013" />
* ''la-la-la'' – teorie, která nebyla součástí Müllerova seznamu. Ivan Fónagy předpokládal, že protojazyk se shoduje s expresí hravosti v podobě žvatlání kojenců.<ref name="ouředník 2013">{{Citace monografie
| příjmení = Ouředník
| jméno = Patrik
| odkaz na autora = Patrik Ouředník
| titul = Svobodný prostor jazyka
| vydavatel = [[Torst]]
| místo = Praha
| rok = 2013
| počet_stran = 356
| vydání = První
| strany = 168}}</ref>

Většina odborné veřejnosti považuje tyto teorie za naivní a nevýznamné.<ref>Firth, J. R. 1964. ''The Tongues of Men and Speech.'' London: Oxford University Press, ss. 25-6.</ref><ref>Stam, J. H. 1976. ''Inquiries into the origins of language.'' New York: Harper and Row, s. 243-44.</ref> Problematický je jejich přílišný [[Mechanismus (filosofie)|mechanistický]] charakter.


== Bibliografie ==
== Bibliografie ==
* 1844 - ''Hitopadesa. Eine alte indische Fabelsammlung aus dem Sanskrit zum ersten Mal ins Deutsche übersetzt''
* 1844 – ''Hitopadesa. Eine alte indische Fabelsammlung aus dem Sanskrit zum ersten Mal ins Deutsche übersetzt''
* 1849 - 1873 - ''Rig-Veda Samhitá 1-6''
* 1849–1873 – ''Rig-Veda Samhitá 1-6''
* 1855 - ''The Languages of the Seat of War in the East''
* 1855 – ''The Languages of the Seat of War in the East''
* 1855 - ''Rig-Veda Pratisakhya''
* 1855 – ''Rig-Veda Pratisakhya''
* 1856 - 1869 - ''The German Classics from the Fourth to the Nineteenth Century 1-2''
* 1856–1869 – ''The German Classics from the Fourth to the Nineteenth Century 1-2''
* 1859 - ''A History of Ancient Sanskrit Literature So Far As It Illustrates the Primitive Religion of the Brahmans''
* 1859 – ''A History of Ancient Sanskrit Literature So Far As It Illustrates the Primitive Religion of the Brahmans''
* 1864 - ''Lectures on the Science of Language 1-2''
* 1864 – ''Lectures on the Science of Language 1-2''
* 1866 - ''A Sanskrit Grammar for Biginners''
* 1866 – ''A Sanskrit Grammar for Biginners''
* 1867-1875 - ''Chips from a German Workshop 1-4''
* 1867–1875 – ''Chips from a German Workshop 1-4''
* 1873 - ''Introduction to the Science of Religion''
* 1873 – ''Introduction to the Science of Religion''
* 1883 - ''India, What can it Teach Us?''
* 1883 – ''India, What can it Teach Us?''
* 1884 - ''Biographical Essays''
* 1884 – ''Biographical Essays''
* 1887 - ''The Science of Thought''
* 1887 – ''The Science of Thought''
* 1899 - ''Six Systems of Hindu Philosophy''
* 1899 – ''Six Systems of Hindu Philosophy''
* 1889 - ''Natural Religion''
* 1889 – ''Natural Religion''
* 1891 - ''Physical Religion''
* 1891 – ''Physical Religion''
* 1892 - ''Anthropological Religion''
* 1892 – ''Anthropological Religion''
* 1897 - ''Contributions to the Science of Mythology''
* 1897 – ''Contributions to the Science of Mythology''
* 1899 - ''The Six Systems of Indian Philosophy''
* 1899 – ''The Six Systems of Indian Philosophy''


== Odkazy ==
== Odkazy ==
{{ID autority|nkp=skuk0004225}}
{{ID autority|nkp=skuk0004225}}


=== Reference ===
{{Překlad|en|Origin of language|633942595}}
<references />


=== Literatura ===
=== Literatura ===

Verze z 17. 11. 2014, 02:03

Max Müller jako mladík.

Friedrich Max Müller (6. prosince 1823 - 28. října 1900), spíše znám jako Max Müller, byl německý filolog, lingvista a orientalista, jeden ze zakladatelů indologie. Zásadním způsobem se zasadil o vytvoření religionistiky. Byl vydavatelem padesáti svazkového díla Sacred Books of the East a rozsáhlé práce Sacred Books of the Buddhist.

Život a dílo

Müller se narodil v německém městě Dessau. Jeho otec, Wilhelm Müller, učil na gymnáziu a je znám coby romantický básník. Jeho matkou byla Adelheide Müllerová.

Roku 1840 nastoupil na Lipskou univerzitu, kde začal studovat klasické jazyky, zejména pak sanskrt. Již roku 1843 promoval a nastoupil na univerzity v Berlíně a Paříži, kde začal se studiemi antropologie a psychologie. V roce 1844 publikoval svou první práci, překlad Hitópedáši, indických pohádek. Roku 1847 se vydal do Londýna, kde začal pracovat na překladu Rgvédu Smahitá. O rok později začal působit na univerzitě v Oxfordu, kde působil po zbytek svého života; od roku 1854 jako profesor. Zasloužil se o tamější založení nových oborů - srovnávací religionistiky, srovnávací mytologie a srovnávací filologie.

V roce 1867 vydal první díl práce Chips from a German Workshop. Tato kniha je považována za stěžejní moment v historii srovnávací religionistiky. Datum jejího vydání se často uvádí jako vznik religionistiky jakožto nového vědního oboru. V roce 1870 uspořádal sérii čtyř přednášek, ve kterých se snažil vytvořit koncepci, jak by měla nově se formulující věda, tedy religionistika, vypadat. Přednášky měly obrovský ohlas a vzhledem k tomu, že ne vždy se posluchači vešli do sálu, musel některé přednášky opakovat. Celá série pak byla vydaná knižně v roce 1873 pod názvem Introduction to the Science of Religion (Úvod do religionistiky). Kniha je vůbec prvním úvodem do religionistiky vůbec.

Müllerův viděl úzkou spojnici mezi jazykem a náboženstvím. Podle něj si člověk začal pojmenovávat přírodní síly, které jej převyšovaly a ze kterých měl strach. Tím, že dostanou jméno, změní se i vztah člověka k těmto silám a postupně se pojmenované přírodní síly změní v bohy, tedy nomina se mění v numina.

Seznam teorií vzniku lidské řeči

V roce 1861 publikoval Max Müller seznam teorií vzniku lidské řeči:[1]

  • haf haf – teorie podle níž se řeč vyvinula z citoslovcí, které imitují zvuky přírody. Za jejího autora označil německého filosofa Johanna Gottfrieda Herdera a zastáncem tohoto konceptu byl také Gottfried Wilhelm Leibniz,[2]
  • fuj fuj – teorie podle níž, jak uváděl také Condillac, je napodobování faktem jazyka a předcházet mu musela emotivní fáze; první slova vznikala ve formě citoslovcí a výkřiků emotivního afektu, kde jako spouštěč fungovaly prožitky bolesti, libosti, překvapení atd.,[2]
  • bim bam – teorie podle níž všechny objekty přirozeně rezonují a určitým způsobem se v člověku ozývají prostřednictvím prvotních slov. Otto Jespersen se domníval, že jazyku předcházelo vědomí harmonie,[2]
  • hej rup – teorie podle níž řeč vzešla ze zpěvů, které doprovázely a rytmizovaly kolektivní činnost,[2]
  • la-la-la – teorie, která nebyla součástí Müllerova seznamu. Ivan Fónagy předpokládal, že protojazyk se shoduje s expresí hravosti v podobě žvatlání kojenců.[2]

Většina odborné veřejnosti považuje tyto teorie za naivní a nevýznamné.[3][4] Problematický je jejich přílišný mechanistický charakter.

Bibliografie

  • 1844 – Hitopadesa. Eine alte indische Fabelsammlung aus dem Sanskrit zum ersten Mal ins Deutsche übersetzt
  • 1849–1873 – Rig-Veda Samhitá 1-6
  • 1855 – The Languages of the Seat of War in the East
  • 1855 – Rig-Veda Pratisakhya
  • 1856–1869 – The German Classics from the Fourth to the Nineteenth Century 1-2
  • 1859 – A History of Ancient Sanskrit Literature So Far As It Illustrates the Primitive Religion of the Brahmans
  • 1864 – Lectures on the Science of Language 1-2
  • 1866 – A Sanskrit Grammar for Biginners
  • 1867–1875 – Chips from a German Workshop 1-4
  • 1873 – Introduction to the Science of Religion
  • 1883 – India, What can it Teach Us?
  • 1884 – Biographical Essays
  • 1887 – The Science of Thought
  • 1899 – Six Systems of Hindu Philosophy
  • 1889 – Natural Religion
  • 1891 – Physical Religion
  • 1892 – Anthropological Religion
  • 1897 – Contributions to the Science of Mythology
  • 1899 – The Six Systems of Indian Philosophy

Odkazy

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Friedrich Max Müller

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Origin of language na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Müller, F. M. 1996 [1861]. The theoretical stage, and the origin of language. Lecture 9 from Lectures on the Science of Language. Reprinted in R. Harris (ed.), The Origin of Language. Bristol: Thoemmes Press, ss. 7-41.
  2. ↑ a b c d e OUŘEDNÍK, Patrik. Svobodný prostor jazyka. První. vyd. Praha: Torst, 2013. 356 s. S. 168. 
  3. ↑ Firth, J. R. 1964. The Tongues of Men and Speech. London: Oxford University Press, ss. 25-6.
  4. ↑ Stam, J. H. 1976. Inquiries into the origins of language. New York: Harper and Row, s. 243-44.

Literatura

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Friedrich_Max_Müller&oldid=12011696“