Victor Vasarely: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 2. 8. 2013, 19:10

Victor Vasarely (9. dubna 1906 Pécs, Maďarsko – 15. března 1997 Paříž, Francie); vlastním jménem Vásárhelyi Győző^[1] byl maďarsko–francouzský malíř, grafik a sochař, který je obecně považován za jednoho z představitelů op-artu^[2] a kinetického umění.^[3] V roce 1955 definoval ve svém Žlutém manifestu myšlenku sériového šíření uměleckého díla. Svojí tvorbou ovlivnil také reklamu, propagaci, dekorativní umění, módu a architekturu.^[3]

Život a dílo

Vasarely se narodil v Pécsi a vyrůstal v Piešťanech, tehdy Pöstyén, a v Budapešti, kde začal v roce 1925 studovat na tamější univerzitě medicínu. V roce 1927 však Budapešťskou univerzitu opustil, aby se mohl věnovat studiu tradiční kresby na soukromé Akademii Podolini-Volkmann. Roku 1928 vstoupil na grafickou školu Sándora Bortnyika, jíž se říkalo „Budapešťský Bauhaus“ a která existovala až do roku 1938. Vzhledem k nedostatku financí však nemohla nabídnout všechno, co nabízel německý Bauhaus. Proto se zde soustředili především na užitkové grafické umění a typografický design.

V roce 1929 namaloval Modrou studii a Zelenou studii a roku 1930 se oženil se svojí spolužačkou Claire Spinnerovou (1908 – 1990). Měli spolu dva syny, Andrého a Jean-Pierra. V Budapešti navrhoval reklamní plakáty pro společnost vyrábějící kuličková ložiska. Ve třicátých letech se stal grafickým designérem a autorem plakátů, který vzájemně kombinoval vzory a organické obrazy.

V roce 1930 odjel Vasarely z Maďarska a usadil se v Paříži, kde pracoval jako grafický umělec a jako kreativní konzultant v reklamní agentuře Havas, Draeger a Devambez (1930 – 1935). V tomto období byly jeho styky s ostatními umělci omezené. Přemýšlel o založení podobné instituce, jako byla grafická škola Sándora Bortnyika v Budapešti a pro tento účel vytvořil několik učebních materiálů. V letech 1942–1944 se usadil v Saint-Céré v departementu Lot.

Po 2. světové válce si otevřel ateliér v pařížském předměstí Arcueil. Po roce 1945 se intenzivně zapojil do uměleckého života. Účastnil se Salonu nadnezávislých, Májového salonu a Salonu nových skutečností. Získal řadu ocenění na prestižních mezinárodních přehlídkách, především za grafiku.^[3] V roce 1961 se nakonec usadil v Annet-sur-Marne.

Během následujících třiceti let vyvrcholil jeho styl geometrického abstraktního umění, zaměřeného zejména na využívání optického klamu. Pracoval s různými materiály, ale používal jen minimální počet forem a barev:

1929–1944: Rané grafiky: Vasarely experimentoval s texturálními efekty, perspektivou a se světlem a stínem. Výsledkem tohoto raného grafického období byly práce jako Zebry (1937), Šachovnice (1935), a Girl-power (1934).
1944–1947 Les Fausses Routes – Falešné cesty: Během tohoto uměleckého období experimentoval Vasarely s kubistickými, futuristickými, expresionistickými, symbolistickými a surrealistickými kresbami, aniž si rozvinul jakýkoli jedinečný styl. Později prohlásil, že byl na falešné cestě. Svoje práce vystavoval v galerii Denise René (1946) a v galerii René Breteau (1947). Jacques Prévert ho ve svém úvodu do katalogu zařadil mezi surrealisty. Do tohto období jsou řazena díla Autoportrét (1941) a Slepý muž (1946). Aby je mohl Prévert popsat, vytvořil termín imaginoires (images + noir = obrazy + černá).
1947–1951: Rozvíjení geometrického abstraktního umění (optické umění): Vasarely nakonec našel svůj vlastní styl. Jednotlivé série prací pojmenovával podle míst, která ho inspirovala. Denfert se tak vztahuje k pracím, jež ovlivnily bíle obložené stěny pařížské stanice metra Denfert-Rochereau. Kameny elipsoidního tvaru a mušle, které našel během prázdnin v roce 1947 na bretaňském pobřeží v Belle Île, jej inspirovaly k pracím, jež nazval Belles-Isles. Od roku 1948 Vasarely obvykle trávil letní měsíce ve vsi Gordes v Provence na jihu Francie. Na základě tamějších domů s krychlovými tvary vytvořil skupinu děl, jež nazval Gordes/Krystal. Pracoval jednak na problému prázdných a vyplněných prostorů na rovné ploše a jednak na stereoskopickém pohledu.

Ocenění

1964: Guggenheimova cena
1970: Rytíř Řádu čestné legie
Cena uměleckých kritiků, Brusel
Zlatá medaile na Milánském trienále

Muzea

1970–1996: Vasarelyho muzeum v Gordes v Provence (uzavřeno)
1976: Vasarelyho nadace v Aix-en-Provence
1976: Vasarelyho muzeum v Pécsi, Maďarsko
1987: Vasarelyho muzeum v paláci Zichy v Budapešti

Reference

↑ Victor Vasarely - Association Vasarely - Aix-en-Provence
↑ Slovník světového malířství, Praha, 1991, ISBN 80-207-0023-4, 800 s.
↑ ^a ^b ^c Mráz, Bohumír, Mrázová, Marcela. Encyklopedie světového malířství. 1. vyd. Praha: Academia, 1988. 630 s. bez ISBN

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Victor Vasarely na Wikimedia Commons

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Victor Vasarely na anglické Wikipedii a Victor Vasarely na slovenské Wikipedii.

[1] Victor Vasarely - Association Vasarely - Aix-en-Provence

[Slovník-2] Slovník světového malířství, Praha, 1991, ISBN 80-207-0023-4, 800 s.

[Mrázovi-3] Mráz, Bohumír, Mrázová, Marcela. Encyklopedie světového malířství. 1. vyd. Praha: Academia, 1988. 630 s. bez ISBN

[1]

[2]

[3]

@@ Řádek 9: / Řádek 9: @@
 V roce 1930 odjel Vasarely z Maďarska a usadil se v [[Paříž]]i, kde pracoval jako grafický umělec a jako kreativní konzultant v [[Reklamní agentura|reklamní agentuře]] Havas, Draeger a Devambez (1930 – 1935). V tomto období byly jeho styky s ostatními umělci omezené. Přemýšlel o založení podobné instituce, jako byla grafická škola Sándora Bortnyika v Budapešti a pro tento účel vytvořil několik učebních materiálů. V letech [[1942]]–[[1944]] se usadil v Saint-Céré v [[Lot (departement)|departementu Lot]].
-Po [[Druhá světová válka|2. světové válce]] si otevřel ateliér v pařížském předměstí Arcueil. Po roce [[1945]] se intenzivně zapojil do uměleckého života. Účastnil se Salonu nadnezávislých, Májového salonu a Salonu nových skutečností. Získal řadu ocenění na prestižních mezinárodních přehlídkách, především za grafiku. V roce [[1961]] se nakonec usadil v [[Annet-sur-Marne]].
+Po [[Druhá světová válka|2. světové válce]] si otevřel ateliér v pařížském předměstí Arcueil. Po roce [[1945]] se intenzivně zapojil do uměleckého života. Účastnil se Salonu nadnezávislých, Májového salonu a Salonu nových skutečností. Získal řadu ocenění na prestižních mezinárodních přehlídkách, především za grafiku.<ref name="Mrázovi"/> V roce [[1961]] se nakonec usadil v [[Annet-sur-Marne]].
+Během následujících třiceti let vyvrcholil jeho styl geometrického [[Abstraktní umění|abstraktního umění]], zaměřeného zejména na využívání [[Optický klam|optického klamu]]. Pracoval s různými materiály, ale používal jen minimální počet forem a barev:
+* [[1929]]–[[1944]]: ''Rané grafiky'': Vasarely experimentoval s texturálními efekty, [[Perspektiva|perspektivou]] a se světlem a stínem. Výsledkem tohoto raného grafického období byly práce jako ''Zebry'' (1937), ''Šachovnice'' (1935), a ''Girl-power'' (1934).
+* [[1944]]–[[1947]] ''Les Fausses Routes – Falešné cesty'': Během tohoto uměleckého období experimentoval Vasarely s [[Kubismus|kubistickými]], [[Futurismus|futuristickými]], [[Expresionismus|expresionistickými]], [[Symbolismus|symbolistickými]] a [[Surrealismus|surrealistickými]] kresbami, aniž si rozvinul jakýkoli jedinečný styl. Později prohlásil, že byl na falešné cestě. Svoje práce vystavoval v galerii Denise René (1946) a v galerii René Breteau (1947). [[Jacques Prévert]] ho ve svém úvodu do katalogu zařadil mezi surrealisty. Do tohto období jsou řazena díla ''Autoportrét'' (1941) a ''Slepý muž'' (1946). Aby je mohl Prévert popsat, vytvořil termín ''imaginoires'' (''images + noir'' = obrazy + černá).
+* [[1947]]–[[1951]]: ''Rozvíjení geometrického abstraktního umění (optické umění)'': Vasarely nakonec našel svůj vlastní styl. Jednotlivé série prací pojmenovával podle míst, která ho inspirovala. ''Denfert'' se tak vztahuje k pracím, jež ovlivnily bíle obložené stěny pařížské stanice metra [[Place Denfert-Rochereau|Denfert-Rochereau]]. Kameny [[elipsoid]]ního tvaru a mušle, které našel během prázdnin v roce 1947 na [[Bretaňský poloostrov|bretaňském]] pobřeží v Belle Île, jej inspirovaly k pracím, jež nazval ''Belles-Isles''. Od roku [[1948]] Vasarely obvykle trávil letní měsíce ve vsi [[Gordes]] v [[Provence]] na jihu [[Francie]]. Na základě tamějších domů s krychlovými tvary vytvořil skupinu děl, jež nazval ''Gordes/Krystal''. Pracoval jednak na problému prázdných a vyplněných prostorů na rovné ploše a jednak na stereoskopickém pohledu.
+[[Soubor:Victor Vasarely (28Tribute to Malevitch) UCV 1954.jpg|náhled|Pocta Malevičovi (1954), Ciudad Universitaria de Caracas]]
 == Ocenění ==