Victor Vasarely: Porovnání verzí
ocenění |
m →Muzea: typo |
||
Řádek 19: | Řádek 19: | ||
== Muzea == |
== Muzea == |
||
* 1970–1996: Vasarelyho muzeum v Gordes v Provence (uzavřeno) |
* 1970–1996: Vasarelyho muzeum v Gordes v Provence (uzavřeno) |
||
* 1976: |
* 1976: Vasarelyho nadace v Aix-en-Provence |
||
* 1976: Vasarelyho muzeum v Pécsi, Maďarsko |
* 1976: Vasarelyho muzeum v Pécsi, Maďarsko |
||
* 1987: Vasarelyho muzeum v paláci Zichy v Budapešti |
* 1987: Vasarelyho muzeum v paláci Zichy v Budapešti |
||
== Reference == |
== Reference == |
Verze z 31. 7. 2013, 00:31
Victor Vasarely (9. dubna 1906 Pécs, Maďarsko – 15. března 1997 Paříž, Francie); vlastním jménem Vásárhelyi Győző[1] byl maďarsko–francouzský malíř, grafik a sochař, který je obecně považován za jednoho z představitelů op-artu[2] a kinetického umění.[3] V roce 1955 definoval ve svém Žlutém manifestu myšlenku sériového šíření uměleckého díla. Svojí tvorbou ovlivnil také reklamu, propagaci, dekorativní umění, módu a architekturu.[3]
Život a dílo
Vasarely se narodil v Pécsi a vyrůstal v Piešťanech, tehdy Pöstyén, a v Budapešti, kde začal v roce 1925 studovat na tamější univerzitě medicínu. V roce 1927 však Budapešťskou univerzitu opustil, aby se mohl věnovat studiu tradiční kresby na soukromé Akademii Podolini-Volkmann. Roku 1928 vstoupil na grafickou školu Sándora Bortnyika, jíž se říkalo „Budapešťský Bauhaus“ a která existovala až do roku 1938. Vzhledem k nedostatku financí však nemohla nabídnout všechno, co nabízel německý Bauhaus. Proto se zde soustředili především na užitkové grafické umění a typografický design.
V roce 1929 namaloval Modrou studii a Zelenou studii a roku 1930 se oženil se svojí spolužačkou Claire Spinnerovou (1908 – 1990). Měli spolu dva syny, Andrého a Jean-Pierra. V Budapešti navrhoval reklamní plakáty pro společnost vyrábějící kuličková ložiska. Ve třicátých letech se stal grafickým designérem a autorem plakátů, který vzájemně kombinoval vzory a organické obrazy.
V roce 1930 odjel Vasarely z Maďarska a usadil se v Paříži, kde pracoval jako grafický umělec a jako kreativní konzultant v reklamní agentuře Havas, Draeger a Devambez (1930 – 1935). V tomto období byly jeho styky s ostatními umělci omezené. Přemýšlel o založení podobné instituce, jako byla grafická škola Sándora Bortnyika v Budapešti a pro tento účel vytvořil několik učebních materiálů. V letech 1942–1944 se usadil v Saint-Céré v departementu Lot.
Po 2. světové válce si otevřel ateliér v pařížském předměstí Arcueil. Po roce 1945 se intenzivně zapojil do uměleckého života. Účastnil se Salonu nadnezávislých, Májového salonu a Salonu nových skutečností. Získal řadu ocenění na prestižních mezinárodních přehlídkách, především za grafiku. V roce 1961 se nakonec usadil v Annet-sur-Marne.
Ocenění
- 1964: Guggenheimova cena
- 1970: Rytíř Řádu čestné legie
- Cena uměleckých kritiků, Brusel
- Zlatá medaile na Milánském trienále
Muzea
- 1970–1996: Vasarelyho muzeum v Gordes v Provence (uzavřeno)
- 1976: Vasarelyho nadace v Aix-en-Provence
- 1976: Vasarelyho muzeum v Pécsi, Maďarsko
- 1987: Vasarelyho muzeum v paláci Zichy v Budapešti
Reference
- ↑ Victor Vasarely - Association Vasarely - Aix-en-Provence
- ↑ Slovník světového malířství, Praha, 1991, ISBN 80-207-0023-4, 800 s.
- ↑ a b Mráz, Bohumír, Mrázová, Marcela. Encyklopedie světového malířství. 1. vyd. Praha: Academia, 1988. 630 s. bez ISBN
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Victor Vasarely na Wikimedia Commons
- Oficiální stránky
- Vasarely: Images, Exhibits, Descriptions, Biography
- Association Vasarely
- Vasarely Museum, Palác Zichy, Budapest
- Vasarely VS VRML - Caldor
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Victor Vasarely na anglické Wikipedii a Victor Vasarely na slovenské Wikipedii.